V chrámu svatého Bavona se otevře návštěvnické centrum, které zájemce pomocí moderních technologií seznámí s barvitou historií jednoho z nejdůležitějších děl rané renesance. Mimo jiné vypráví o krádeži jednoho z panelů oltáře z roku 1934, kterou se kriminalistům dodnes nepodařilo vyřešit.
Oltář je nově umístěn v největší kapli chrámu, a to v přísně střežené a klimatizované skleněné schránce. Sestává z 20 obrazů, z nichž 12 se objeví při otevření oltáře. V horní řadě jsou uvnitř vyobrazeni Svatý Otec s Pannou Marií a Janem Křtitelem, anděly a Adamem s Evou. Dole se nacházejí poutníci, kteří se vydali na cestu, aby se poklonili Božímu Beránkovi, symbolizujícímu Ježíše Krista.
Několikaletým restaurováním nyní dílo neprošlo celé. Část nazvaná Spravedliví soudcové má na sobě stále patinu, kterou odborníci záměrně neodstranili. Panel je totiž pouze necelých 100 let starou kopií obrazu, který z katedrály zmizel v roce 1934.
"Chtěli jsme tam tu patinu nechat právě proto, abychom dali jasně na srozuměnou, že jde o kopii, a nikoli o pravého van Eycka," cituje agentura AP kanovníka katedrály Luda Collina.
Originál se stále nachází neznámo kde. Policie ani po desítkách let neukončila vyšetřování krádeže, která vzrušuje i amatérské pátrače. Hlavní podezřelý Arsène Goedertier údajně na smrtelné posteli řekl, že ví, kde se ukradené dílo nachází.
Gentské biskupství navíc dostalo 14 vyděračských dopisů, které nabízely vydání obrazu výměnou za milion franků, což byla v té době obrovská suma peněz. Panel se ale dodnes nepodařilo najít.
"Tenhle případ v lidech probouzí fantazii," domnívá se archivář Paul Drossens, který střeží původní vyšetřovací spis.
Nevyřešená krádež je pouze jednou z dlouhé řady peripetií, které jsou s Gentským oltářem spojené.
Dílo, které začal vytvářet Hubert van Eyck, dokončil roku 1432 jeho mladší bratr Jan van Eyck, jenž výrazně zdokonalil techniku olejomalby. "Vynalezl nový návod na přípravu barev dříve, než se nanesou na desku. Malíři tehdy nekupovali hotové barvy v tubách nebo krabičkách. Museli si pigmenty připravovat sami, obvykle z barevných rostlin a nerostů," připomněl britský historik umění Ernst Gombrich v knize Příběh umění.
Gentský oltář byl částečně přemalován už v roce 1550. Jen těsně se vyhnul úplnému zničení během obrazoboreckých bouří v druhé polovině 16. století, kdy se v Nizozemsku během reformace likvidovala náboženská díla.
Po Velké francouzské revoluci oltář na voze taženém koňmi putoval do Paříže, v roce 1822 téměř shořel a během první světové války byl zazděn, aby jej nezkonfiskovala německá vojska.
Za druhé světové války belgičtí fašisté chtěli darovat oltář Hitlerovi, nakonec skončil na zámku Neuschwanstein v Bavorsku. Osvobození se malby bratří van Eycků dočkaly v rakouských solných dolech.
V průběhu nynějšího restaurování odborníci z belgického Královského institutu pro kulturní dědictví odkryli původní podobu ústřední desky s překvapivě člověčím pohledem beránka.
Podle vedoucí projektu Hélène Duboisové původní beránek více komunikoval s divákem. Upozorňuje však, že jeho "karikaturní" rysy, které vyplývají z naturalistického stylu malby, vyžadují další výzkum.
Panel Klanění Božímu Beránkovi po staletí znázorňoval ostýchavý pohled mystického beránka, který je obětován na oltáři jako symbol Ježíše Krista. Jeho nově odkrytý pohled někteří kunsthistorici popisují jako "znepokojivě lidský".
Na nově odkryté původní malbě má beránek oči posazené blíž k sobě, jsou větší a jasnější, jeho růžový nos je tvarovaný do zvonu. "Něco takového jsme v raném vlámském umění dosud neviděli," uvedla Duboisová.
Gentský oltář býval v průběhu staletí buď otevřený, a to o svátcích, kdy odhaloval své jasné barvy, nebo ve všední dny zavřený. Kunsthistorik Gombrich na něm oceňoval mimo jiné postavy Adama a Evy po pádu, které jsou znázorněny na vnitřním křídle.
"Vypadají skutečně dočista nazí, i když třímají v rukou fíkový list. Zde opravdu není jediná paralela s raně renesančními italskými umělci, kteří nikdy zcela neopustili tradici řeckého a římského umění," všiml si Gombrich, že Jan van Eyck si lidské postavy neidealizoval.
"Určitě měl před sebou nahé modely a namaloval je tak věrně, že ještě pozdější generace byly touto věrností šokovány," uvedl Gombrich. "Byl tak zaujat zpodobováním každého drobného detailu, že můžeme téměř spočítat žíně v koňských hřívách nebo chlupy kožešinového lemování rytířských úborů," dodal o celém oltáři.
Stejně tak vyzdvihoval trpělivost a zručnost, s nimiž van Eyck "odpozoroval a namaloval lesk vzácných brokátů, jež mají na sobě prozpěvující andělé, a třpyt všech klenotů". Stejně tak realisticky působí stromy a krajina, které se na obrazech táhnou až k městu a hradu na obzoru, napsal Ernst Gombrich.
