Goldflam o Hitlerovi: Oni byli krutí, já můžu být taky

Jitka Gráfová
11. 11. 2007 21:00
Smyslem umění není hladit člověka, ale otřást jím
Foto: www.ceska-trebova.cz

Brno - Hitler jako domácí pantáta a Eva Braunová jako naivní ženuška, která neupeče SS bábovku, protože netrefí do obchodu. Navíc nemají doma pec, přitom je podle vůdce všude tolik pecí, ale "kovářova kobyla chodí vždycky bosa".

Brněnské HaDivadlo uvedlo v sobotu novou hru Arnošta Goldflama Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně.  "Ten text vznikal poměrně krátce. Nejdříve vznikla první aktovka psaná pro divadlo Polárka, kam několik autorů psalo aktovky o Brně, aby se to vešlo do jednoho večera," říká autor hry Arnošt Goldflam. "Prioritou bylo tedy napsat něco o Brně. A já jsem se těšil, že si zažertuji na takové ty brněnské nešvary."

Potom si prý vzpomněl na dramatika maďarského původu Geogre Taboriho, jak mu  vyprávěl, že když byl malý, otec ho zapomněl na nádraží v Brně. A protože Tabori napsal hru o Hitlerovi Mein Kampf, přidal na nádraží i mladého vůdce mířícího zrovna do Vídně. 

Foto: HaDivadlo

Hned na začátku je scéna, kdy Hitler přijíždí na nádraží a naříká na město, že je to díra a že je tu nuda. Nuda v Brně. To byla jistě narážka na film Vladimíra Morávka.
Takový žertík, v té hře jsem chtěl poukázat na brněnskou realitu. Říkají v ní, že by nechali vydláždit Náměstí svobody, což se teď stalo - celé to vydláždili a není tam žádná zeleň a je to opravdu škaredé, jako by to udělal Hitler, kdyby byl architektem. Nebo se tam mluví o přemístění brněnského nádraží.

Hitler se měl hrát v Mahenově divadle, ale na poslední chvíli nový ředitel Zdeněk Plachý zkoušení stopnul. Proč?
To byste se museli zeptat přímo jeho. Dostal jsem jen esemesku, že zkoušení zrušili a že přenáší priority na hlavní scénu; můj text byl plánovaný jen na malé scéně. Takže teď se prý nehodí do nové koncepce, to já respektuji.

Prý jste hru psal přímo pro Petra Jeništu?
Ono to není zase tak docela pravda. Když jsem to psal, nemůžu říct, že bych prioritně myslel Petra Jeništu, ale takové typy jako je on mně naskakovaly - a Petr byl jedním z nich. A když jsme mluvili s režisérkou Kubíkovou, která to měla dělat v Mahence a pak v HaDivadle,  říkal jsme jí, že by bylo pěkné, kdyby Hitlera hrál. A podařilo se...

Shodou náhod byla premiéra v den výročí Křišťálové noci.
Já jsem to nijak neplánoval a ani to jako autor vůbec neovlivňoval. Říkal jsem si, že přijdu až na premiéru, člověk se vždycky těší, že bude uvedena jeho hra. A myslím, že to snad ani  nenapadlo inscenátory. Vlastně nikoho, protože se ještě tolik nepsalo o souvislosti s pražskou aférou pochodu přes židovské město.

Foto: HaDivadlo

Ve hře je humor jemný i drsný: třeba když chce Eva Braunová na výlet do Březinky a Hitler jí to rozmlouvá, že tam ne, že tam jsou mrtvoly. Můžou se někteří pamětníci cítit uraženi?
Já jsem to nepsal z pohledu pamětníka, já jsem to psal z pohledu třeba Evy Braunové. Myslím, že mohla být tak naivní i hloupá. Já jsem sám za války ztratil v koncentráku patnáct lidí z příbuzenstva a  jsem ten poslední, kdo by se chtěl dotknout památky těch, kteří trpěli. To není potupa těch lidí, ale Braunové a Hitlera.

Braunová byla podle vás obyčejná slepička.
Myslím, že žádná intelektuálka nebyla. A když žila s Hitlerem, tak toho moc v hlavě mít nemohla -  když se nechala omámit géniem průměrnosti. Nechtěla ani nemohla vidět za určité meze, nebyla aktérem dění. Je otázka, co si o těch věcech myslela skutečně. A že jsem z ní udělal přímo slepici? Ano, z Hitlera jsem udělal v soukromém životě takového pantátu.

Možná i kvůli tomu divadlo hlídala policie.
To vůbec nevím. Moje hra není k Hitlerovi a k podobných lidem ani trochu laskavá. A je to ironická groteska, takže premiéra snad nevadila ani z "druhé strany" - obětem. Říkám si: když oni mohli být krutí, tak já můžu jako autor být také krutý a ironický v pohledu na jejich život. I když ty druhy krutosti jsou diametrálně odlišné!

Zkoušíte v Mahenově divadle verneovku, jak jste přišel na tohle téma?
Když jsme se o tom bavili s dramaturgyní, oni chtěli rodinné představení, no a já jsem milovníkem Alexandra Dumase, verneovek a mayovek, čtu je i v mém pokročilém věku. Tak jsme si řekli, že uděláme verneovku, ale ne úplně notoricky známou. Pátral jsem, obrátil jsem se na lidi, kteří se Verneem zabývají, a nakonec jsem si vytipoval Tajemství pralesa aneb 800 mil po Amazonce. Připadalo mi to hodně napínavé, struktura je hodně divadelní.

Foto: HaDivadlo

Máte i filmové nabídky.
Shodou okolností jsem letos dělal na třech filmových věcech a potěšilo mě, že si na mě vzpomněli a všechno to byly moc pěkné práce. S režisérem Petrem Nikolajevem to byl seriál o vodácích Proč bychom se netopili, kde  hraji bizarního vodáckého Boha, poté dvoudílný televizní film Berthren. A třetí věc je s panem režisérem Prušinovským: hraju profesora, který se zjevuje svému bývalému žákovi, kterého hraje Josef Polášek .

A v budoucnu?
Teď filmového nemám nic. Když mám volno, můžu být s rodinou, a to mě velmi těší. A taky můžu psát a mám už i plány, co dělat, kdyby nic nepřišlo. Oni mě ti filmoví nebo televizní režiséři obsazují vesměs do rolí bizardních figurek.

Hrajete je ale rád...
Moc. Hrozně rád hraji v pohádkách a takové ty podivíny. Já jsem spíš určitý typ, než herec širokého psychologického rejstříku. Čili jsem rád, když si na mě vzpomenou. A když nebudu točit třeba rok, dva, tři, tak zase budu psát a zahraji si v něčem v divadle, ale hlavně budu v divadle režírovat.

Píšete už teď novou hru?
Teď režíruju, tak ne. Když píši, musím být velmi soustředěný. Takže já píši hlavně o prázdninách nebo když mám to volno.

Foto: HaDivadlo

Jiří Menzel říká, že nechce aby lidé z jeho filmů odcházeli smutní s pocitem na sebevraždu.
Ne úplně s tím souhlasím.  Myslím si, že je dobré vytrhnout lidi uměleckou katarzí z jakéhosi ukolébání. Vím, že lidé v životech mají svých katastrof dost, že už o další nestojí.  Ale jak říká můj oblíbený Kafka: smyslem  díla je nějakým způsobem člověka probrat, rozetnout v člověku led - prostě protrhnout zamrzlé moře v nás.

Člověk si už často neuvědomuje svoji lenost, krutost, nedostatek ohleduplnosti, stereotypy, necitlivost - a to je smyslem umění. Ne ukolébávat lidi v iluzích. Smyslem je člověkem otřást, takže já pro hlazení moc nejsem.

 

Právě se děje

před 18 minutami

Kanadský soud uznal útočníka, který najel v Torontu do davu lidí, vinným

Kanadský soud uznal vinným z desetinásobné vraždy a 16 pokusů o vraždu Aleka Minassiana, který v roce 2018 vjel v Torontu s dodávkou do chodců. Deset jich zabil a 16 zranil. Osmadvacetiletý muž se hlásil ke skupině lidí žijících v "nedobrovolném celibátu" (anglicky involuntary celibate, zkráceně incel), která je spojována také s dalšími útoky, píší americká média.

Minassianův právník se soudu snažil dokázat, že jeho klient nevěděl, že činí něco špatného, protože trpí poruchou autistického spektra. Minassian se loni k činu nepřiznal a jeho právní zástupci tvrdili, že vzhledem ke svému psychickému stavu není trestně odpovědný.

Soudkyně Anne Molloyová však rozhodla, že se tato tvrzení nepodařilo přesvědčivě prokázat. Není podle ní pochyb, že jeho činy byly dopředu naplánované a úmyslné, a že si byl plně vědom toho, co dělá. Minassian podle ní rovněž vyhledával a užíval si pozornost, kterou mu jeho čin přinesl.

Minassian najel v dubnu 2018 se zapůjčenou dodávkou do davu chodců v rušné čtvrti na severu Toronta. Mezi mrtvými bylo osm žen a dva muži, lidé ve věku mezi 22 a 94 lety.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 18 minutami

Izrael obvinil kvůli masivnímu úniku ropy Írán z ekologického terorismu

Za únik ropy, která zamořila desítky kilometrů pobřeží v Izraeli a Libanonu, je odpovědná loď Emerald libyjského majitele, která vyplula z Íránu. Řekla to dnes izraelská ministryně životního prostředí Gila Gamlielová a únik označila za "ekologický terorismus", který má vazbu na Írán. Její názor ale nepotvrdily bezpečnostní složky.

Podle ministryně je loď stará 19 let a z Íránu vyplula s nákladem surové ropy. V blízkosti Izraele plula za tmy s vypnutými komunikačními kanály. Gamlielová řekla, že posádka toxický materiál nelegálně vypustila do izraelských vod. Izrael podle ní bude usilovat o náhradu u firmy, u níž je loď pojištěna, a nedovolí Íránu ničit moře a život v něm.

"Írán praktikuje terorismus nejenom jadernými zbraněmi a snahou dostat se k našim hranicím. Páchá ho také poškozováním životního prostředí. Bojujeme proti znečištění a ubližování životnímu prostředí bez ohledu na hranice," řekla ministryně. Neposkytla ale informaci o libyjské firmě, která plavidlo vlastní, ani detaily o íránském podílu na úniku látky. Pohrozila však zahájením soudního řízení. "Budeme se soudit jménem všech izraelských občanů kvůli škodě na zdraví, přírodě, floře i fauně," řekla.

Izraelská televize Channel 13 ale oznámila, že představitelé bezpečnostních složek názor Gamlielové nesdílejí. Televize také vyjádřila podivení nad tím, že se na obsahu sdělení ministryně nepodílela tajná služba Mossad nebo jiné bezpečnostní agentury.

Televize Kan s odvoláním na nejmenovaného bezpečnostního představitele oznámila, že se nezdá, že byl Írán do úniku toxinů přímo zapojen. Slova ministryně plně nepotvrdil ani generální ředitel z jejího úřadu Rani Amir.

Zdroj: ČTK
Další zprávy