Recenze - Druhý a co do odezvy zřejmě nejskandálnější román Michela Houellebecqa Elementární částice doplňuje jeho českou bibliografii záhy po vydání dosud posledního kousku Možnost ostrova.
Srovnání je na místě. Vždyť už z názvů vyplývá, že autor se obsedantně drží tématu osamělosti, izolovanosti a vůlí hrdinů překonat ji splynutím s něčím ne nutně nadindividuálním, ale rozhodně ne-individuálním. A nezáleží tak úplně na tom, zda jde o ponor do genetického výzkumu nebo do vagíny.
Alespoň ústřední dvojice Michel a Bruno - synové stejné matky a různých otců - těmito doplňujícími se způsoby řeší krizi čtyřicítky, prázdnotu a neutuchající strach ze stárnutí v době, která adoruje mladistvou svěžest a pevnou pokožku.
Elementární částice v balzakovském rozmachu črtají jak životy volnomyšlenkářské matky a zcela odlišných otců, tak především obou bratří od dětství až po smrt. Ovšem posedlost kontinuitou osudů je zřejmě to jediné, v čem může být Houellebecq s gigantem realistického románu a svým vzorem srovnáván.
Tam, kde bývá Balzac vypravěč, on je komentátor, cynický hlas, kterým jsou namluvené dokumenty o velkých kočkovitých šelmách. Jestliže Balzac klene příběh, usiluje o drama potažmo Lidskou komedii, píše Houellebecq rovnice. Všechny komponenty, z nichž jsou jeho romány složeny, do sebe programově zapadají a hrají jeden na druhého.
Od explicitních sexuálních scén a šťourání do náboženství (odtud ten skandál) přes citace statistik, ukázky ze zásilkových katalogů, po slevy v obchodním řetězci Monoprix a rozdíly v lidské DNA to vše Houellebecq konstruuje jako symptomatickou tresť doby.
Že Michelův otec byl umělec-kameraman, Brunův plastický chirurg a jejich matka povlávající přestárlá hipísačka propadlá hnutí new age, jsou pečlivě zvolené položky, které na sebe jako naprosto všechno v Houellebecqově světě berou roli symbolu.
Zjevně to vynikne ve srovnání s Možností ostrova, kde autor opětovně vytváří sci-fi variantu budoucnosti, která dává sbohem nespolehlivému pohlavnímu rozmnožování, a také opakuje postup s komplementární dvojicí hlavních hrdinů. Ovšem pokud jsou Michel a Bruno pouze poloviční bratři, Daniel1 a Daniel25 mají už naprosto totožnou DNA, pouze žijí v jiných časech.
Houellebecqova výjimečnost - a poznávací znamení zároveň - tkví v typicky vzteklém tónu, vášni, která dokáže podat tyto schematické rovnice ne jako konstrukce, ale jako písně. Proto je pozoruhodné sledovat proměnu jeho intonace od nihilisticky destruktivního debutu Rozšíření bitevního pole, které připravilo pro hlavního hrdinu zhoubné finále, až po téměř romantický vzdor a naději deklarované v Možnosti ostrova.
V Elementárních částicích ještě naplno zní sarkastická jízlivost a trefný posměch. Především v první polovině a pasáži, kdy Bruno pobývá v kempu Místo změny. Jedná se o komunitní projekt generace osmašedesátníků z roku 1975, který přeje volné lásce a new age aktivitám.
Bruno s despektem civí na desítky vyhořelců, kteří naprostou vyprázdněnost vlastní existence nahrazují docházením do dílen pantomimy, tvůrčího psaní a psychodramatu - nebo navštěvují hodiny jógy, rebirthu v teplé vodě a senzitivní gestatlt masáže.
Co dělat v prostředí, v němž se všichni uchylují k sebeklamu a provádějí zástupné úkony asi stejně efektivní jako pustit se do rajónů s kartáčkem na zuby? Jak se s ním vyrovnat, když jste v něm navíc sami namočení?
Stát se kazatelem nemá smysl, tím byste v lidech stále viděli oběti, projevení soucitu zase nepřeje změně. Nezbývá než se tomu bez přehnaných iluzí vysmát, i když vás to drásá. A v tom je Houellebecq důsledný jak nikdo.
Michel Houellebecq: Elementární částice. Překlad. Alan Beguivin. 300 stran, doporučená cena 289 korun. Vydal Garamond, Praha 2007.
