Spekulant se vydává na poslední manažerskou cestu

Jiří G. Růžička
27. 3. 2012 10:21
DeLillův Cosmopolis ohlašuje přicházející apokalypsu
Foto: Profimedia.cz

Recenze - Zatím poslední přeložený přírůstek z tvorby amerického spisovatele Dona DeLilla, novela Cosmopolis, pochází z roku 2003. Nakladatelství Odeon po ní sáhlo možná i proto, že filmová adaptace se zanedlouho objeví v kinech v režii další kultovní osobnosti současné americké kultury Davida Cronenberga.

Nejde však o nakladatelskou vypočítavost, to by se kniha objevila jinde než v edici Světová knihovna. Spíše se z DeLilla i u nás stává populární autor. Jeho zatím poslední titul, Bod Omega, vydalo v roce 2010 nakladatelství BB art, Prašivého psa téměř souběžně s Cosmopolis zase Albatros.

DeLillo patří k současným postmoderním autorům a řadí se vedle Philipa Rotha, Breta Eastona Ellise, Cormacka McCarthyho nebo Jonathana Franzena. Ve své tvorbě se věnuje vlivu médií na společnost, konzumu i dalším fenoménům 20. století. Jeho asi nejvýraznějším románem je rozsáhlé Podsvětí (česky 2002). Píše i divadelní hry.

Foto: Aktuálně.cz

Jeho oblíbenost spočívá možná i v jeho schopnosti předvídat určité dějinné okamžiky či nálady, jak zmiňuje překladatel Ladislav Nagy v doslovu. V Podsvětí se DeLillovi podařilo předpovědět pád WTC, v Cosmopolis jakoby předjímal hnutí Occupy Wall Street, jakkoliv se protesty proti globalizaci objevovaly v západním světě už před rokem 2003.

Narážky na apokalypsu

Nagy spolu s Richardem Olehlou v doslovu vidí v novele především narážky na apokalypsu. Hlavní hrdina, spekulant a miliardář Eric Packer, se v knize blíží nejen konci své kariéry, když tvrdohlavě spekuluje proti růstu japonského jenu a sází vše na jednu kartu i přesto, že bitva se zdá být prohraná. Míří také vstříc vlastní smrti, na níž ho stále upozorňuje jeho bezpečnostní poradce - ale on jako by to nechtěl slyšet a naopak jde jí s očekáváním naproti.

Apokalypsu samozřejmě vidíme i za horizontem knihy, která se odehrává v jednom dubnovém dni roku 2000. Jsou jí nejen události 11. září, ale také prasknutí bubliny akciového trhu. Vždyť právě v roce 2000 se akcie společnosti Enron, která o dva roky později zbankrotovala, ocitly na svém vrcholu.

Spekulant Odysseus

Knihu můžeme číst také jako road-movie ve stylu Joyceova Odyssea. Děj je rozprostřen do jediného dne a z velké části se odehrává uvnitř luxusní limuzíny, která působí až trochu futuristicky. Automobil se stává pojízdnou kanceláří s dokonalým burzovním zpravodajstvím, odkud Packer ovládá své obchody. Může se však proměnit i v lékařskou ordinaci, když zde lékař vyšetřuje hrdinovu (asymetricky zvětšenou) prostatu. Stává se také bordelem, když tu Packer prožívá nepřímý sex se svou zaměstnankyní. Najdeme v ní dokonce i záchod a čtenář má pocit, že se dějiště románu bez ohlášení přesouvá na různá místa.

Na cestě přes Manhattan zažívá Packer různá setkání a jeho řidič se musí vyrovnávat s mnoha překážkami. Jednou z nich je protiglobalizační demostrace, jinou kolona automobilů doprovázející amerického prezidenta, jindy někde praskne voda. Významnou událostí se stává pohřební průvod jakéhosi slavného rappera, který se obrátil na islám.

Foto: Aktuálně.cz

Hrdina se propadá do myšlenek o vlastní smrti, o tom, jaký by byl asi jeho vlastní pohřeb, komu by stálo na něj vlastně přijít. Jakoby vedle svého kapitálového bohatství nic a nikoho jiného neměl; snad kromě své ženy, již si bral kvůli jejímu majetku jako finanční spekulaci a která se v průběhu děje objevuje na různých nepravděpodobných místech.

Nutno podotknout že hrdinovi je teprve osmadvacet, přesto se chová spíše jako manažer před důchodem; jakoby všechno důležité už prožil a zároveň neprožil vůbec nic. Peníze pro něj vlastně už dávno nemají žádnou hodnotu. Jejich hromadění a rozhazování se stává zábavou samou o sobě. I proto je kniha věnována polskému básníkovi Zbigniewu Herbertovi, který prohlásil, že krysy se staly jednotkou měny.

Kostrbaté podobenství

DeLillův román není snadné číst a rozhodně to není čtení zábavné - a to i pro kostrbatou stavbu vět a dialogů, kterou se do českého překladu Nagymu podařilo přenést. Kromě neurotického Peckera, který se často pozastavuje na detaily, jako jsou latinské názvy rostlin, tu promlouvá ještě Benn Levi - Peckerovův potenciální vrah. Zejména jeho postava se vyjadřuje těžko srozumitelně, až šíleně. Možná i pro svou posedlost psaním. Obě figury přitom netvoří protiklady, naopak působí velmi kompaktně; jako dvojčata, která se vydala rozdílnými cestami života.

Foto: pperich.com

Bohužel je román plný také různých chyb (tu chybí sloveso, tam zase přebývá slovo), což čtenáře nutí přemýšlet, zda náhodou nejde o úmysl. Na vině však bude spíš zbrklá redakce Richarda Olehly.

Cosmopolis podobně jako zmíněný Bod Omega (česky 2010), který se věnuje vztahu umění a reality a jehož hrdinové stojí také spíše na různých pólech společnosti, funguje především jako celek, tedy až po dočtení. Jako podobenství, které můžeme různě vykládat a jehož poselství se může s časem měnit. Může v nás vyvolávat otázky, které v knize ani nezazní, může fungovat jako odrazový můstek k přemýšlení nad stavem světa nebo vlastním životem.

A to jsou hodnoty, které se v umění cení.

Don DeLillo: Cosmopolis. 172 stran. Přeložil Ladislav Nagy. Odeon, 2012. Edice Světová knihovna sv. 121.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy