Hvězda Blanky Jakubčíkové (1971), absolventky FAVU u Václava Stratila, svítí mihotavě. Ona sama si vysloužila nejedno pojmenování - přízrak či heretik patří k těm neutrálnějším.
Kdo je Blanka Jakubčíková? Žena, která rozkřičela plakát, aby se deníkově zašifrovala ve schématech, symbolech a číslech.
Její práce jsou v Praze k vidění už podruhé v relativně krátké době. První výstava se do letoška jen přehoupla. Proběhla v Galerii Art Factory pod názvem Od Krista k Ježíši a přinesla hlavně to, čím k sobě autorka kolem roku 2000 přitáhla pozornost. Pestrobarevné "rouhavé" velkoformátové akryly, jejichž kresebnost a stylizace si nezadají s komiksem a pro silné slůvko nejdou daleko.
Tu druhou najdete právě teď v libeňské synagoze na Palmovce. Jmenuje se VitrACHem FixACHem a kromě dvojího áchnutí v názvu zaznějí i slova, která výstavu formálně charakterizují vitráž a fix.
Vitráž naznačuje instalaci do oken sakrálního prostoru, fix pak techniku, kterou autorka zvolila. Prosté ošipkované abstrahující kresbičky na čtvrtkách standardních rozměrů se u ní neobjevují poprvé. Pracuje s nimi už minimálně tři roky, kdy začala vytvářet svůj téměř deníkový cyklus Toť.
Už tehdy se také vytříbil její rejstřík, který se dá zúžit na dva základní inspirační zdroje, z nichž Jakubčíková čerpá do dneška. Na jedné straně je to téměř "inzitní" projev s ozvuky lidového vyjádření a ornamentu, na druhé pouliční sféra, která zahrnuje různé ideogramy, piktogramy, schémata a stylizovaná písma, ať reálná nebo domnělá.
Část z vystavených prací vznikla v synagoze a jejím okolí a inspiruje se židovskou Libní, další kartami tarotu nebo kabalou, některé ujíždějí k autorčiným básním, slovům, která jí momentálně přijdou krásná a důležitá a podobně.
Co okno, to cyklus; někde jen třeba "nesvadbovsko-picassovské" hejno slepic, ale všechno procítěné až s dětskou naivitou i umíněností a bohužel stejně dětsky zranitelné.
Výstavy v synagoze na Palmovce bývají vytvářeny přímo pro toto místo. To je jejich největší přednost i úskalí zároveň. Tento "alternativní" prostor patří mezi nejvýraznější v Praze, ale je to silný protihráč, se kterým se dokáže popasovat málokdo.
Navíc způsobů, jak to udělat, není nevyčerpatelné množství, a tak se zákonitě opakováním vyčerpávají. Také instalaci do oken, jakési iluze vitráží, už Palmovka samozřejmě zažila.
Na tomto místě nelze než říct, že i v tomto případě dělá prostředí své. Čtvrtky v oknech dostávají sluneční přispěním nové stínokresby, kterým vítr dodává dynamiku, pohyb a tajemství.
Odraz přírody a dušezpytu chtělo by se říct. Jenže tenké geometrizující linie fixů velmi často nejsou schopné tmavým umně vykrouženým stínům konkurovat, slábnou, vytrácejí se, až zmizí skoro úplně
Také s umístěním směrem vzhůru ve vysokých oknech se možnost čtení znesnadňuje, navíc v oslnivém protisvětle. To věcem ubírá víc než je zdrávo. A stále víc se pak také naskýtá otázka, co by řekly samy za sebe..
Blanka Jakubčíková: VitrACEem fixACHem. Libeňská synagoga, Praha, denně od 13 do 19 hodin. Výstava se koná od 18.7. do 6.8. 2006.
