Výstava s názvem Jungles in Pariži (Džungle v Paříži) dává Londýňanům po 80 letech opět příležitost seznámit se s dílem patrně nejznámějšího malíře samouka. Kritika se dnes nad uměním muže s přezdívkou celník, podle jeho původního povolání, pozastavuje podobně, jako v letech těsně po jeho smrti. Jeho jméno se v encyklopediích moderního umění objevuje vedle malířů jako Picasso, Modigliani, Toulouse-Lautrec a van Gogh. Rousseau se skutečně v poměrně pozdním věku rozhodl věnovat výtvarnému umění. Učil se sám podle obrazů starých mistrů, fotografií, z časopisů a pohlednic, a podle odborníků se pořádně malovat nikdy nenaučil. To co dnes obdivujeme je čistota a naivita jeho umění. Za života se ovšem Rousseauovi velkého uznání nedostalo a malíř zemřel neznámý a v chudobě.

Podle některých z již zveřejněných britských kritik je dnes jeho dílo stejně čerstvé jako v době, kdy své obrazy maloval. "Jeho obrázky jsou podivné, bláznivé a nepřesné, ale právě proto je milujeme," napsal výtvarný kritik deníku The Guardian. Téma výstavy džungle vybrali kurátoři právě proto, aby ukázali svéráznost Rousseauova umění. Celník nikdy nebyl mimo Francii a převážnou část života trávil v Paříži. Přesto věnoval rozměrná plátna právě džungli a divoké přírodě mimo evropský kontinent. Inspiraci čerpal v zoologické či botanické zahradě, na výstavách nebo z děl jiných umělců. Nikdy však nedopustil, aby realita svázala jeho fantazii a proto maloval banány, jak rostou v trsu dolů, i když ve skutečnosti rostou směrem vzhůru. "Nemyslím si, že by Rousseau byl špatným pozorovatelem, prostě si přál, aby to bylo takto," říká k tomu kurátor výstavy.

Výstava, která bude v Londýně do února a potom poputuje do Paříže a do Washingtonu, shromažďuje na 50 pláten a bohatou sekci dobových dokumentů, které ilustrují dobu Rousseaovy tvorby a dávají jeho obrazy a myšlenky do kontextu. Podílí se na ní galerie z Evropy i dalších kontinentů.