Galerie hlavního města Prahy v něm spolu s čínským kurátorem a historikem umění Lü Pengem uspořádala výstavu The Reunion of Poetry and Philosophy (Shledání poetiky a filozofie), na níž představuje práci dvou současných čínských umělců Čang Siao-kanga a Wang Kuang-Ia. Výstava je otevřená do 13. května.
Dnes šedesátileté autory vybral kurátor Lü Peng proto, že jejich život a tvorba jsou úzce spjaté s kulturním vývojem v Číně po roce 1978. Komunistická strana tam tehdy začala zavádět na úkor svobody a lidských práv velké ekonomické reformy a zahájila přechod na takzvané socialistické tržní hospodářství.
Čang Siao-kang i Wang Kuang-I museli v 80. letech kvůli svému původu odejít na rolnickou "převýchovu" mimo město. Na nastalou situaci pak každý reagoval po svém.
Čang Siao-kang se ponořil do myšlenek a v malování našel klid. Wang Kuang-I naopak vsadil na společenský aktivismus. Známý je dnes jeho cyklus maleb Velká kritika, ve kterém pracuje s propagandistickými motivy revoluce a jmény slavných západních značek. Pro tento styl se vžil název politický pop. Pro další jeho obrazy je zase typická "stékající", zastřená barva jakožto symbol nejistoty a zoufalství.
"Raná tvorba obou umělců názorně prezentuje vznik a vývoj dvou různých směrů, které se v Číně formovaly v 80. letech 20. století: proud života a racionální malba. Později se z nich vyvinula expresionistická malba a konceptuální umění," píše Lü Peng v katalogu k výstavě.
Zatímco o Čang Siao-kangovi mluví jako o poetickém autorovi, který expresionistické podněty proplétal se snovou poezií - ostatně i jeho zásadní cyklus obrazů Velká rodina je plný odloučení, odcizení a paradoxu -, Wang Kuang-I vzdává hold racionalitě, vychází z politické reality a věří, že pravda není emocionální.
"Pokud bych měl malíře charakterizovat příměrem z českého prostředí, pak Wang Kuang-I má blíže k Václavu Havlovi, zatímco Čang Siao-kang k hrabalovské emoci. Bohumil Hrabal se díky umění dostal k politice," dodává kurátor.
Z lásky k Praze, a také ke spisovateli Franzi Kafkovi, se na tiskové konferenci vyznali i samotní autoři.
"Když jsem si byl před dvěma lety prohlédnout prostory, ve kterých teď vystavujeme, šel jsem se projít po Karlově mostě. Koupil jsem si tam loutku, a když jsem se na ni později díval, připomněla mi Prahu," vysvětluje Wang Kuang-I, jak se stalo, že na výstavě visí dvě práce inspirované hlavním městem.
Ačkoliv rukopisy čínských umělců ovlivňuje jiná poetika, čitelné jsou - pokud se tedy návštěvník necítí limitovaný čínskými reáliemi - oba. Drobné kresby Čang Siao-kanga, jimž je U Kamenného zvonu věnovaný "kabinet", působí místy jako ilustrace z titulní strany časopisu New Yorker, jindy zase připomínají melancholické a osobní skici každodenního života. Jak ovšem autor připomíná, spíš než s jasným záměrem většinou pracuje s intuicí.
"Chtěl jsem zobrazit knihy, ale pak jsem si řekl, že by to byla nuda. Toužil jsem do obrazu domalovat něco, co nedává smysl, když tu mé oči spočinuly na pohledu z New Yorku, na kterém bylo maso," vysvětluje, proč vanu na výrazném obrazu Světový řád z půli zaplnily knihy a z půli právě flákoty masa.
