Industrial má ale i potenciál zasáhnout napříč věkovým i sociálním spektrem; každého z jiných důvodů a něčím jiným. Děda vzpomene na to, jak to tehdy na Ostravsku budovali, otec na televizní Inženýrskou odyseu a syn na poslední Rammsteiny.
Industrial je působivý. Industrial dnes není jen fenomén, je to marketingová strategie. Industrial se nemůže bránit, bude tím, co z něj uděláte: filozofií síly, svědectvím specifického světa, cyberpunkovou fantasy nebo tak trochu salónní záležitostí - tak jako ten Jiráskův v Rudolfinu.
Bratr Jirásek
Václav Jirásek (1965) je pozoruhodný fotograf a také tentokrát odvedl profesionální práci. Na své specifické, křehké, trochu staromilské, trochu mystické, trochu manýristické nahlížení světa upozornil už jako mladík v rámci umělecké skupiny Bratrstvo (1989-93).
Nevím proč, ale čím dál tím víc mám pocit, že mělo vydržet trochu déle, než tomu bylo ve skutečnosti.
Nebo by si aspoň zasloužilo výstavu, která by zase po letech ukázala jemnou, dílem i sarkastickou poetiku a práce, které mnozí z jeho členů dodnes nepřekonali.
Malířské fotografie
Výstava v Rudolfinu je poskládaná zhruba ze sedmi desítek barevných snímků středního a velkého formátu. Vystudovaný malíř Jirásek opět potvrdil smysl pro atmosféru a především malířské vidění, které se projevuje hlavně ve vybroušených kompozičních schématech jeho fotografických obrazů, ale i v téměř tradičním pojetí témat.
Najdete tu "krajinné" interiéry metalurgických provozů, tříčtvrteční portréty "obrněných monster-lidí" i "manekýnů práce", zátiší industriálních oltářů i "bezpředmětné" technicistní abstrahující kompozice
Jirásek při svých scénických pohledech uplatňuje světlo často až divadelním způsobem - obratně dodává prostoru na dramatičnosti a zároveň umně valéruje barvy. Proti tomu působí některé portréty paradoxně až banálně; je typické, že více něž tváře upoutají zhusta na snímcích ruce.
Industriální mainstream
Jirásek se sám sobě nezpronevěřil a to je asi svým způsobem dobře. Kdyby měli preraffaelisté k dispozici fotoaparát, fotili by pravděpodobně jako on. Jirásek je založením romantik a v souladu s tím vystavěl svými fotografiemi působivou industriální katedrálu.
Na druhou stranu z jeho snímků, které mají bezesporu podmanivou schopnost, čouhá estetika každým coulem a prostředí Rudolfina tento dojem ještě umocňuje. Těžko říct, jestli by byl nějaký alternativní prostor věrnější a posloužil fotografiím lépe.
Možná ano, protože Jiráskovy snímky jsou až na výjimky krotké a poslušné jako dobře vycvičený pejsek s rodokmenem. I proto bude tahle výstava jen tím, co z ní udělají média. Má pro to všechny předpoklady. Je to industriální mainstream. Nic víc, nic míň.
Kouzlu prázdné fabriky podlehne, snad kromě člověka, který v ní dělá, skoro každý. Škoda je, když se to stane příliš zřetelným a jednoznačným způsobem, takže nezůstane žádné místo na otázky. Prostě pracuj a radost se dostaví sama.
Václav Jirásek: Industria. Galerie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1. Výstava se koná do 30. dubna.
#reklama
