Recenze - V druhé polovině osmdesátých let prošel superhrdinský komiks radikálními změnami. Batman definitivně potemněl, Strážci učinili ze superhrdinů psychopaty a jejich autor Alan Moore si ve volném čase položil zásadní otázku: Co se stalo s mužem zítřka?
V návaznosti na osvěžující komiksové milieu tohoto období - a v kontextu osmdesátkového „intelektuálního kvasu", kdy nám zabili rock i Nový Hollywood; celkem paradox, což? - dochází k restartu série z nejklasičtějších: Superman společnosti DC téměř po padesáti letech začíná od nuly.
Ještě předtím ovšem dostali tvůrci, kteří na komiksu dlouhé roky participovali, příležitost, aby padli do náručí nostalgie z konce jedné éry. Pod vedením scenáristy Alana Moora se tak grandiózně uzavírá jedna etapa supermanovského vývoje; a vyplnění pauzy před vstupem do etapy nové je skutečným cimrmanovským krokem jinam.
Titulní příběh se tváří jako definitivní konec supermanovské ságy, který sledujeme prostřednictvím interview s Lois Laneovou deset let poté, co Superman zmizel z našich životů. Zbylé dva si pak nekladou otázku, co se muži zítřka stalo, ale co by se mu stát mohlo.
Tři supermanovské příběhy z let 1985 a 1986 pod titulem Co se stalo s mužem zítřka? vydal BB Art. U nás jde přitom teprve o druhé vydání komiksu o Supermanovi vůbec. Moore & spol. tu bezchybně využili jedinečnou možnost pohrát si v rámci velké značky se superhrdinskou mytologií. Výsledkem je důmyslná alternativa, „smyšlený příběh o smyšleném příběhu" - čili metakomiks.
Jde o dílo veskrze podvratné, které poskytuje prostor elitářskému i plebejskému čtení. Pro běžného uživatele se jedná o žůžo supermanovský příběh, v němž zazní nejpatetičtější štěk komiksové historie („Byla jsem se Supermanem, když zaslechl poslední zavytí svého psa…"). Pro znalce je to jeden z prvních krůčků Moorovy cesty při mapování superhrdinské komunity, kterou dovedl k dokonalosti v Top Ten - detektivce z města, kde je superhrdinou každý.
Příležitost „rozloučit se" se Supermanem nedostali pouze jeho tvůrci, z nichž někteří pronikli i na stránky komiksu, ale taky kolegové z řad superhrdinů a superpadouchů. Lex Luthor, Brainiac, Batman, Bažináč, Super Girl, Wonder Women, pes Krypto…
Motiv superhrdinské komunity je zde vůbec zásadní. Moore připomíná, že superhrdinové sice mají vysoce vyvinutý teritoriální instinkt, ale taktéž se rádi všemožně stýkají. Zároveň neúnavně zdůrazňuje psychologický rozměr těch báječných mužů a žen v barevných pláštěnkách.
Právě motivem střetu a setkávání bytostí z různých světů, hrou s popkulturou a relativizací vysokého a nízkého připomíná vyprávění například sandmanovský opus Neila Gaimana, jehož vznik spadá rovněž na konec osmdesátek. Příklon k propracované psychologii se pak nejevidentněji promítl v osobnosti Supermana samého.
Moore zde hrdinu ukazuje radikálně jinak, než byli dosud fanoušci zvyklí, a tato demytizace se projevuje v mnoha podobách. Místo primitivní diverzity Clark Kent/Superman (celé slavné odhalení identity Clarka Kenta se ostatně odbyde na ploše jedné dvoustrany) tu dochází k jeho totálnímu odmaskování. Kým vším tedy Superman je?
Mužem, který má všechno, i unavenou troskou bojující o život; übercharakterním neschopou, který neumí zvolit mezi blondýnkou a brunetkou; je patetickým hrdinou, na němž spočívá všechna tíha světa, i sebelítostivým ufňukánkem, co brečí nad (citovanou) ztrátou svého psa…
Demytizace se ovšem nikdy nerovná dehonestaci. Spíše jen umocňuje křehkost a zranitelnost Posledního syna Kryptonu, který zde povětšinou vystupuje jako osamělý jedinec, jenž může v jediném okamžiku ztratit vše, a pomoc nalézá pouze u stejně vykořeněné bytosti, jako on sám. Moore tak přirozeně uvádí na scénu jinou svoji postavu - Bažináče - pro něhož je taktéž příznačný romantizující, melancholicky posmutnělý tón. Což k tvůrci, který si své médium dokonale podrobil, výborně sedí.
Moore dovede klít i básnit; s charismatem cirkusového principála ze sebe chrlí texty, jež jsou uhlazené i syrové, a scénář vždy bezchybně kooperuje s obrazem. Volně přechází z patetické dikce a akce rozmáchlého superhrdinského příběhu ke vtipu, nadsázce i sebeparodii („Trefil to všecko správně! Jako vždycky!"). Jindy je jeho jazyk poetický a kontemplativní; pak doprovází flasbacky do minulosti nebo snové delirické pasáže, jež korespondují s abstraktní a zkratkovitou kresbou.
Starší chlápek Superman se tu navíc neuvěřitelně podobá Bradu Pittovi a milfka Lois Laneová zase Angelině Jolie. Ergo je to celé ohromně vizionářské - skoro jako od Káji Saudka. Vůbec je děsně rajcovní zvažovat možnosti kooperace těchto uměleckých blíženců. Ovšem i spolupráce s Curtem Swanem či Davem Gibbonsem funguje jako dokonalá a vizuálně působivá (sou)hra. Inu, britská škola.
Cit pro barvy, jež se zde stávají samostatným motivem (purpurová a fialová jako známka nebezpečí a akce), rozmáchlá mnohovrstevná kompozice a radikální proměny perspektivy v závislosti na akci rezonují s patosem tradičně pojatých supermanovských póz a pohledy na nohy superhrdinek. Psychologizující pasáže zase vynikají krásným a komplikovaným (pře)rámováním a zabstraktněním kresby. A ano, celé to působí geniálně intuitivně, a přece sofistikovaně; no prostě saudkovsky.
Verdikt: Moorův Superman je pevně vsazen do kontextu svého vzniku a může nám čímsi připadat dobový až anachronický; zároveň jde ale o období, v němž médium prodělalo změny, které ovlivnily jeho moderní identitu, a rozhodně má tedy co říci i dnes.
Nejpregnantnější shrnutí a analýzu Supermanova života a díla ovšem na s. 57 podává kolega Batman: „Bylo to jako kráčet mezi úlomky legendy."
Alan Moore, Curt Swan: Superman: Co se stalo s mužem zítřka? 128 stran. Vydalo nakladatelství BB art, Praha 2011. Doporučená cena 399 Kč.
