Praha - Přehlídku posledního z velikánů moderní architektury Oscara Niemeyera od čtvrtka uvádí Veletržní palác.
Veterán racionalistického urbanistického řešení a obdivovatel Le Corbusiera se na sklonku roku 2007 dožil přesně jednoho století. Neuvěřitelné jubileum oslavil otevřením nové stavby Teatro Popular v Niteroi.
Stále aktivně tvořící Niemeyer dal architektuře 2. poloviny 20. století vznosnými a měkkými křivkami svých staveb výtvarnější směrování. Ovšem pro většinu lidí zůstane jeho jméno napořád spojeno s jedním z největších urbanisticko-architektonických činů minulého století, s výstavbou nového hlavního města Brazílie.
Snad je to sen každého architekta: moci vymodelovat úplně nové prostředí podle svých představ. Málokomu to bylo dáno; Niemeyerovi ano. Zvláštní je, že dnes o kvalitě svého města pochybuje.
Možná i proto, že sám říká, že život je důležitější než architektura. Ovšem výtvarné okouzlení Brasilií nemizí. Konstrukce ze železobetonu a oceli, v základních tvarech v rafinovaných prostorových vazbách zůstává jedním z nejfotogeničtějších architektonických celků.
Město uměle vybudované ve vnitrozemí na zelené louce během krátké etapy také z těchto důvodů neuniklo kritice sociologů, kteří ho považují za pro život nevlídnou utopickou vizi. Zygmunt Bauman v knize Globalizace hovoří o vylidněných sídlištích, prázdných ulicích, kterými vane vítr, a veřejných prostorech, které nijak nelákají ke sdružování.
Město, které představuje estetický unikát a zároveň urbanistické selhání, teď v Národní galerii prezentuje slovinský fotograf Damjan Prelovšek, který doposud věnoval především dílu Josipa Plečnika.
Není tedy divu, že ho okouzlila i Brasília a její architektura snoubící modernismus a religionalismus.
