Recenze - Z instalace nazvané Pozorovatel hned naproti vchodu asi zmizela dotyčná osoba; zbyla tam totiž jen cedulka s názvem, židle s dekou a termoska. Vycpaný jelen nazvaný Dekor na vedlejší zdi zase visí chcíple hlavou dolů. A tak je to na výstavě Marka Kvetána skoro se vším. Vlastně to ani není pořádná konceptuální expozice, ale chvílemi spíš Čundrcountry show.
Někdy to dokonce vypadá, jako by si Kvetán nejdřív přečetl kurátorský text k výstavě, ve kterém se píše, že „pracuje s environmentální realitou, vyjímá běžné předměty z jejich funkčních vazeb a prostřednictvím multimediálních zásahů je proměňuje v objekty zvláštní estetické kvality odkazující ke kritickému vnímání současné společnosti". A teprve poté coby poťouchlý komentář k němu vytvořil část svých objektů pro expozici v GHMP.
To vůbec neznamená, že by jeho dílo nemělo společensko kritický podtón nebo že by text v zásadě neměl pravdu. Spíš tím chceme říct, že výsledkem Kvetánových „jemných posunů" i absurdních spojení je svébytně bizarní svět, který reflektuje právě podobný newspeak, gallery-speak, zobecňování a paušalizaci. O tomto tématu ostatně pojednával blikající a hrající perský koberec, se kterým Kvetán předloni vyhrál cenu NG 333.
Ve 2. patře Staroměstské radnice se k němu slovenský umělec vrací hned v úvodní části výstavy a komentuje tu vyprázdněnost státní příslušnosti, která dnes často (a ve zdejším prostoru zvlášť) slouží zvnějšku jako zjednodušující stigma a zároveň zevnitř jako poslední zdánlivě jistý záchytný bod.
Nápad je jednoduchý. Kvetán smíchal barvy ze státních vlajek v poměru jejich skutečného zastoupení na praporu a výsledky seřadil do vzorkovníku. Všechny země prošly stejným procesem transformace a „homogenizace" - ale výsledkem je zcela jiná pastelová realita a konstelace, než známe z atlasů.
Postupte si do další místnosti a račte si vybrat, jakou národností to chcete vymalovat. Tady jedinkrát autor otevřeně sází na svůj slovenský původ a v "malířské instalaci" Na tom našem komentuje společnou federální minulost. Barvy reprezentující v popsaném vzorkovníku Česko a Slovensko - tedy starorůžová a nafialovělá - jsou tu nalité v klasických kýblech z hobbymarketu, vedle nich stojí náčiní.
Roh je vymalovaný dominantní českou, přes ni patří menší část slovenské barvě vyvedené válečkem. Nostalgie; kritika zbytečně rozdělného státu; nebo naopak obraz progresivních Slováků, kteří k nám vyrážejí za prací a zdobí Prahu multikulním vzorem?
Podle toho, co Kvetán připravil pro druhou místnost, to každopádně vypadá, že se z federálních časů pořád známe docela dokonale. Ocitáme se totiž v domácí dílně, kterou by měl profesor Orfanik, kdyby se nestal šíleným vynálezcem v Karpatech, ale skončil by jako koumák v osadě u Berounky.
Technické reflektory a strohá nástropní svítidla doplňují skleněná cingrlátka, aby to bylo tak nějak hezčí, útulnější a veselejší. Bílou plastovou skládací židli z téhož důvodu zdobí v instalaci Hobby vyřezaný „krajkový" vzor. Dveře pánského WC se zrovna vylepšují Rambem, na dámy se taky něco najde. A pro ty, co k pivu rádi spíš kovbojskou romantiku, je na zahrádku připravená vlnitá zástěna s „marlboro" motivem.
Kvetán je evidentně provinilý milovník těchto estetických pokleslostí. Přitom si je vědom, že (jeho) rychle tasené vtipy mají své limity a můžou nakonec vyznít stejně banálně a zaťatě jako ono umanuté zvelebování - tak můžeme vnímat instalaci Peace.
Mrtvá muší těla, která jsou v dalších nástropních světlech úhledně vyskládaná do nápisů vyzývajících k míru, určitě komentují zamřelost efektních politických frází a taky „staví do kontrastu umělý civilizační svět a svět přírodní, organický". Stejně tak si ovšem v druhé fázi můžeme představit cáklou new-ageačku, která ty mouchy nejdřív důstojně a bezbolestně pozabíjela.
Kvetán si ale umí za svými konceptuálními hláškami i stát. To bezesporu platí pro asi nejvtipnější vystavený objekt Minimální mzda. V plastové nádobě na zemi se třpytí kupa drahokamů - ve skutečnosti ovšem cetek v hodnotě titulní sumy, tedy osmi tisíc korun.
Při odchodu z dílny ještě čeká na pozorné diváky bonus. Dekorativní cingrlátka nekontrolovaně expandovala a vypučela i na světlech v hale. Při troše štěstí se k vám navíc přitočí kustod a s lišáckým úsměvem se pochlubí, jak to tu teď mají hezký.
Což je možná přesně ta chvíle, kdy mu Kvetán vlepil k židli cedulku Pozorovatel.
MAREK KVETÁN / * 5. 3. 2010 - + 2. 5. 2010. GHMP, Staroměstská radnice, 2. patro, Praha1. Kurátorka Olga Malá. Výstava se koná do 2.5. 2010.
