"Už nemusíte trpět, že jsme se za normalizace udávali. Budu trpět za vás," stojí tak na jedné z fotografií projektu Flagelanti. Děti na nich přeneseně přebírají odpovědnost za chování svých rodičů a prarodičů, kteří se k pochybením v minulých letech dodnes nedokázali postavit. Na svá bedra berou zavírání Romů do koncentračního tábora, hajlování za protektorátu, podpisy Anticharty i mávání Husákovi na Prvního máje.
Sami autoři o výstavě říkají, že symbolizuje lehkost zločinu pro českou společnost: vždy se najde někdo, na koho jde vina svést a praví viníci se spravedlnosti nemusejí obávat.
Expozice v letenské Galerii na zdi na nábřeží kapitána Jaroše je druhým pokračováním flagelantského cyklu, který Pode Bal zahájil loni v listopadu. Tehdy připravil trička s nápisem: "Jsem českej srab, kterej čuměl, když nakládali Židy, hajloval náckům, mával komoušům a pak chtěl jistotu desetinásobku."
Skupina Pode Bal, která vznikla v roce 1998, se do širšího povědomí dostala o dva roky později s výstavou Malík urvi. Na ní vystavila fotografie politických a společenských celebrit společně s výmluvnými dokumenty o jejich spolupráci se Státní bezpečností.
Velkou kontroverzi přinesly i další projekty: v roce 2002 jim byla za tehdejšího prezidenta Václava Havla násilně ukončená instalace výstavy Politik-um na Pražském hradě. Pode Bal chtěl na Matyášovu bránu umístit nápis Kunst macht frei jako variaci na koncentráčnické Arbeit macht frei a na nádvoří měl viset nápis Zimmer frei. Pod ním míče s fotografiemi sudetských domů, odkud byli po válce odstěhováni Němci.
Do výlohy Veletržního paláce Pode Bal také umístil cihlu, která vytvářela iluzi letícího předmětu a protestovala proti řediteli Národní galerie Milanu Knížákovi. Sochy památníku obětem komunismu pod Petřínem výtvarníci oblékli do ženských šatů či do veřejného prostoru umístili nefunkční odstřelovací pušku.
Fotografie z cyklu Flagelanti jsou vystaveny od dnešního dne do 1. července, pak je vystřídají práce Míly Preslové a skupiny Matky & Otcové.
