Brno - Po téměř třiceti letech je v tuzemsku k vidění retrospektiva nejvýznamnějšího sochaře, malíře a grafika německé klasické moderny Wilhelma Lehmbrucka.
V Domě umění na diváka čekají všechna stěžejní sochařská díla, kterými se autor stihnul proslavit po Evropě. A nejen úžasná vertikálnost těchto mimořádných rozměrných soch, ale zejména jejich křehká spiritualita, expresívnost a oduševnělost těchto děl jsou na dvouměsíční výstavě skutečným zážitkem.
„Lehmbruck byl introvert, váhavý, nesmělý. Neustále pochyboval o svých dílech, zachoval si celoživotní skepsi," poznamenala na adresu tvůrce kurátorka Jana Vránová.
Mimořádný tvůrce ve svém díle, které nacisté posléze dali na seznam zvrhlého umění, krátce po první světové válce roku 1919 spáchal sebevraždu. Bylo mu pouhých osmadvacet let.
Nejoceňovanější dílo vytvořil během světové války, kdy pracoval jako sanitář a viděl v lazaretech hrůzy válečného běsnění. Zaměřoval se na ženské sochy, torza a busty a jeho slavné dílo Klečící je na výstavě také k vidění. Tato socha se později stala jedním ze symbolů německého expresionismu.
Lehmbruckovo dílo je v Brně vystaveno poprvé, město je však s jeho sochařským dílem úzce spjato prostřednictvím světově proslulé vily Tugendhat.
Wilhelm Lehmbruck
4. 1. 1881 v Meiderichu u Duisburgu - 25. 3. 1919 v Berlíně
Absolvoval v roce 1905 Akademii v Düsseldorfu a od roku 1910 žil a tvořil v Paříži.
Zde vznikly jeho expresivní, abstrahované plastiky s extrémně prodlouženými končetinami a melancholickým výrazem. Ústředním námětem Lehmbruckovy tvorby je člověk, jeho oduševnělost, spiritualita a touha po vnitřní harmonii.
Právě obývací pokoj jednoho z nejslavnějších domů světa zdobilo jedno z Lehmbruckových stěžejních sochařských děl, tedy Torzo kráčející z let 1913-1914. Jako jediné umělecké dílo se stalo ve třicátých letech 20. století součástí interiéru vily manželů Grety a Fritze Tugendhatových.
Po válečných peripetiích se socha dostala do sbírek Moravské galerie, odkud byla v listopadu 2006 vydána dědicům stavebníků vily. Na brněnské výstavě je představena bronzová kopie této skulptury z majetku Moravské galerie v Brně.
S výstavou je tak spojeno i vydání publikace Torso, jejímž autorem je Dagmar Černoušková.
„Dodnes ale nevíme, jak se dílo do vily vlastně dostalo," pojmenovala autorka jeden z historických otazníků.
Lehmbruckovy plastiky se několikrát objevily v souvislosti s dílem architekta Ludwiga Miese van der Rohe, u kterého studoval sochařův syn Manfred Lehmbruck (1913-1992), autor projektu Lehmbruckova muzea v Duisburgu, vybudovaného v letech 1959-1964.
Muzeum vlastní nejobsáhlejší soubor sochařova díla a působivě tak dokumentuje jeho umělecký vývoj. A právě tato instituce připravila neobyčejně atraktivní výstavu.
Průřez tvorbou jednoho z nejvýraznějších německých expresionistických sochařů připravili Gottlieb Leinz a Hans-Dieter Mück.
„Premiéra výstavy byla v Německu loni v září. Dům umění města Brna je čtvrtým v pořadí a jediným zahraničním vystavovatelem," zdůraznila výjimečnost expozice kurátorka Vránová.
Lehmbruckovo dílo je na výstavě v Domě umění města Brna představeno nejen reprezentativním výběrem skulptur z let 1898- 1918, ale i malbami, kresbami a grafikami (1914-1918) - od období neoklasicismu přes hledání vlastních výrazových prostředků a postupné abstrahování tvarů až k pozici čelního představitele expresionismu. Celkem je k vidění 91 děl.
Wilhelm Lehmbruck: Retrospektiva. Dům umění města Brna. 11. září - 10. listopadu 2013.
Čtěte také
Tugendhat: Absolutně nad časem a jen osm šťastných let
