Drsný a upřímný humor prozrazuje, že dvaačtyřicetiletý Fojtík v jádru nepřestal být trampem. A je logické, že jeden z předních českých fotoreportérů, který pracuje pro Hospodářské noviny nebo časopisy Forbes a Reflex, si tramping vyvolil jako velké téma volné tvorby. Fotoknihu Trampové se zasvěcenými texty čtyř autorů nedávno vydalo nakladatelství PositiF.
Fojtíkovi kamarádi i kolegové, kteří věděli, kolik let o vydání knihy usiloval, budou zřejmě překvapeni, nakolik je to na první pohled střízlivá, rozměrem skromná publikace. Není o moc větší, než bývají "cancáky", jakési osobní kroniky trampů. Technické a grafické ztvárnění však nese profesionální autorský rukopis.
Vousy jako chroští
Kniha má látkový přebal a zelenou ořízku, střídají se v ní tři druhy papíru podle toho, tvoří-li podklad barevným fotografiím, česko-anglickým textům nebo černobílému souboru archivních fotek. Grafická úprava textu připomíná atlas trampingu. Tři historické studie ilustrují trampská "péefka" a jiné památeční výtvory, textový pásek na dolním okraji přináší ilustrovaný slovníček trampských výrazů.
Většina ze zhruba stovky fotografií má formát na výšku, což je pro dokument nezvyklé. Fojtík navíc v průběhu pěti let, kdy soubor vytvářel, postupoval spíš jako portrétista. Nezval sice své modely do umělého prostředí ateliéru, cestoval s nimi, přesto je z přírodního prostředí vytrhával tím, že používal blesk.
Umělého světla nikdy není tolik, aby docela zrušilo přírodní atmosféru v pozadí, ale dokonale a ostře osvítí postavu, jež se za jiných okolností snaží s okolím splynout. Pod ostrým světlem vyniká trampské vybavení i způsoby zdobení, dřevěné pomalované "placky", nášivky, kožešinové ozdoby. A také tváře trampů. Včetně starších mužů, jejichž vousaté, zvrásněné tváře se trochu podobají lesnímu porostu.
Jedna fotka navíc
Fojtík "portrétoval" nejen členy osad. Jeho sbírka trampských chat, srubů a roztodivných přístřešků systematicky pokrývá téměř všechny významné trampské lokality v Čechách i na Moravě, všímá si i lidové tvořivosti včetně výzdoby hospodských a panelákových interiérů, symbolických hrobů v krajině nebo tetování.
V tom vyniká pražský tramp zvaný Tarzan, který si přes celá záda nechal vytetovat "usárnu" a na bok pásek s čutorou.
Emotivní i výtvarně precizní fotografický soubor, ve kterém je snad jen jedna fotka navíc, jež nezapadá a je možná úlitbou kamarádovi, velmi dobře rozšiřuje textová část. Historik trampingu Michael Antony a etnolog Jan Pohůnek popisují stoletou historii kdysi nejrozšířenější české subkultury a fotograf a vydavatel Tomáš Pospěch zase mapuje vliv trampingu na českou fotografii. Podrobný trampský slovník sepsala Zuzana Poláčková.
Počátek českého trampského hnutí se datuje ke vzniku republiky v roce 1918, Michael Antony ale sugestivně popisuje prázdninový výlet několika chlapců do romantického kaňonu Vltavy už v roce 1914. Po dvou týdnech, když se z divočiny vrátili, přečetli si na nároží císařovo provolání, kterým vyhlásil mobilizaci. Týkala se i několika z nich.
Divocí skauti
Velká válka nakonec pozdržela, ale neodvrátila vznik a rozkvět trampingu. Chlapci a v menším počtu i dívky, unikající na víkendy do přírody, byli zpočátku nazýváni divocí skauti.
Pojem tramp zřejmě pochází z románu Cesta Jacka Londona. Dobrodružná americká literatura inspirovala mnoho dalších pojmenování a také zvyků trampů. "Nikde ve světě nebylo tolik šerifů jako tehdy u nás," píše Michael Antony, podle kterého se tramping projevoval v mnoha směrech, nejvýrazněji v hudbě, ale například také ve sportu.
Trampové reprezentovali první republiku na olympiádách i četných mistrovstvích. Za nejcennější považovali medaile z lukostřelby a kanoistiky. Z trampských osad pochází i nová disciplína - nohejbal.
Největším příspěvkem české kultuře se však stala trampská hudba. Zpěvníky vycházely knižně a byly enormně populární, lesní muzikanti jezdili nahrávat desky do berlínských studií, trampské soubory vystupovaly v divadlech, celovečerních filmech, v rozhlasu.
"Tramping se na čas v některých směrech stává módou i pro horní vrstvy, kdy si na trampa hraje kdekdo, žijící životem drsného trapera v na zakázku postavené vile," uvádí Antony. Trampské písně rovněž povzbuzovaly vojáky za druhé světové války. Zpívaly se u československých perutí v Anglii nebo v 1. československém armádním sboru na východní frontě.
Laponské přísloví
Budování světlých zítřků v 50. letech trampingu moc nepřálo. "Ale přísloví laponských kočovníků o tom, že nejlepší pastevci sobů jsou vlci, se ukázalo pravdivé i v tomto případě," píše Michael Antony, podle kterého v čase represí trampovali jen ti nejvěrnější. Řady trampů navíc posílili skauti a woodcrafteři, kterým byly jejich organizace zakázány. "Tramping jako neorganizované hnutí se zakázat nedal, pouze se mohly potlačovat jeho projevy," pokračuje autor a vyjmenovává drsné zátahy na tábořící mládež.
Kromě socialistické policie, tedy Veřejné bezpečnosti, proti trampům zasahovali také milicionáři a někdy byla nasazena i armáda se samopaly a psy. Rozháněli setkání u ohňů, takzvané potlachy, a v lednu 1977 dokonce policisté a milicionáři použili dynamit na rozboření srubů a chat v Brdech.
Po velkém rozkvětu v 60. letech, kdy vznikl i proslulý hudební festival Porta, zažíval tramping zlatou éru znovu v 80. letech. "Romantika Divokého západu, indiánů a možnost být mezi svými ve svém světě, nikým nehlídán, vzájemně si věřit - vědět, že slovo dané kamarádovi je svaté, a to vše i s puncem rebelství, oslovovaly tehdejší mladé kluky a holky, stejně jako oslovovaly jejich generační předchůdce i pozdější následovníky," myslí si Michael Antony.
Tramping nezničil totalitní systém ani budování přehrad, které trampům vzaly desítky oblíbených tábořišť, ani porevoluční střety s ochránci přírody. "Paradoxně nejvíc je zasáhla svoboda a též prosperita posledních tří desetiletí," uvádí ve svém textu vydavatel Tomáš Pospěch, podle kterého tramping nahradily různé sporty, turismus, tlak na pracovní výkon a svoboda cestování.
"Jak trampové stárli, převzali ‚paďourský‘ způsob života, změnili se často v chataře, chalupáře nebo zahrádkáře, případně přešli ke kempování. Trampové tu však stále jsou," dodává Pospěch, jinak sám fotograf a kurátor, který čundr stále považuje za dobrý způsob trávení volného času.
Libor Fojtík: Trampové
Nakladatelství PositiF 2020, 152 stran, 720 korun