Recenze - Na začátku Dračího doupěte slovenského dramatika Viliama Klimáčka v Dejvickém divadle se setkávají dva bývalí spolužáci Ivan (Ivan Trojan) a David (David Novotný) v lese, aby se po mnoha letech vydali na čundr jako za mlada.
Na zprvu poklidné mýtině si například vtipně porovnávají své vybavení; zatímco jeden z nich vsadil na trampskou klasiku, druhý přišel do přírody v elektricky vyhřívané bundě s titanovými vlákny. Podobnými legráckami je jinak mystikou obestřená černá komedie skvěle okořeněna na několika místech; za zmínku stojí ještě rýpnutí do kulturní politiky, když bezdomovkyně, vydělávající peníze žebráním po činoherních či operních představeních, říká: „mně živí divadlo a to si v týhle zemi nemůže říct moc lidí" .
Postupem času se kolem obou kamarádů začnou zničehonic vynořovat podivné bytosti - kromě houmlesačky (Klára Melíšková), která s přesvědčivostí tvrdí, že je převtělením Ivanovy zemřelé matky, se zjeví arogantní voják (Martin Myšička) a přiopilá dívka ve značně bujaré náladě (Klára Issová).
Navíc se ukazuje, že i hlavní postavy mají mezi sebou jakési nedořešené záležitosti, které je dokonce ani na zeleném palouku hned tak nepřestanou pronásledovat. Po přestávce se drama ostře láme a většina původních nejasností je během chvilky přijatelně vysvětlena. Jisté tajemství si přesto dílo uchovává až do konce.
Povedená výprava Martina Chocholouška sestává ze stylizovaného stromu s obrovskými kořeny umocňujícími napětí. Odlehčující kulisou je naopak poměrně realistický krmelec, který houmlesačka nazývá svým obývákem. S proměnami v druhé půlce se pak dění přesouvá do naznačené luxusní lesní chaty.
Přestože Klimáček napsal scénář přímo pro Dejvické divadlo, došlo k několika úpravám (například vypadla postava Elfky s lukem, což zapříčinilo změnu závěru). V profesionálním prostředí debutující režisér Karel František Tománek, původní profesí dramaturg, se projevil jako citlivý překladatel ze slovenštiny. Po režijní stránce mu nejlépe vyšla ta část představení, v níž všechny postavy hrají Dračí doupě (Dungeons and Dragons).
Jeden z účastníků připraví příběh a mapu známé hry na hrdiny, další hráči ztvárňující tvory z fantasy světa se vydávají na různé strany a plní úkoly zadané svým pánem jeskyně. Hrou se autor nejen inspiroval, ale dokonce ji zakomponoval do textu a členové souboru ji na jevišti provozují. Z papíru se ji podařilo převést mistrovsky - ačkoli aktéři jen sedí u stolu a mluví, pasáž má spád a publikum navíc může nahlédnout do principu a pravidel.
I když nepříliš dlouhá inscenace působí místy lehce rozpačitě (je to snad zapříčiněno nezkušeností režírujícího dramaturga) a tak trochu postrádá sevřenost kusů z režijní dílny Miroslava Krobota, tématicky do repertoáru Dejvického divadla zapadne dobře.
Viliam Klimáček: Dračí doupě. Překlad a režie Karel František Tománek, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Martin Chocholoušek a Vladimíra Fomínová. Hrají: Ivan Trojan, David Novotný, Klára Melíšková, Martin Myšička, Klára Issová. Premiéra 7. listopadu v Dejvickém divadle.
