Náročného úkolu vtisknout symfonické básni vizuální podobu se ujal moderátor a producent Martin Hrdinka, který o spolupráci požádal choreografa Jána Ďurovčíka. Oba říkají, že vytvořili vlastní minipříběh na motivy Smetanovy hudby.

Koncepce inscenace, která je odvážným pokusem zobrazit osudy českého národa od počátků až po nedávnou historii, věrně vychází ze Smetanovy předlohy. Téměř archetypální situace z pověstí starých Slovanů se však překvapivě podobají osudům lidí dvacátého století. Na pozadí historických událostí se odkrývají věčné lidské touhy, slabosti a city.

Z každé symfonické básně si autoři vzali motiv, který se snažili ztvárnit prostřednictvím obdobného momentu ze starších či moderních dějin. "Najít inscenační princip byl kámen úrazu, hledali jsme, jak inscenovat divadelně nesourodé věci," řekl před premiérou Ďurovčík.

Skladbu Vyšehrad zvolili za východisko inscenace, při níž se rodí český stát. Inscenace přináší i zrod vztahu muže a ženy, kteří procházejí celou choreografií. Na jevišti se poprvé objevuje dominantní vizuální prvek celého představení obrovský lev ze státního znaku, kterého však diváci již na prvním balkoně viděli bez hlavy.

Aktualizace tématu přichází záhy  kmenové svazky hrdého českého národa přetíná 'železná opona', která oddělí zem od okolního světa. Nastává doba temna, jež symbolizuje i totalitní režimy 20. století.

Druhá část, Vltava, znázorňuje v souladu s předlohou řeku, jež protéká zemí a její pramen sílí sléváním potoků a říček. Je symbolem lásky, milování i milostného aktu. Českého lva na zadní stěně jeviště v tu chvíli obklopují pulzující rudé neony. Podle autorů totiž zakreslení Vltavy a jejích přítoků do mapy odpovídá pohledu na žilní systém v těle člověka.

Těžkou práci prý měli autoři se skladbou Šárka. V příběhu našli motiv kolektivní viny, kdy se zrazená Šárka mstí na celém mužském pokolení. V moderních dějinách inscenátoři našli paralelu v principu kolektivní viny v případě odsunu sudetských Němců. Třetí část inscenace Mé vlasti se věnuje smíšenému manželství Češky a Němce.

Oproti předešlým nastudováním inscenace, která nepracovala s celou Smetanovou symfonií, je v nynějším ztvárnění Mé vlasti Smetanova hudba úplně celá a Ďurovčík připomíná, že na rozdíl od experimentů v jevištní verzi s hudbou neexperimentuje vůbec.

Má vlast je tento měsíc na programu Státní opery Praha ještě třikrát a poté až v březnu. Další informace, např. o tanečním obsazení, jsou na stránkách www.opera.cz/cs/repertoar/mavlast.html