reklama
 
 

Okupace Mánesa. Co znamená radikální gesto?

18. 4. 2013 12:51
Dvoudenní program má poukázat na krizový stav slavné výstavní síně

Praha - Umělecká iniciativa Mánes umělcům mění přilehlé prostranství pražské výstavní síně Mánes na otevřené fórum umělecké obce. Umělcům vadí stav, v jakém se slavná budova nachází. Objekt patří Nadaci českého výtvarného umění, která musela kvůli nedostatku peněz počátkem roku zastavit jeho rekonstrukci.

Její vedení ale říká, že si není vědomo žádných pochybení při správě domu. "Rekonstrukce pokračuje," řekla ředitelka nadace Dagmar Baběrádová. 

V dvoudenním programu, který potrvá ve čtvrtek i v pátek od 12 hodin do 22 hodin večer, jsou přednášky a příspěvky českých umělců a teoretiků k tématu spolkové činnosti a jednání nadace provozující Mánes, koncerty, představení i čtení poezie. Harmonogram akce je na stránkách iniciativy a na sociálních sítích průběžně aktualizován, vystoupí studenti a pedagogové pražských uměleckých škol VŠUP, AVU a FAMU, kapely Střešovická kramle, Panenské ostrovy a v pátek zahrají Ondřej Skala - Ježíš táhne na Berlín a umělecká skupina Rafani.

Radikální gesto směřuje k otevřené diskusi

Vleklé spory kolem statutu Mánesa se v uplynulých třech letech staly předmětem veřejné diskuse, a to zejména v návaznosti na probíhající rekonstrukci reprezentativní modernistické výstavní síně Mánes architekta Otakara Novotného. Kauzu sledovala média především jako vývoj politických a ekonomických zájmů různých skupin a jednotlivců na lukrativní budově na nábřeží.

Etické a kulturní dimenzi kauzy Mánes se v těchto dnech dostává zvýšené pozornosti právě díky otevřené iniciativě Mánes umělcům, která sdružuje české umělce, kritiky a kurátory napříč generacemi a uměleckými přístupy.

Prohlášení iniciativy Mánes umělcům vyjadřuje nesouhlas výtvarné komunity nad netransparentním a nekompetentním spravováním budovy Mánesa Nadací českého výtvarného umění (NČVU). „Usilujeme o transformaci NSČU v organizaci s členskou základnou a demokraticky voleným výborem. NČVU by měla reprezentovat uměleckou obec a sloužit jejím potřebám. Místo toho se jedná o uzavřenou organizaci, která neprůhledně spravuje majetek jí svěřený a je od dění na umělecké scéně zcela odtržená."

Cílem akce je vyprovokovat diskuse nejen o současné podobě fungování NČVU, ale i o budoucnosti uměleckého spolkového života v České republice obecně. Výzvu podepsali například Milena Bartlová, Josef Bolf, Tomáš Císařovský, Federico Díaz, Ludvík Hlaváček, Krištof Kintera, Eva Koťátková, Jiří Kovanda, Marie Klimešová, Lenka Lindaurová, Petr Nikl, Ivan Pinkava, František Skála, Kateřina Šedá, Jana Ševčíková, Jiří Ševčík, Petr Štembera, Jindřich Štreit nebo Stanislav Zippe. Organizátoři oslovili k účasti vysoké umělecké školy, protože se domnívají, že se problém týká zejména nastupující generace umělců.

Historie, skepse a realita

Iniciativa Mánes umělcům pokládá za potřebné vyzdvihnout absenci uměleckého spolkového života v České republice. „Spolky a jiné profesní organizace tvořily v minulosti důležitou podpůrnou infrastrukturu uměleckého života. V dobách bývalého režimu byly sice pod ideologickou kontrolou stranického aparátu, po roce 1989 se však tato infrastruktura rozpadla bez jakékoliv náhrady," upozorňuje mluvčí iniciativy. „Naše akce je ale především pokusem znovu zpřístupnit umělecké komunitě prostor, jenž byl kdysi zasvěcený spolkové činnosti, a diskutovat o smyslu podobných institucí v současnosti."

Představa, že by probíhající diskuse kolem budovy Mánesa mohla vrátit význam, způsob fungování také Spolku výtvarných umělců Mánes, v době jeho slávy ve 30. letech, kdy zde proběhla řada avantgardních výstav, které se zapsaly do dějin umění, se nezdá realistická. Představa, že si početná komunita současných umělců zakládá členský průkaz, působí téměř neskutečně.

Důvodem je právě to, že pozitiva demokratického fungování meziválečných uměleckých organizací překryl poválečný diktát centralizujícího Svazu československých výtvarných umělců, do jehož struktur v letech 1956-1989 většina členů i vedení S.V.U. Mánesa prakticky nuceně přešla. Fungující spolkový život se širokou členskou základnou, jaký vedly S.V.U. Mánes nebo Umělecká beseda ještě několik let po roce 1945, znají jen dnešní pamětníci. Přínos spolků, které v Československu zprostředkovávaly komunikaci mezi výtvarnými umělci a společností, je nesporný, zajišťovaly nejen rutinní přehlídky svých členů, ale připravovaly i mezinárodní výstavní projekty, vydávaly časopisy a ovlivňovaly kulturní dění.

Co se stalo s Mánesem?

Po revoluci budovu převzal nechvalně známý Český fond výtvarných umění, který se postupně transformoval v NČVU. Šťastné období výstavních aktivit nastalo v letech 1995-2000, kdy se zde pod správou občanského sdružení Společnost pro výstavní činnost Mánes odehrála řada klíčových výstavních projektů. Mánes byl také sídlem redakce výtvarného čtrnáctideníku Ateliér, mezinárodního sdružení teoretiků a kritiků AICA a dalších organizací, ale také ateliérů fotografů, sklářů či umělců.

V březnu 2000 ale NČVU odmítla prodloužit její smlouvu na rok 2001 s odůvodněním, že chce Mánes spravovat sama přímým způsobem s vlastní dramaturgií, v návaznosti byla z Mánesu vypovězena redakce časopisu Ateliér, Spolek Mánes i ostatní organizace. Kurátorsky koncipovaný program byl postupně nahrazen praxí nahodilých komerčních pronájmů výstavní síně.

K vysvětlení současné situace patří také soudní spor o Mánes, který proběhl v roce 2004. Spolek výtvarných umělců Mánes obnovený po roce 1989 definitivně prohrál svůj spor s NČVU o budovu Mánesa u Nejvyššího soudu a neuspěla ani stížnost k Ústavnímu soudu.

Minulý týden se S.V.U. Mánes, sídlící v domě Diamant ve Spálené ulici, připojil k výzvě vrátit budovu Mánes „zpět do rukou umělců - členů S.V.U. Mánes a současně všech umělců, kteří se na spolkové tradici S.V.U. Mánes chtějí podílet a rozvíjet ji," stojí v prohlášení jeho předsedy Tomáše Novotného.

Není to tak dávno, co celá kauza začala kulminovat, informačními kanály proběhla zpráva o jednáních Nadace českého výtvarného umění (NČVU) a Martinem Romanem, která údajně začala probíhat už v roce 2010. Tehdejší ředitel ČEZu nabízel správní radě NČVU možnost sponzorského daru, který se však neuskutečnil, požadoval za něj totiž většinu ve správní radě. Jako jeho člověk do ní tehdy nastoupil Milan Bufka, toho času ředitel Galerie hlavního města Prahy. Po nenaplněné dohodě se šéfem ČEZu vyzvala rada Bufku, aby odstoupil, on tak ale neučinil. 

"Správní rada zvažovala spolupráci s Martinem Romanem. Konkrétní jednání vedl Martin Pavala jako předseda Nadace ČVU a dohadoval všechny části možné formy spolupráce. Žádné detaily, proč byla tato možná spolupráce již v roce 2011 ukončena, tehdejší předseda ostatním členům správní rady nesdělil. Předpokládám, že pan Roman ukončil možnou spolupráci na základě posouzení alternativ vlastních finančních aktivit. V této souvislosti někteří členové správní rady ukončili svoji misi," řekl předseda správní rady Nadace ČVU Petr Siegl.

Rekonstrukce Mánesa začala v roce 2012, stát měla přibližně 150 milionů, ze třetiny ji nadace plánovala hradit ze svých zdrojů. Na další výdaje si chtěla vzít půjčku u banky a jako záruka měla sloužit právě budova výstavní síně. To ale zákon neumožňuje. Kvůli údajnému porušení statutu i etického kodexu nadace při sjednávání úvěru správní rada nadace odvolala v listopadu své vedení. Kvůli nedostatku financí se stavební práce zastaví v červnu. Z důvodu půjčky a možnosti ručení budovou Mánesa převedla nadace Mánes na společnost Apella fine arts, kterou založila v roce 2009.

"Nadace ČVU spotřebovala své finanční prostředky na revitalizaci budovy Mánes. Rekonstrukce byla zahájena bez dostatečného finančního zajištění. Na základě vnitřního šetření byly odpovědné osoby odvolány z vedení Správní rady nadace. V současné době jednáme s bankami o možnostech získat finanční prostředky na dokončení rekonstrukce. Dojednávají se různé varianty finanční podpory. Nicméně je zřejmé, že nadace bude formou pronájmu jednotlivých segmentů budovy Mánes i ostatních nemovitostí dlouhodobě splácet získaný úvěr," sdělil Siegl.

Dohady a nejistoty

Postoje spravující NČVU budí nervozitu a napětí především tím, že v půjčce na probíhající rekonstrukci ručí budovou Mánesa, čímž živí obavy veřejnosti o tom, že by její majetek mohl propadnout. Vlastní kulturní provoz nadace vyvolává dojem komerčního subjektu postrádajícího vize, odpovědnost vůči významu historického S.V.U. Mánes a přiměřenou výstavní strategii.

Umělce kromě kvalitativně rozkolísaného programu dráždí zejména to, že správní rada nadace nekomunikuje s širší veřejností. Doposud nezareagovala na ohlášení akce Mánes umělcům. Velkou zvědavost pak vzbuzuje hlavně to, jak představenstvo NČVU vidí do budoucna výstavní program. Pokud bude rekonstrukce skutečně ukončena podle plánu na podzim letošního roku, jsou tyto otazníky více než aktuální.

Spekulace se začaly šířit poté, co byl za nevyjasněných okolností do správní rady NČVU přijat bývalý šéfkurátor Galerie hlavního města Prahy Karel Srp. Nezodpovězené rovněž zůstává, do jaké pozice se do správní rady dostal společně s dalšími novými členy, kteří nastoupili do NČVU místo odvolaných členů v říjnu 2012. Webové stránky NČVU, pokud jde o výhled do budoucna, nejsou ani aktuální, ani obzvlášť sdílné, přitom právě otázka fungování Mánesa je klíčová. 

"Jedna z příčin našich finančních potíží tkví i v nedostatečnosti zákona o nadacích, kdy nadace nemohou podnikat, a mají tedy omezený přístup k činnostem umožňujícím získávat finanční prostředky nejen na péči o majetek, ale i na zajišťování dotační politiky a podpory v oblasti výtvarného umění. Předpokládáme, že se tento neuspokojivý stav změní již od 1. ledna 2014 s účinností nového občanského zákoníku, a i vzhledem k této skutečnosti budujeme nový výstavní program a chystáme další smysluplné iniciativy. Naší prioritou je však v současné době dokončení probíhající rekonstrukce objektu společností Skanska a zajištění pro nás výhodného financování stavby," říká předseda správní rady NČVU Petr Siegl.

Proč Occupy Mánes?

Vystoupení výtvarné komunity Mánes umělcům na základě radikální strategie dostalo v médiích nálepku „Occupy Mánes".  Podle všeho má využití „aktivistické" metody symbolicky zdůraznit porušování demokratických principů ze strany provozovatele, zatímco organizátoři výzvy se opírají o otevřenost, sociální sítě a kolaborativní přístup, tedy vesměs běžné postupy a nástroje, bez kterých se dnes občanská angažovanost vyvíjená zdola neobejde.

Pokud jde o vlastní obsah manifestu, je toto kolektivní gesto radikální pouze zcela přiměřeným požadavkem odstoupení správní rady NČVU a její transformaci v organizaci s otevřenou členskou základnou.

„Bylo by vhodné, aby byl Mánes institucí s koncipovaným programem, přičemž kurátoři by byli vybíráni ve veřejném výběrovém řízení," vyjadřuje se k problému mluvčí iniciativy Tereza Stejskalová.

Skutečnost, že jde především o altruistické gesto, které má upozornit na důvody úpadku provozu výstavní síně Mánes, a nikoli o návrh, který by vedl k právnímu řešení situace, nijak neubírá iniciativě Mánes umělcům na významu. Diskuse, kterou akce otevírá, je jen potřebným krokem, který má katalyzovat pozitivní změnu.

autor: Mariana Serranová | 18. 4. 2013 12:51

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama