V představení, v němž účinkují jihokorejští herci, jsou scény, v nichž stráže svévolně zabíjejí vězně, usekávají jim ruce nebo je nutí se pomazat krví obětí. Vyhladovělí trestanci honí krysu, která je pro ně jediným zdrojem bílkovin.
Hned v úvodu představení na diváky udeří socialistické symboly s rudými vlajkami, pod nimiž si za ryčné budovatelské hudby vykračují dozorci. A vzápětí přichází svědectví o tom, jak zaprášení vězni za švihání bičů volají, že jediné, co chtějí, je rýže.
Ti, kdo hrůzy pracovního tábora zažili na vlastní kůži, uvádějí, že v muzikálu nejsou zdaleka všechny výjevy, jichž se stali svědky. Doufají ale, že realistické ztvárnění otevře oči Jihokorejcům a lidem v zahraničí - protože prý vůbec netuší, jak kruté severokorejské věznice vlastně jsou.
Cílem představení je prý přiblížit tamní gulagy uměleckou formou co nejvíc lidem. "Je to náš způsob, jak se postavit (severokorejskému vůdci) Kim Čong-ilovi," říká osmašedesátiletá bývalá severokorejská herečka Kim Jong-sunová
Autorem muzikálu je severokorejský uprchlík, který konzultoval dílo s dalšími emigranty, kteří věznění stalinistickým režimem přežili. Dílo příliš nekoresponduje se současnou oficiální politikou Jižní Koreje, která komentuje stav lidských práv v KLDR pouze prostřednictvím "tiché diplomacie".
