Paříž - Francouzskou Goncourtovu cenu za letošní rok v pondělí získal proklínaný i velebený spisovatel Michel Houellebecq. Efnfant terrible tamní literatury byl oceněn byl za svůj pátý román Mapa a území, který už dřív uvítala naprostá většina kritiků.
Porota přiřkla jednomu z nejznámějších francouzských autorů doma i v zahraničí cenu hned v prvním kole. Pro Houellebecqa hlasovalo sedm porotců, zatímco pro román Apocalypse bébé Virginie Despentesové byli jen dva porotci (spisovatelka obdržela poté aspoň "spřízněnou" Renaudotovu cenu).
Padesátník Houellebecq ani v novém románu neopouští svá témata a poznávací znamení: s klinickou chladnokrevností a posměchem popisuje osamělost, citovou i sexuální vyprahlost moderního člověka a moderní doby. Autorova výjimečnost však zároveň tkví i v jeho typicky vzteklém tónu - resp. jakési bolestné vášni, s níž mapuje pokrytectví a úpadek západní civilizace. Často sice bývá titulován přízvisky jako misantrop a profesor beznaděje, ale čím dál víc by mu mohla patřit i nálepka nenapravitelný humanista.
Čtěte také:
Houellebecq píše rovnice, které se dají zpívat
Od nihilistického debutu Rozšíření bitevního pole (1994) se tento rys jeho tvorby zesiluje až jakémusi romantickému vzdoru a naději. A podle recenzí je to patrné i v nové knize, kde kromě tradičních témat kritizuje také umění, potažmo pařížskou uměleckou scénu, a ironicky se vyjadřuje o venkově. Autor tu popisuje tu i svou vlastní vraždu; hovoří o sobě jako o špatně oklečeném opilci, který páchne jen trochu méně než mrtvola a vypadá jako stará nemocná želva. Hlavním hrdinou knihy je umělec, který nakonec dosáhne úspěchu tím, že přefocuje staré mapy Michelina.
Kniha měla skvělé recenze i fantastické prodeje, ale záhy byl autor obviněn z plagiátorství, protože do románu prý jen překopíroval z wikipedie tři pasáže (o mouchách, o městě Beauvais a francouzské skupině loveckých aktivistů). Houellebecq, který podobnou metodu použil už dřív, to označil za směšné s tím, podobně postupovali autoři jako Argentinec Jorge Luis Borges nebo Francouz Georges Perec.
Na francouzské literární nebe Houellebecqa vynesl čtyři roky po debutu druhý a zřejmě nejskandálnější román Elementární částice - životního příběhu dvou nevlastních bratrů, Michela, suchého vědce neschopného milovat, a sexuálního štvance Bruna.
Ohlasy i pobouření vyvolal také jeho třetí román, Platforma z roku 2001. Kniha o sexuální turistice, jejímž protagonistou byl opět autorův generační druh, obsahuje kromě otevřeného líčení erotických scén i kritické připomínky na adresu různých náboženství, zejména islámu.
Liga lidských práv proto autora zažalovala za podněcování k rasové nenávisti. Soud to však odmítl jako pokus omezovat uměleckou svobodu.
Předposledním, čtvrtým románem je sci-fi Možnost ostrova. Kniha se dočkala i filmového zpracování, režie se ujal sám autor.
Houellebecq, který nyní dělí svůj čas mezi Španělsko a Irsko, už byl dvakrát ve finále Goncourta - v letech 1998 a 2005. Gouncourtova cena je sice spojena s šekem na pouhých deset eur, vždy ale vede k velkému zvýšení prodeje. Podle agentury AFP prodají laureáti průměrné 400 tisíc výtisků od oceněného díla. Trofej, která se uděluje od roku 1903, nese jméno dvou spisovatelů konce 19. století, bratrů Edmonda a Julese Goncourtových.
Příbuzná Renaudotova cena získala jméno po lékaři Théophrastu Renaudotovi (asi 1586-1683), jenž je pokládán za otce francouzské žurnalistiky. Tuto cenu založili v roce 1926 novináři čekající u Drouanta na vyhlášení Goncourtovy ceny, aby "opravili" výběr Goncourtovy akademie.
