Recenze - Zatím poslední přeložený přírůstek z tvorby amerického spisovatele Dona DeLilla, novela Cosmopolis, pochází z roku 2003. Nakladatelství Odeon po ní sáhlo možná i proto, že filmová adaptace se zanedlouho objeví v kinech v režii další kultovní osobnosti současné americké kultury Davida Cronenberga.
Nejde však o nakladatelskou vypočítavost, to by se kniha objevila jinde než v edici Světová knihovna. Spíše se z DeLilla i u nás stává populární autor. Jeho zatím poslední titul, Bod Omega, vydalo v roce 2010 nakladatelství BB art, Prašivého psa téměř souběžně s Cosmopolis zase Albatros.
DeLillo patří k současným postmoderním autorům a řadí se vedle Philipa Rotha, Breta Eastona Ellise, Cormaca McCarthyho nebo Jonathana Franzena. Ve své tvorbě se věnuje vlivu médií na společnost, konzumu i dalším fenoménům 20. století. Jeho asi nejvýraznějším románem je rozsáhlé Podsvětí (česky 2002). Píše i divadelní hry.
Jeho oblíbenost spočívá možná i v jeho schopnosti předvídat určité dějinné okamžiky či nálady, jak zmiňuje překladatel Ladislav Nagy v doslovu. V Podsvětí se DeLillovi podařilo předpovědět pád WTC, v Cosmopolis jakoby předjímal hnutí Occupy Wall Street, jakkoliv se protesty proti globalizaci objevovaly v západním světě už před rokem 2003.
Narážky na apokalypsu
Nagy spolu s Richardem Olehlou v doslovu vidí v novele především narážky na apokalypsu. Hlavní hrdina, spekulant a miliardář Eric Packer, se v knize blíží nejen konci své kariéry, když tvrdohlavě spekuluje proti růstu japonského jenu a sází vše na jednu kartu i přesto, že bitva se zdá být prohraná. Míří také vstříc vlastní smrti, na níž ho stále upozorňuje jeho bezpečnostní poradce - ale on jako by to nechtěl slyšet a naopak jde jí s očekáváním naproti.
Apokalypsu samozřejmě vidíme i za horizontem knihy, která se odehrává v jednom dubnovém dni roku 2000. Jsou jí nejen události 11. září, ale také prasknutí bubliny akciového trhu. Vždyť právě v roce 2000 se akcie společnosti Enron, která o dva roky později zbankrotovala, ocitly na svém vrcholu.
Spekulant Odysseus
Knihu můžeme číst také jako road-movie ve stylu Joyceova Odyssea. Děj je rozprostřen do jediného dne a z velké části se odehrává uvnitř luxusní limuzíny, která působí až trochu futuristicky. Automobil se stává pojízdnou kanceláří s dokonalým burzovním zpravodajstvím, odkud Packer ovládá své obchody. Může se však proměnit i v lékařskou ordinaci, když zde lékař vyšetřuje hrdinovu (asymetricky zvětšenou) prostatu. Stává se také bordelem, když tu Packer prožívá nepřímý sex se svou zaměstnankyní. Najdeme v ní dokonce i záchod a čtenář má pocit, že se dějiště románu bez ohlášení přesouvá na různá místa.
Na cestě přes Manhattan zažívá Packer různá setkání a jeho řidič se musí vyrovnávat s mnoha překážkami. Jednou z nich je protiglobalizační demostrace, jinou kolona automobilů doprovázející amerického prezidenta, jindy někde praskne voda. Významnou událostí se stává pohřební průvod jakéhosi slavného rappera, který se obrátil na islám.
Hrdina se propadá do myšlenek o vlastní smrti, o tom, jaký by byl asi jeho vlastní pohřeb, komu by stálo na něj vlastně přijít. Jakoby vedle svého kapitálového bohatství nic a nikoho jiného neměl; snad kromě své ženy, již si bral kvůli jejímu majetku jako finanční spekulaci a která se v průběhu děje objevuje na různých nepravděpodobných místech.
Nutno podotknout že hrdinovi je teprve osmadvacet, přesto se chová spíše jako manažer před důchodem; jakoby všechno důležité už prožil a zároveň neprožil vůbec nic. Peníze pro něj vlastně už dávno nemají žádnou hodnotu. Jejich hromadění a rozhazování se stává zábavou samou o sobě. I proto je kniha věnována polskému básníkovi Zbigniewu Herbertovi, který prohlásil, že krysy se staly jednotkou měny.
Kostrbaté podobenství
DeLillův román není snadné číst a rozhodně to není čtení zábavné - a to i pro kostrbatou stavbu vět a dialogů, kterou se do českého překladu Nagymu podařilo přenést. Kromě neurotického Peckera, který se často pozastavuje na detaily, jako jsou latinské názvy rostlin, tu promlouvá ještě Benn Levi - Peckerovův potenciální vrah. Zejména jeho postava se vyjadřuje těžko srozumitelně, až šíleně. Možná i pro svou posedlost psaním. Obě figury přitom netvoří protiklady, naopak působí velmi kompaktně; jako dvojčata, která se vydala rozdílnými cestami života.
Bohužel je román plný také různých chyb (tu chybí sloveso, tam zase přebývá slovo), což čtenáře nutí přemýšlet, zda náhodou nejde o úmysl. Na vině však bude spíš zbrklá redakce Richarda Olehly.
Cosmopolis podobně jako zmíněný Bod Omega (česky 2010), který se věnuje vztahu umění a reality a jehož hrdinové stojí také spíše na různých pólech společnosti, funguje především jako celek, tedy až po dočtení. Jako podobenství, které můžeme různě vykládat a jehož poselství se může s časem měnit. Může v nás vyvolávat otázky, které v knize ani nezazní, může fungovat jako odrazový můstek k přemýšlení nad stavem světa nebo vlastním životem.
A to jsou hodnoty, které se v umění cení.
Don DeLillo: Cosmopolis. 172 stran. Přeložil Ladislav Nagy. Odeon, 2012. Edice Světová knihovna sv. 121.
