Deset hrdinů. Jiří Sozanský pro Obecní dům připravil výstavu s dokumentárním přesahem

Deset hrdinů. Jiří Sozanský pro Obecní dům připravil výstavu s dokumentárním přesahem
Snímek z výstavy Jiřího Sozanského Amnézie v pražském Obecním domě.
Foto: Honza Mudra
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
17. 12. 2019 18:58
„Říká se, že v Česku není hrdinství na pořadu dne, to je ale jenom teze,“ říká umělec Jiří Sozanský, autor monumentálního projektu Amnézie, jehož výtvarnou část nyní vystavuje Obecní dům v Praze. Zhruba šedesát velkých expresivních obrazů vystihuje osud devíti statečných mužů a jedné ženy, kteří se postavili totalitě. Přehlídka potrvá do 17. ledna 2020.

"Takových osudů byly tisíce, já si zvolil osobnosti, kterými se dlouhodobě zabývám," vysvětluje autor. Amnézie zahrnuje příběh malířů Josefa Čapka a Emila Filly, političky Milady Horákové, novináře Záviše Kalandry, básníka Jana Zahradníčka, studentů Jana Palacha a Jana Zajíce, spisovatele Jiřího Stránského, kunsthistorika a básníka Ivana Martina Jirouse a dramatika i prezidenta Václava Havla.

Sozanský kombinuje obrazy s textem, který do nich vkládá. Emotivní, umělecký účinek se prolíná s dokumentárním sdělením. Výstavu navíc rozšiřuje obsáhlý katalog, který vedle reprodukcí děl přináší původní eseje historiků a rozhovory se statečnými či jejich blízkými.

Až k nesnesení

Autor vytvořil každému z hrdinů portrét. Do detailu propracované tváře často vycházejí z podobenek z vězeňské kartotéky, které Sozanský někdy přímo vkládá do obrazu. Ale například u Václava Havla nakreslil podobiznu starého muže, realistickou až k nesnesení. Prezidentova tvář je dovedena na hranici karikatury. Z vrásčitého obličeje vystupují upřené, naléhavé oči a rty jako by se chystaly vyslovit ještě jednu myšlenku.

Naopak Janové Palach a Zajíc, kteří se v mladém věku upálili na protest vůči politické letargii po roce 1968, mají portréty symbolické, ovšem vycházející z reálného předmětu.

"Konzultoval jsem některé věci s historikem Petrem Blažkem, který je odborníkem na zápalné oběti v době totality v celém východním bloku. Zavolal mi a řekl, že se našla vlajka, kterou bylo přikryto Palachovo tělo na prosektuře, když zemřel. Jen jak mně to popsal, byl to silný stimul," popisuje umělec inspiraci, ze které vznikl cyklus obrazů. Z nich někdy přízračně, jindy ostře vystupují barvy státní zástavy.

Také za obrazy připomínajícími Jana Zajíce stála indicie od historika Blažka. "Dostal jsem od něj kriminalistické fotografie z místa činu. Na jedné z nich byl otisk na zdi. Byla to záda Jana Zajíce. Když se zapálil, ztratil rovnováhu a otřel se o stěnu. Omítka byla začouzená. Je to zvláštní otisk, vlastně artefakt," popisuje Jiří Sozanský.

Foto: Honza Mudra

Když otevřeli archivy

Oba studenti, kteří se obětovali pro společenskou věc, se stali Sozanského osudovým tématem. "Když se v roce 2008 otevřely archivy, udělal jsem kroky, abych se tam dostal. První, co jsem chtěl vědět, bylo, jak to bylo s Janem Palachem. Dostal jsem jeho vyšetřovací spis. Pro moji generaci to bylo trauma. Jan Palach i Jan Zajíc, ale především Palach, protože byl první. My jako vrstevníci jsme vůbec nevěděli, jak s tím naložit," vzpomíná letos třiasedmdesátiletý autor.

Velkou výstavu na palachovské téma nazvanou 1969 rok zlomu představil v roce 2015 v Nové budově Národního muzea. Tehdy mu pomohl sochař Olbram Zoubek. "Požádal jsem ho o Palachovu posmrtnou masku. On mi vyhověl, věnoval mi jeden odlitek. Ta maska ležela pět let v ateliéru, vůbec jsem si s tím nevěděl rady. Teprve postupem času jsem na to přišel," popisuje výtvarník.

Nynější projekt připravoval tři roky. Amnézie je jeho dodatečnou připomínkou ke 101. výročí založení Československa. "Slovo samostatnost je jen eufemismus, protože téměř polovinu z té doby tady byl komunismus a předtím nacismus. To na české kultuře a mentalitě muselo nechat stopy," říká umělec, který je od začátku své tvorby zaujatý a angažovaný proti bezpráví.

Foto: Honza Mudra

Začalo to v Terezíně

Začalo to v roce 1972 diplomovou prací na pražské Akademii výtvarných umění, kdy Sozanský zpracoval téma holokaustu.

"To mohlo rezonovat s dobou, totáč to měl rád, když se člověk vracel k nacismu, ale já to rozvíjel po svém a to už nebylo vítané," vzpomíná autor, který se na rozdíl od svých hrdinů nikdy nedostal do vězení. Zato několikrát musel k výslechu. "To člověk nikdy nevěděl, jestli pak odejde, nebo ne," dodává umělec, který se s režimem ostře střetl v roce 1980, kdy uspořádal program v památníku Terezín. 

Jiří Sozanský.
Jiří Sozanský. | Foto: ČTK

Místa jako terezínská vojenská pevnost, jež za druhé světové války sloužila coby věznice a židovské ghetto, Sozanského přitahují. V Terezíně opakovaně inicioval výstavní projekty připomínající utrpení vězněných lidí.

Podobné téma měly jeho inscenované akce v Mostě v ruinách domů určených k demolici, v pražském Veletržním paláci, vyhořelém roku 1974, nebo ve vybombardované knihovně v Sarajevu.

Po listopadové revoluci jako člen komise České národní rady jezdil také do valdické věznice. "Hrozila tam vzpoura vězňů. Snažil jsem se najít způsob, jak tu situaci zklidnit. Nebyl to problém, řada těch mládenců byla komunikativní. Jsem člověk z ulice, rychle jsem s nimi navázal řeč," říká Sozanský, který se před akademií vyučil zedníkem a mnoho let se věnoval boxu.

Foto: Honza Mudra

Kotce pro vězně

Na valdických dvorcích, určených pro vycházky vězňů, jež ale připomínají spíš kotce pro králíky, vytvořil památník obětem totality, který tam vydržel do roku 2007. Valdice se objevují na mnoha obrazech pražské výstavy. A valdické téma je silně přítomné také v knize k současné výstavě Amnézie, která je mnohem víc než katalogem.

O životě politických vězňů, krutosti bachařů i krátkých povzbudivých setkáních spřízněných vězňů během vycházek v publikaci referují nejen historici, ale především pamětníci.

Obal knihy vydané k výstavě Amnézie.
Obal knihy vydané k výstavě Amnézie. | Foto: Symposion

Sám Sozanský vede přímočaré, věcné rozhovory. Nenechává se odbýt strohým Jiřím Gruntorádem, kterého se vyptává na spoluvězně Ivana Jirouse. Konfrontuje ho s informacemi, které získal od mnohem sdílnějšího kasaře a dalšího Magorova spoluvězně Jana Staňka.

Výjimečný je také Sozanského rozhovor s Jiřím Stránským, který se vyznává z obdivu k básníku Janu Zahradníčkovi. Ten Stránského, jenž se dostal do vězení v jednadvaceti letech, "učil", jak se stát básníkem. Více než to: Zahradníček mladého budoucího spisovatele povzbuzoval, aby "přestal nenávidět".

Stejný Zahradníček, který své vězení přežil jen o pár měsíců, psal v jednom ze svých posledních dopisů před propuštěním manželce: "Ačkoli máme za sebou už málem devítiletou zkoušku čekání, čekat ještě celý další měsíc na den návratu připadá najednou nad síly mé, podle všeho i Tvé."

Jiří Sozanský: Amnézie

Obecní dům, Praha, výstava potrvá do 17. ledna 2020.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Policisté v Paříži zasáhli slzným plynem proti demonstrantům, kteří začali páchat výtržnosti po demonstraci proti rasové nespravedlnosti

Policejní těžkooděnci v Paříži zasáhli slzným plynem proti demonstrantům, kteří začali páchat výtržnosti po poklidné, ale nepovolené demonstraci proti násilí bezpečnostních složek a rasové nespravedlnosti. Napsala to agentura AP poté, co se u jednoho z pařížských soudů sešly tisíce lidí v reakci na vlnu protestů v USA. Úřady předtím manifestaci zakázaly, protože kvůli epidemii covidu-19 ve Francii stále nejsou povolené akce o více než deseti lidech.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Květnová nehoda dopravního letadla v Pákistánu má další oběť, zraněním v nemocnici podlehla dvanáctiletá dívka

Květnová nehoda dopravního letadla Airbus A-320 v pákistánském velkoměstě Karáčí má další oběť. Tou je dvanáctiletá dívka, která spolu s dalšími třemi lidmi utrpěla zranění na zemi při zřícení letadla na hustě osídlenou čtvrť v blízkosti letiště. Dívka v pondělí následkům zranění podlehla.

Při pádu letadla zahynulo 97 cestujících a členů posádky, dva pasažéři nehodu přežili. Airbus narazil do několika domů ve čtvrti Model Colony blízko letiště, čtyři její obyvatelé utrpěli zranění, mezi nimi i dvanáctiletá dívka, která v pondělí zemřela na následky popálenin. Další tři zranění jsou stále hospitalizovaní. Letadlo při svém pádu zničilo nebo poškodilo nejméně 18 domů.

před 2 hodinami

Americké ministerstvo obrany kvůli nepokojům, jež vypukly kvůli úmrtí černocha George Floyda, vyhlásilo druhý nejvyšší stupeň ochrany ve svém sídle

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Florbalisty sezony se stali premiérově Curney a Ratajová

Útočníci Jiří Curney z Mladé Boleslavi a Denisa Ratajová ze švédského celku Pixbo Wallenstam se shodně premiérově dočkali triumfu v anketě Florbalista sezony. Ukončili dlouhodobé kralování Matěje Jendrišáka z Linköpingu a Elišky Krupnové, klubové spoluhráčky Ratajové. Kvůli opatřením po pandemii koronaviru se nekonal slavnostní večer a vítězové byli vyhlášeni v přímém přenosu na programu ČT Sport.

Třicetiletý Curney v kategorii Florbalista sezony zvítězil s 503 body a o 62 předčil rekordmana Jendrišáka, který vyhrál v minulých šesti ročnících a celkově triumfoval osmkrát. Třetí skončil s 277 body další útočník Marek Beneš z Pixba Wallenstam.

"Porazit Matěje je pro mě neuvěřitelné. Samozřejmě si toho moc vážím a těší mě to. Nečekal jsem, že to někdy můžu vyhrát," uvedl v tiskové zprávě Českého florbalu Curney, který je rekordmanem základní části české superligy s 685 body i s 383 góly z 309 zápasů a také se 164 body z 89 duelů play off. V ročníku 2018/19 stanovil také maximum jedné sezony superligy s 87 body z 26 utkání.

Čtyřiadvacetiletá Ratajová získala 499 bodů a o dva roky starší Krupnovou, která vyhrála v minulých čtyřech ročnících, předčila o 46 bodů. Třetí skončila Martina Řepková s 237 body.

Ratajová byla nejproduktivnější českou hráčkou na prosincovém mistrovství světa v Neuchatelu s devíti body (6+3) ze šesti zápasů a dostala se i do All Star týmu. Ve švédské lize byla také nejproduktivnější reprezentantkou z tuzemska s 45 body (24+21) z 23 utkání.

"Velice si toho vážím, jsem tím potěšená. Určitě to teď doma s rodinou oslavíme. Patří to i Elišce Krupnové a Tereze Urbánkové, které jsem měla v prvním útoku reprezentace kolem sebe a sedlo nám to spolu, s Eliškou spolu hrajeme už hodně dlouho," prohlásila Ratajová.

Další zprávy