reklama
 
 

Monet, Degas, Renoir. Národní galerie vystavuje impresionisty z podnikatelovy sbírky

10. 7. 2019 17:50
Policejní siréna houká a vyplašení turisté v centru Prahy se zastavují. Bílá dodávka zajíždí do průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí, obstoupená několika policejními auty.

Začala vykládka obrazů francouzských malířů přelomu 19. a 20. století zapůjčených z dánského muzea Ordrupgaard. Práce Clauda Moneta, Edgara Degase, Augusta Renoira, Paula Cézanna, Édouarda Maneta či Paula Gauguina tu jsou vystaveny od prvních prázdninových dní až do 13. října.

"Troufám si říci, že možnost vidět takto ucelenou kolekci francouzského impresionismu nebude mít možná u nás už nikdy obdoby," míní kurátor výstavy Petr Šámal.

"Muzea jsou na zapůjčování děl nejslavnějších autorů spíše skoupá, vyjednat zápůjčku i jednoho obrazu někdy trvá řadu měsíců až let. Některé mistrovské práce své místo dokonce neopouštějí nikdy," upozorňuje Šámal.

Jedinečnou, dnes státní sbírku dánského muzea založil Wilhelm Hansen, ředitel pojišťovny a státní rada, který počátkem 20. století často pracovně pobýval v Paříži. "Jinak se chodím dívat na obrazy a bude asi nejlepší, když rovnou přiznám, že jsem se neudržel a nakoupil jsem díla za nemalé peníze. Vím ale, že mi bude odpuštěno, až shledáš, co jsem získal," napsal v roce 1916 osmačtyřicetiletý Hansen domů své ženě Henny. Tak začala vznikat modernistická sbírka, dnes považovaná za jednu z nejvzácnějších v severní Evropě.

Rodinná galerie

Hansen pochopil, že impresionismus po válce docení veřejnost a ceny obrazů výrazně stoupnou. Rozhodl se proto svou radost ze sbírání umění podpořit nemalými prostředky a také dát vznikající sbírce řád.

Začal spolupracovat s jedním z nejlepších kritiků umění, tehdy už téměř osmdesátiletým propagátorem impresionistů Théodorem Duretem, který mu doporučil mnoho skvělých děl.

Hansen od počátku plánoval, že svou sbírku jednoho dne daruje dánskému státu. Ve svém sídle v Ordrupgaardu, situovaném na severním okraji Kodaně, částečně koncipovaném jako galerie, dokonce zavedl pondělky jako otevřené dny pro veřejnost. Ani nevybíral vstupné.

Úspěšný podnikatel byl od mládí idealistou: nejenže založil Dánskou lidovou pojišťovnu, což byl fungující systém životních pojistek pro obyčejné lidi. Jako mladík pak prosazoval mezinárodní jazyk zvaný volapük. V roli jeho učitele potkal Henny, svou budoucí manželku.

Coby prosperující podnikatel a člen Společnosti přátel francouzského malířství také v roce 1920 inicioval sbírku na rekonstrukci katedrály v Remeši. Vybralo se přes milion franků.

Radost pro Japonce

Idealismus ale Hansenovi přinesl i zklamání. V roce 1922 zkrachovala Dánská zemědělská banka, na kterou měl vázané své podnikání. Musel splatit obrovskou částku, kterou nemohl získat jinak než prodejem části své sbírky.

Protože se nikdy netajil úmyslem svou skvělou, díky výstavám už i veřejně oceňovanou kolekci darovat dánskému státu, bylo logické, že se na něj v nouzi obrátil. Soubor francouzských děl své vlasti nabídl za milion dánských korun, což byla cena velkorysá. Nabídka ale zůstala bez odezvy a Wilhelm Hansen se musel obrátit jinam.

"A tak se nakonec radovali zahraniční sběratelé," doplňuje v katalogu výstavy současná ředitelka muzea Ordrupgaard Anne-Birgitte Fonsmarková, podle níž nejvíc zásadních děl odkoupil Japonec Kodžiro Macukata. Jeho sbírka je dnes součástí tokijského Národního muzea západního umění. 21 francouzských obrazů pak z Hansenova vlastnictví přešlo do švýcarského Winterthuru, kde sídlil sběratel Oskar Reinhart.

Jakmile se však Wilhelm Hansen dostal z dluhů, začal kolekci stavět nanovo. Nakupoval jiná francouzská díla, i některé původní obrazy se mu podařilo získat nazpět. V Praze je k vidění například velká Renoirova studie pro slavný obraz Tanec v Le Moulin de la Galette. Divák může porovnat dynamicky načrtnutou barevnou skicu a vedle ní kopii malby, již vlastní pařížské Musée d'Orsay a patří k nejslavnějším dílům impresionismu.

Degas na Gauguinově obraze

Jeden z posledních obrazů, které Hansen pořídil, teď visí v pražském paláci Kinských. Je jím nevelký pastel od Edgara Degase s tanečnicí, která si v předklonu zavazuje baletní piškot.

"Někdejším majitelem byl Paul Gauguin, který Degase velmi obdivoval, a proto jeho obraz začlenil do pozadí jednoho ze svých květinových obrazů," uvádí ředitelka muzea Ordrupgaard Fonsmarková.

Na pražské výstavě jsou od Gauguina však jiné malby, například Vinobraní zvané též Lidská bída. V něm autor spojil několik nesourodých motivů. Zachycuje ženy na vinici při práci, typické pro jižní Francii. Ženy jsou však ustrojeny po bretaňském způsobu. V popředí sedí dívka s mandlovýma očima. Její tvář působí exoticky - malíř se inspiroval peruánskou mumií, již viděl v etnografickém muzeu v pařížském Trocadéru.

Nejznámější z Gauguinových obrazů, který je v Praze nyní k vidění, bude asi jeho Adam a Eva z roku 1902, postavy situované do divoké přírody tichomořského ostrova. Eva je krásná maorská dívka, Adam má evropské rysy. Je nahrbený a odvrací se od diváka.

"V jeho tváři můžeme tušit Gauguinovy vlastní rysy, které obrazu dodávají charakter osobní zpovědi. Nemocný a zesláblý malíř, který o rok později na Markézách našel smrt, se symbolicky vzdává pokušení a nechává Evu samotnou v ráji," interpretuje ředitelka dánského muzea Fonsmarková.

Malířky žen

Výstava v paláci Kinských je řazena do několika kapitol. Nesledují pouze historické dělení na styly, které impresionismu předcházely, jména, která nový styl nejvíce proslavila, a potom malíře, kteří na impresionismus navázali. Jsou tu také tematické oddíly, například jeden věnovaný malířkám.

Právě impresionismus, který byl zpočátku dehonestován, dal vyniknout hned několika autorkám. Na výstavě se představují Berthe Morisotová či Eva Gonzalèsová, které portrétovaly ženy.

Francouzský impresionismus

Mistrovská díla ze sbírky Ordrupgaard
Palác Kinských, Praha, výstava potrvá do 13. října.

I když svou sbírku Wilhelm Hansen po překonání finanční krize znovu přivedl k velkému věhlasu, do smrti v roce 1936 už ji veřejnosti nezpřístupnil. Teprve jeho žena Henny darovala Dánsku, které se k jejímu muži zachovalo nevděčně, nejen kolekci umění, ale také sídlo Ordrupgaard včetně rozlehlého parku.

Nynější šéfka muzea Ordrupgaard Anne-Birgitte Fonsmarková pražskou výstavu věnovala Jiřímu Fajtovi, dnes už bývalému řediteli Národní galerie, který vzácnou zápůjčku pro Prahu vyjednal. "Dokázal využívat příležitostí a vždy usiloval o to, aby pro Národní galerii získal to nejlepší," píše v předmluvě katalogu Fonsmarková.

Fajt již výstavu otevřít nemohl, neboť byl ministrem kultury z ČSSD Antonínem Staňkem na jaře odvolán.

autor: Magdalena Čechlovská | 10. 7. 2019 17:50

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama