Recenze - Jestli má momentálně nějaká expozice potenciál oslovit opravdu skoro každého, je to Husákovo 3+1, bytová kultura 70. let. Má totiž všechno, co může výstava mít a k tomu něco navíc. Je názorná, zábavná i emotivní, vědecká i lidová zároveň, působivá napříč věkovým a sociálním spektrem, zajímavá pro domácí i pro turisty - a kromě toho je hustá.
Připravili ji studenti oboru dějiny a teorie designu a nových médií VŠUP. Koncept byl jednoduchý i složitý zároveň: zrekonstruovat v poměru 1:1 typický panelákový byt 3+1 Husákovy éry. Na jednu stranu typizovaná záležitost, ke které je dost dokumentace, na druhou nutnost sehnat bezpočet originálů včetně nábytku, tapet, textilií a bytových doplňků tak, aby byl projekt opravdu autentický.
Totální totalitní unifikace socialistické výroby se mohla zdát být velkou výhodou, ale proti tomu stál poměrně velký časový odstup a potřeba sehnat kromě české sériové produkce sem tam ozvláštněné "progresivním maďarským designem" i artefakty typického domácího kutilství, které bylo nedílnou součástí života každé rodiny. Úkol tedy spíš heroický.
Působivost výstavy tkví právě v bezvýhradném naplnění konceptu, tedy vytvoření co nejdokonalejší repliky bytu - a ta je jedním slovem zdařilá.
Tak trochu skanzen, trochu do extrému dohnaná a politikou podmíněná muzeální expozice, trochu oprávněný a varující pocit déjà vu. Autenticita je hlavní a nejpádnější kvalitou projektu, navíc dotaženou do posledního detailu.
Nechybějí ani nakousané rohlíky v umělohmotné "ošatce" na kuchyňském stole. Důležitou roli hraje i audio-atmosféra, kterou skvěle navozuje zapnutá televize s dobově tendenčním programem, vysílá se samozřejmě černobíle.
Pocit, že jde o byt, ve kterém mohl ještě kdokoli z nás bydlet, je neodbytný. Vyplývá jak z nečasovosti socialistického designu - jen málokdo tam nenajde věc, kterou opravdu důvěrně zná - tak ze současné záplavy retrostylů.
Je zábavné vidět, jak se vzory východoněmeckých tapet často téměř doslova opakují na kabelkách a vypasovaných topech středoškolaček, které expozicí vysmátě procházejí a samy si ničeho nevšimnou.
Že jedna doba žije z druhé, není patrné jen z oděvního designu návštěvníků. Už delší čas z ní programově čerpají i současní uznávaní umělci.
Neopomenutelné jsou v tomto směru třeba obrazové cykly malíře střední generace Víta Soukupa nebo tvorba designérské dvojice Maxim Velčovský - Jakub Berdych sdružené pod značkou Qubus. To, že jde o regulérní a uznávaný postup, dokazuje i zastoupení v Národní galerii jednoho a v UPM těch druhých.
Je jasné, že také Husákovo 3+1 by se z fleku mohlo stát oprávněnou částí stálé expozice UPM. V rámci výstavy je třeba ocenit i tematicky zpracované informativní panely ve foyeru a doprovodnou publikaci, které pokrývají projekt teoreticky.
Kouzlu této výstavy se dá snadno podlehnout, ale pozor: I tady je třeba magii rozlišovat na černou a bílou! Člověk se v Husákovo 3+1 totiž může snadno ztratit jako v labyrintu času.
A ani tam nemusíte najít opravdu toho svého medvídka, kterého jste dostali k prvním Vánocům, a loďku z kůry, kterou vám na procházce vyřezal táta tak, jako se to stalo mně
Husákovo 3+1, bytová kultura 70. let. Kurátoři studenti oboru Dějiny a teorie designu a nových médií VŠUP v Praze (J. Freiberg, A. Hozáková, M. Jehlíková Janečková, Š. Koukalová, R. Schmelzová, B. Špičáková, P. Vančát, J. Tichá, K. Zajícová). Výstavní síň VŠUP, Praha 1. Výstava se koná do 24. října.
