Praha - Jako když se sejdou dvě diskutující strany, které si z nějakého důvodu nechtějí nebo nemohou rozumět. Tak to dnes kolem půl desáté dopoledne vypadalo na podatelně ministerstva kultury, kde se potkali příznivci časopisu Ateliér s tiskovou mluvčí resortu Markétou Ševčíkovou. Zástupci umělecké veřejnosti tu v rámci happeningu s úderným názvem Destrukce protestovali proti škrtům v dotacích, které se ukazují být pro čtrnáctideník s pětadvacetiletou tradicí likvidační.
Ševčíková odkazovala na hodnocení grantové komise, která Ateliéru přiřkla známku 3,3 na pětibodové škále a umístění na dvanáctém místě ze čtrnácti periodik, které se ucházejí o granty. Šéfredaktorka Blanka Jiráčková argumentovala, že jde o subjektivní názor komise, jejíž předseda Tomáš Winter je údajně ve střetu zájmů, protože největší počet bodů přiřkl časopisu Umění, který vydává jeho zaměstnavatel Akademie věd, a v oblasti neperiodických publikací monografii Miloše Jiránka, na které se podílí.
Jiráčková předala Ševčíkové mimo jiné papíry s vyjádřeními desítek umělců a odborníků z branže, kteří vyjádřili Ateliéru podporu a podle nichž vesměs má nezastupitelnou roli ve formování odborné reflexe české výtvarné scény. „Kdybychom sestavili z těchto lidí grantovou komisi, dopadli bychom úplně jinak," řekla Jiráčková.
Bité umění
Řada známých tváří českého vizuálního umění se přitom od osmi hodin podílela na samotném happeningu před branami ministerstva. Na pomalování artefaktu, dvoumetrové překližkové atrapy titulní stránky Ateliéru, se střídali umělci jako Lenka Klodová, Veronika Bromová, Jan Miko nebo Petr Motyčka z Podebalu. „Málo lidí je dnes ochotno se angažovat a platí to bohužel hodně u lidí z tvůrčích oborů," komentovala svou účast na happeningu Veronika Bromová.
„Jsme roztříštění, a proto je české umění, a to výtvarné zvlášť, tak bité," dodala s tím, že ministerstvo kultury podle ní o kulturu málo bojuje. „Ale on je to syndrom celé české společnosti, která je orientovaná hlavně na zisk," řekla Bromová.
Kolem půl deváté začala improvizovaná tisková konference, na níž organizátoři vysvětlili důvody, které je vedly k uspořádání alarmujícího happeningu. Ateliér dostal na letošní provoz o dvě třetiny menší částku od ministerstva než loni (z loňských 1 800 000 korun se dostal na 560 000 korun). Jiráčková v průběhu roku žádala dvakrát marně o navýšení dotace o 400 000 korun: argumentovala přitom, že snižuje svou závislost na ministerském příspěvku a aktivně vyhledává jiné zdroje financování.
V minulém týdnu však ministerstvo odmítlo pomoci Ateliéru ze svého rezervního fondu, což byla poslední možnost, jak se k dotaci dostat (podobně se letos z problémů vyhrabaly Divadelní noviny) a časopis oficiálně ohlásil krach. Bez peněz od Hanákové ho podle Jiráčkové může odvrátit jen rychlé nalezení „generálního sponzora".
Před devátou se megafonu ujal galerista a kulturní publicista Josef Vomáčka, začal oceňovat v recesistickém duchu jednotlivé složky právě vytvořeného díla, jehož částka se vyšplhala na 2 274 130 korun. Poté se do práce pustil sekundant se sekyrou a maketu rozsekal na kousky, aby symbolizoval, že ministerstvo ničí hmatatelnou hodnotu.
Happening se posléze přesunul do vchodového průjezdu u ministerstva, kde organizátoři čekali na tiskovou mluvčí Ševčíkovou, aby si převzala krabici s troskami makety. Půlhodinové čekání zpříjemňoval svým hrubozrnným humorem performer a radikální básník Milan Kozelka, který se rozhořčoval nad pokojností protestu.
To se paní ministryně netýká
Markéta Ševčíková nakonec dorazila mezi příznivce Ateliéru, omluvila Alenu Hanákovou kvůli jednání o Národním divadle, ale jedním dechem dodala, že činnost grantových komisí se ministryně stejně netýká. Oznámila diskutujícím, že v dnešní době krize je kultura „zbytná" a že nikdo nemá automatický nárok na dotace.
Na odkazy na tradici časopisu reagovala Ševčíková vzpomínkou na časopis Kinorevue, v němž kdysi pracovala. Kolem zániku filmového časopisu, který měl tradici už z první republiky, byly prý také vášně a dnes po něm již nikdo neštěkne. Ateliér má podle ní ještě šanci: omezit periodicitu na měsíčník a přejít na horší papír. Jiráčková na to reagovala tím, že podle jejích výpočtů by tyto změny neušetřily příliš na provozu a znamenaly by odliv čtenářů.
Málokdo asi mohl čekat, že ministerstvo změní svůj odmítavý postoj. Ševčíková jen naznačila, že celou věc budou v jejím resortu ještě řešit. Jenže právě nechuť pokusit se najít nějaké řešení vadí Blance Jiráčkové nejvíc. „Jsem spokojená s průběhem happeningu, ale celkově jsem smutná z přetrvávajícího postoje ministerstva," řekla šéfredaktorka. „Je to vždycky hlavně v lidech a tady se ukazuje, že úředníci, kteří tam rozhodují, nemají zájem kultuře pomoci."
