Rozhovor - Divadelní festival Dítě v Dlouhé se uskuteční už po třinácté. Hlavními postavami letošního ročníku, který se koná od od 28. dubna do 3. května, jsou HRDINOVÉ. "Snažím se vybírat inscenace, které děti osloví a které jim představí divadlo jako místo nezaměnitelného zážitku. A je vedlejší, jestli se při tom budou smát nebo třeba trochu bát, " říká dramaturgyně přehlídky Karola Štěpánová.
Jakou má dnešní dětské divadlo úroveň, jaké jsou jeho největší bolesti?
To se těžko dá říci obecně, úroveň inscenací pro děti je velmi různorodá, stejně jako úroveň divadla pro dospělé diváky. Vedle chytrých a vtipných textů inscenovaných s velkou tvůrčí invencí a pečlivostí narazíte na odfláknuté a šmírácky se pitvořící zájezdovky - nebo na druhou stranu na do sebe zahleděné, artistně vystavěné, leč nekonečně nudné kusy, které pozornost dětského publika nezískají a neudrží.
Pokud pominu nedostatek financí, který je u divadla pro děti ještě citelnější než u divadla obecně, tak je asi největší bolestí nedostatek uznání a reflexe divadelních odborníků i zřizovatelů. A přitom hraní pro děti je jednoznačně přínosná veřejná služba, která kultivuje, anebo taky ne, celé generace.
Existuje u nás dostatek kvalitních autorů, kteří se tvorbě pro děti věnují?
Kdybychom hledali jenom dramatiky, tak jich mnoho nebude, zvlášť potom, co před dvěma lety zemřela Iva Peřinová. Ale řada výborných inscenací pro děti vznikla a vzniká jako autorské divadlo, kde režisér, dramaturg či další spolupracovníci jsou zároveň autory scénáře. Takto pracuje třeba tvůrčí trio plzeňského Divadla Alfa režisér Tomáš Dvořák - výtvarník Ivan Nesveda - dramaturg Pavel Vašíček.
Co bylo impulsem ke vzniku vašeho festivalu? Doznal v průběhu třinácti ročníků zásadnějších změn?
Od vzniku Divadla v Dlouhé hrajeme asi třetinu představení pro dětské a mladé publikum a chtěli jsme mu nabídnout další rozšíření programu i seznámení s tvorbou jiných souborů. Zaměřili jsme se na mimopražská profesionální divadla, která se jinak do Prahy moc nedostanou a jejichž práce je zajímavá jak pro diváky, tak pro nás i další kolegy.
Ale toto pravidlo není striktní, občas program doplňuji menšími inscenacemi zajímavých pražských souborů bez stálého působiště; na festivalu mívají premiéru i naše vlastní novinky pro dětské publikum. Základní zaměření festivalu zůstává po celou dobu stejné, jen jsme časem zjistili, že bude lepší oddělit publikum opravdu dětské od toho o maličko staršího, pro které jsme v roce 2007 založili samostatný Festival 13+.
Pro dramaturgii přehlídky Dítě v Dlouhé je charakteristická názorová otevřenost. Čím se při výběru řídíte?
Kvalitou. Snažím se vybírat inscenace, které děti opravdu osloví a které jim představí divadlo jako místo nezaměnitelného zážitku. A je vedlejší, jestli se při tom budou smát nebo třeba trochu bát, jestli to bude příběh současný, historický nebo fantazijní, jestli na jevišti budou herci nebo loutky. Pokud se zároveň podaří najít spojující téma, tím lépe. Vloni byla sjednocujícím prvkem zvířata, letos jsou to HRDINOVÉ - historičtí i mýtičtí, exotičtí i domácí, dospělí i dětští, skuteční i Neskuteční…
Co dětského diváka nejvíce oslovuje, a co je pro něj naopak pasé?
Děti vždy ocení, když inscenace pracuje s jejich vlastní zkušeností a především když je tvůrci nepodceňují. Dnešní děti mají přístup k obrovskému množství informací a často s nimi umějí pracovat, nejsou jen pasivními příjemci. Rozumějí narážkám a citacím z filmů, chápou nadsázku a odstup. Neklan.cz libereckého Naivního divadla, který příběh z doby bájných Přemyslovců zasadil do vojenského výcvikového tábora a ve vyprávění používá prvky počítačové hry, je pro ně stejně sdělný jako Standa a dům hrůzy brněnské Polárky, v němž současné dobrodružství pracuje s modelovou situací klasických pohádek.
Má tedy divadlo určené nedospělému publiku šanci obstát v konkurenci virtuální reality, počítačových her a 3D projekcí?
Výhodou divadla oproti zmíněným technologiím je přímý kontakt diváků s herci a také společný zážitek v daném prostoru a čase, který děti sdílejí se svými kamarády a spolužáky či rodiči. Dobré divadlo pro děti bývá komplexním zážitkem, v němž je slovo jedním z prvků, často rovnocenným stránce výtvarné či hudební. Ostatně v letošním programu máme dva tituly, které se slovem pracují především ve zvukové rovině - Největší poklad Divadla Neslyším a Tři mušketýři Divadla Alfa.
Je něco, čím chce 13. ročník diváky mimořádně překvapit?
Ty, kteří přijdou víckrát, by mohla oslovit stylová i žánrová pestrost festivalových představení, ti, co přijdou jen jednou, budou - doufáme - příjemně překvapeni tím, jak živé, kontaktní a poetické může být divadlo pro děti různého věku. Celý program je komponován tak, aby si v něm mohly vybrat děti menší i větší, ty, které chodí do divadla s rodiči, i ty, které přijdou třeba poprvé se školou či s Klubem mladého diváka.
V sobotu 30. dubna a v neděli 1. května navíc otevřeme všechny prostory Divadla v Dlouhé včetně zákulisí, kterým děti provedou naši herci. Obě víkendová představení, O pračlovíčkovi a Standa a dům hrůzy, jsou rodinná, to znamená, že se na nich vedle dětí nenudí ani jejich rodiče či prarodiče. To je vlastně ideál divadla pro děti - situace, kdy si představení užije celá rodina, místo aby se dospělý doprovod otravoval v sále či pasivně čekal ve foyer.
Festival Dítě v Dlouhé. Divadlo v Dlouhé Praha, 28. 4. - 3. 5. 2011. Více informací o programu najdete zde
