"Dekadence není spojena s žádným formálním kánonem," říká autor expozice Otto Urban, "dekadentní díla sahají od akademické malby 19. století po kubismus, od obrazů a kreseb Jana Preislera po grafiku Josefa Váchala. Jsou spojena obsahem a jsou na hraně pravidel tehdy společností přijatelných."
Rozdělena do čtyř tématických okruhů - Zachmuřený, zhýralý, morózní; Démon láska; Satanické halucinace a Očistec smrti - výstava návštěvníka provází imaginárním příběhem dekadentního tvůrce.
Seznámí ho s díly Gabriela Maxe, Bohumila Kubišty, Emila Filly nebo Maxmiliána Pirnera, která jsou od sebe vzdálena datem vzniku i formou, stejně jako s pastely Alfonse Muchy z přelomu 18. a 19. století.
Výběr zahrnuje i sochy Františka Bílka, Quido Kociana a Jana Štursy, tvorbu českých Němců (Brömse, Kubín, Teschner) i příslušníků takzvané druhé symbolistní generace, kam patřil František Kobliha, Jan Konůpek či Váchal.
V barvách chorobných setrvá v Praze do 18. února 2007 a je doprovázena několika publikacemi a dalšími akcemi jako jsou odborné přednášky nebo literární čtení a koncerty. Od března se pak dekadenti usídlí v Brně.