Praha - Roman Signer je v pravém slova smyslu "akční umělec." Tedy pokud za akční hrdiny pokládáte Pata s Matem nebo postavičky kreslených seriálů, které se navzájem odpalují dynamitem.
Takřka neznámá je tvář skoro sedmdesátiletého švýcarského sochaře. Ne že by trpěl přehnanou stydlivostí, ale téměř na každém videu, které zachycuje jeho happeningy, vystupuje chráněný motocyklistkou helmou.
Vždyť se také pouští do kousků jako jízda v kajaku taženém dodávkou po asfaltce, dokud se dno neprodře. Ve vlastní garáži si z vrtule připnuté jako batoh k zádům vytvořil adrenalinovou houpačku. Na vrcholek hory Kamor, která mu tvarem připomínala sopku, dopravil v roce 1986 náklad střelného prachu a inscenovaný výbuch následně filmoval.
Střelný prach figuruje i v mnoha jeho dalších inscenacích, které vždycky pečlivě zaznamenával na video. Ať se jednalo o stometrový přímý blesk, který se vytvořil na zápalné šňůře napjaté mezi zemí a balónem, projekt Čepice s raketou, kdy si z vlastní hlavy udělal startovací rampu, nebo odpálení stovek archů papíru do vzduchu a vytvoření papírové stěny při závěrečné akci na výstavě Documenta 8 v roce 1987.
Tyhle explozivní "výstřelky" ovšem netvoří gró výstavy v pražském Langhansu, expozice se opírá o mnohem tišší sérii, které se Signer soustavně věnuje posledních šestnáct let. Soubor Obrazy z cest vyniká méně třaskavým humorem.
Signer posbíral na Islandu, Ukrajině, v Polsku, Švýcarsku nebo New Yorku jemně ironické postřehy pobaveného turisty. Válec na uhlazování cest situovaný v horském údolí, obouchanou motorku opatřenou krytem, který připomíná vojáka z Hvězdných válek, obojživelný automobil drápající se na břeh jako nějaké mytické stvoření.
Scéna z dokumentu Signers Koffer, který bude uveden 20.9. v kině Světozor
Stále zdůrazňuje, že je sochař, jelikož řeší problémy trojdimenzionálně. Tím se do značné míry určuje i jeho vztah k médiu videa nebo fotografie, které využívá jako čistě záznamové prostředky více či méně okamžitých konstelací a událostí.
V tomto by šel přirovnat i s ohledem na vtipné ladění k postupům téměř o generaci mladšího Rakušana Erwina Wurma a jeho konceptu přesně promyšlených "minutových soch". S rozdílem, že Signer netíhne ani k vyložené satiře nebo taškařici.
Oproti instalacím a videím, v nichž je Signer silnější a vynalézavější, tvoří Obrazy z cest vizuální ekvivalent "slovních hříček". Což je jejich největší slabina. Mají tendenci upadat k pouhé formalitě, předvídatelné podivnosti a samoúčelnému stimulu smíchu.
Vyniká to především v úctyhodném množství knižního vydání, které po chvíli začne připomínat honbu vtipu za dalším vtipem, za vtipnějším a univerzálním vtipem.
I když jste na začátku okouzleni autorovým osobitým pohledem, poměrně brzy začnete mít stejné pocity jako v přítomnosti někoho, kdo se hodně rád poslouchá.
Roman Signer: Obrazy z cest. Langhans Galerie, Praha. Výstav se koná od 5.9. do 11. 11. 2007.
