Praha - Nositelka Nobelovy ceny za rok 2009, německá spisovatelka Herta Müllerová, bude hostem letošního udílení cen Magnesia Litera. Ty se budou předávat 4. dubna na Nové scéně Národního divadla v Praze. O den později bude mít Müllerová autorské čtení v pražské Městské knihovně.
Spisovatelku pozvalo nakladatelství Mladá fronta spolu s Goethe-Institutem. Müllerová je autorkou románů, esejí a také koláží i kratších próz, ve kterých se vrací k životu v totalitním režimu.
Müllerová se narodila v roce 1953 v Rumunsku v německy mluvící rodině. Vystudovala němčinu a rumunskou literaturu na Temešvárské univerzitě. Než se dala na dráhu spisovatelky, živila se jako překladatelka ve strojírenské továrně. Byla ale vyhozena poté, co odmítla spolupracovat s rumunskou tajnou policií. Posléze pracovala jako učitelka.
Debutovala v roce 1982 sbírkou povídek Niederungen (Nížiny), kterou zasadila do prostředí malé rumunské vesnice obývané německou menšinou, z níž sama pocházela. Tehdejší rumunský režim knihu okamžitě zcenzuroval. V nezkrácené verzi vyšla o dva roky později v západním Německu, kam byla propašována.
Ve vlasti vydala ještě knihu Drückender Tango (Tísnivé tango). Následoval ale zákaz publikování kvůli její kritice vlády rumunského diktátora Nicolae Ceaušeska. Obavy z tajné policie ji nakonec přiměly, aby v roce 1987 se svým tehdejším manželem, spisovatelem Richardem Wagnerem, odešla do Německa.
Nakladatelství Mladá fronta vydalo s podporou Goethe-Institutu novelu Cestovní pas (2010), romány Rozhoupaný dech (2010) a Srdce bestie (2011), letos na podzim vyjde Liška už tenkrát byla lovcem. Do češtiny knihy převedla spisovatelka Radka Denemarková, která loni za překlad románu Rozhoupaný dech obdržela Literu za překladovou knihu.
Müllerová je autorkou více než dvaceti knih: románů (Pas, Země zelených švestek, Schůzka) ale i povídek, poezie a esejů. jejím vítězstvím byl v roce 2009 překvapen celý literární svět včetně německé scény - přestože zejména v německy mluvících zemích získala řadu trofejí.
Překvapeni a zároveň spokojeni mohli být ti, kteří literární Nobelovku často kritizují za to, že cenu dostávají levicoví a komunističtí autoři nebo radikální společenští kritici západní společnosti typu Daria Fo a Elfriede Jelinekové. S Müllerovou obdržela cenu spisovatelka z opačného pólu.
Její antikomunismus nicméně není salonní diskusí nad ideologickými a ekonomickými argumenty ani se nedá přiřadit ke konzervativnímu politickému proudu, ale vyrůstal hlavně z osobní totalitní zkušenosti a vášnivého nasazení. Komunistickou perzekuci zažila i její matka, po válce putovala do sovětského lágru.
Ačkoli Müllerová opustila Rumunsko už před více dvaceti lety a politická situace ve východním bloku se změnila, k tématům diktatury, exilu a útlaku se ve svých románech a básních neustále vrací.
K Nobelovi jí pomohl tehdy čerstvý romám Atemschaukel. Vznikl na základě rozhovorů s Oskarem Pastiorem, v Rumunsku narozeným německým překladatelem, a popisuje jeho zážitky z čtyřletého věznění v ukrajinském gulagu.
Autor Michael Naumann dílo Herty Müllerové v Die Zeit shrnul: „Kdo čte knihy této autorky, objeví v současné německé literatuře něco velmi staromódního. A sice, že ještě existuje vyprávění, přesněji: existuje forma vypravěčského rozhořčení, kterému jde o velké věci jako právo a spravedlnost, ohrožení lidské důstojnosti a svobody."
