Autorky byly podle pořadatelů vždy trochu na okraji či ve stínu svého výrazného partnera, i když si to jejich dílo nezaslouží. Obě jsou koneckonců zastoupeny ve stálé expozici NG.
Možnosti fotografie
Letos třiaosmdesátiletá Běla Kolářová je vdovou po básníkovi a kolážistovi Jiřím Kolářovi. Její tvorba je ale podle historiků umění z hlediska českého výtvarného prostředí neméně originální a zásadní.
Od poloviny 50. let se Kolářová zabývala fotografií, zaujala ji městská periferie a poetika blízká Skupině 42. Zároveň však zavrhla tradiční "zobrazující fotografii" a začala s tímto médiem experimentovat.
První práce z počátku 60. let pojmenovala Umělé negativy. Na celofán dala vrstva parafínu, do níž otiskovala předměty; jindy do parafínu malé věci zafixovala. K průkopnickým patří její záznamy pohybu světelného zdroje, vytvořené již bez jakéhokoli negativu, či fotografie asambláží z nalezených předmětů.
V polovině 60. let však Kolářová zkoumání možností fotografie opustila a zaměřila se na samotné asambláže, tvořené geometrizujícím uspořádáním drobných předmětů z běžného života. Vytvářela originální kompozice z kancelářských sponek, sirek, žiletek, patentek, bižuterie či vzorků kosmetiky.
"Asi jako jediná u nás se tak dotýkala fenoménu ve světě nazývaného nový realismus. A protože celá řada materiálů byla signifikantní pro ženskou existenci, vnesla průkopnicky do našeho umění feministický či genderový aspekt, který tehdy ani nemohl být pojmenován," tvrdí autor výstavy Jiří Valoch.
Akce a králíci
Zorka Ságlová (1942-2003) byla školená textilní výtvarnice, spolupracovala s Křižovnickou školou a pohybovala se v okruhu skupiny The Plastic People of the Universe. Do výtvarného dění vstoupila na konci 60. let především netradičními projekty, které kombinovaly akce a happeningy s land-artem.
Na počátku 90. let na sebe upozornila svým obrazovým cyklem s motivy králíka, později čínské mytologie. Také Ságlová v poslední době pracovala v konceptuálním duchu, ale používala téměř výhradně klasický obraz, případně koláž.
