Toto dílo přineslo svému, britskému umělci Simonu Starlingovi, takzvanou Turnerovu cenu. Kontroverzní ocenění za soudobé výtvarné umění pro britského autora mladšího 50 let je dotováno 25.000 librami (přes milion korun).

"Jde o fyzický projev mého myšlenkového procesu," vysvětlil autor těm, kteří se pozastavovali nad uměleckou hodnotou jeho díla.

Porotcům se líbilo především to, že Starling při tvorbě svých instalací mění podobu stávajících předmětů, přičemž používá "precizní výzkumný proces".

Například při loňském přechodu pouště Tabernas ve Španělsku jel umělec na elektrickém kole, takže jediný odpad, který vznikl, byla voda. Tu použil při malování kaktusu. Chtěl tak údajně zdůraznit nejen "komický" kontrast mezi jednoznačně užitečným kaktusem a pachtěním člověka, ale poukázat také na komerční využívání přírodních zdrojů v této oblasti.

Mezi bookmakery přitom byla horkou kandidátkou na Turnerovu cenu Gillian Carnegieová, a to za sérií svých "zadnicových kreseb" neboli obrazů vlastních hýždí.

Turnerova cena vzbuzuje rozporuplné reakce, ani letošek nebyl podle Reuters výjimkou. Proti udělení ceny před londýnskou galerií Tate Britain protestovali výtvarníci věnující se figurativnímu umění, kteří pro tuto příležitost zvolili převlečení za slony a opice.

Ačkoli díla umělců nominovaných na Turnerovu cenu pokaždé vzbuzují debatu na téma "je toto ještě umění?", výstava každoročně přitáhne na 100.000 návštěvníků.

Turnerova cena si vysloužila specifické postavení vzhledem k tomu, že se snaží často oceňovat díla, která mnoho lidí šokují. V minulosti zvítězila u porotců díla z mrtvých zvířat, na hranici pornografie, ze sloního trusu nebo dílo spočívající v rozházené posteli umělkyně. Nyní ovšem podle názoru některých kritiků už "hodnota šoku" vyvanula.