Dětsky důvěrný Magrittův svět vábí k myšlení očima

Ondřej Váša
21. 2. 2012 14:54
Vídeňská Albertina nabízí pana Tau od A do Z.
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Tradičně dobře připravená výstava ve vídeňské Albertině není klasickou retrospektivou, byť o díle belgického surrealisty Reného Magritta (1898-1967) podává ucelený přehled a do značné míry se odvíjí chronologicky. Stejně tak René Magritte nebyl v pravém slova smyslu klasickým malířem, a to i v rámci meziválečných avantgardních tendencí.

Sám sebe viděl někde na pomezí filozofie (pokud filozofií vágně označíme myšlení, které se zabývá ustavujícím se myšlením) a umění (pokud za umění považujeme avantgardu myšlení, což samozřejmě nemůže platit paušálně).

Foto: Aktuálně.cz

Označil-li se za "přemýšlivého člověka, který své myšlenky zprostředkovává malbou", malba sama pro něj byla pouze "prostředkem, jak prohloubit znalost světa." To lze pochopitelně do značné míry vztáhnout na avantgardní směry obecně, ale Magritte byl přece jen nadstandardní - v míře, konsistenci a promyšlenosti, s jakou tento přístup uplatňoval.

Výsledkem jsou obrazy, které jsou na jedné straně přese všechnu mysterióznost až dětsky důvěrné, na straně druhé implikují nesmírně komplikované vztahy mezi světem, jeho zobrazením, pochopením, řečí a významem. 

Klíč k Magrittovi

Výstava, jejíž většinu tvoří díla ze soukromých sbírek a která kupodivu jen ve velice omezené míře čerpá z fondu bruselského Magrittova muzea, se snaží tyto vtahy rozklíčovat a v možné míře systematizovat. Integrální součástí expozice je tak v tomto případě i katalog, který není tradičním souborem reprodukcí a doprovodné eseje či esejů, ale soustavou vzájemně provázaných hesel, které umožňují poměrně důkladný ponor do komplexity Magrittova díla i jeho pozdějších interpretací.

Čtěte také:
Magritte ve Vídni láká do magické říše obyčejných věcí

Je spíše náhodou, že na zhruba sto padesát vystavených obrazů, kreseb, plakátů či fotografií připadá téměř stejný počet hesel; stejně tak pomiňme, že reprodukce jsou v katalogu přeexponované, takže mnohdy mění celkové vyznění Magrittových tlumených pláten.

Foto: Aktuálně.cz

Katalog, a tedy i výstava provázaná komentáři, klade důraz na "existenciální" povahu Magrittova díla ve smyslu existence, nikoli francouzského existencialismu. Zaměřuje se na klíčovou roli Magrittem často využívaného pojmu "mystéria" - které nevztahoval ani tak k nevědomí či sféře snů, ale k vědomé povaze světa jako takového. Popřípadě se soustředí na motivy, které se v Magrittově díle často opakují - od fajfky přes jablko, kameny či mraky až po charakteristického pána v buřince.

Stejně tak se zabývá rolí klíčových motivů, jakými jsou erotika, anonymita, opakování, podobnost versus stejnost, slovo versus obraz, metamorfóza, šok či náhoda, ale také malíři, kteří měli na Magritta zásadní vliv (de Chirico, Ernst, Ensor, Miró), nebo filozofy, jejichž myšlení se ocitá Magrittovi ve větší či menší blízkosti (Heidegger, Foucault, Derrida).

Tandem katalogu a výstavy nepomíjí ani Magrittův žánrový rozptyl od malby přes kresby, užité umění a objekty až po film a fotografie, klíčové postavy Magrittova života, souputníky (Breton, Nougé) nebo souvislejší motivické série (Fantomas, zločin, světlo, ženský akt).

Myšlení očima

Foto: Aktuálně.cz

Nemůže být ambicí této recenze naznačit, natož pak rozvinout, byť jen některé (provázané) motivy v Magrittově díle; katalog na to potřeboval přes padesát stran textu. Ostatně i Michel Foucault, který ve slavném textu Toto není fajfka vychází jen z jednoho aspektu Magrittova díla, přese všechnu konsistentní stručnost dospěl k úvaze, která sama vyžaduje speciální studium.

Stojí ale za to upozornit na skutečnost, která má - jakkoliv intuitivně - ve vztahu k Magrittovu dílu alespoň částečnou vypovídající hodnotu. Selsky řečeno: není divné, že obraz chlapa, kterému nad hlavou visí obří jablko, vlak vyjíždějící z krbu, vyobrazení večerní ulice s lucernou, nad kterou se rozpíná denní nebe, či výhled z okna, který plynule přechází v malbu, nevzbuzují pocit nemístnosti?

Jistou zkoušku lze provést třeba ve srovnání motivu anonymních mužů v buřinkách, otočených k divákovi zády. U Caspara Davida Friedricha tyto "Rückenfigure" umístěné před cosi, co zaujalo jejich pozornost, ale co my sami kvůli nim nemůžeme vidět, zcela otevřeně zaclánějí a vyvolávají přirozenou reakci "hele, mladej, jsou tu i jiný, co se chtěj kouknout". U Magritta, který svým obrazům odepíral jakékoli symbolické čtení, k podobnému "fyzickému" sporu či "symbolickému údivu" nedochází. 

The Lovers
The Lovers | Foto: Aktuálně.cz

Jeho obrazy prochází doslova podivná samozřejmost nikoli daleko od umělcových tvrzení, že "surreálná je skutečnost, která není oddělitelná od své tajuplnosti" - popřípadě že "tajuplnost není jednou z možností skutečnosti, ale je od skutečnosti neoddělitelná". A teď jak se vylhat z nutnosti pustit se do vysvětlení, co vlastně Magritt onou tajuplností myslel…

Se lžičkou a Wittgensteinem

Výjimečnost Magritta spočívá zřejmě právě ve schopnosti v silném slova smyslu výstižně prezentovat aspekty světa, které nejsou oddělitelné od způsobu jeho poznání, či rovnou od jistého "předporozumění". Ostatně sám se vyhýbal tomu, chápat své vlastní dílo jako "snové".

Magritte dokáže toto poznání na surrealistický způsob formulovat v jeho "dětském", a tedy důvěrném a přitom cizostí prostoupeném stádiu, které je zároveň etapou, kdy "obecniny" či "iracionalita" vystupují jako "objevy" a "smysl" - a kdy se symbolické či racionální rozumění světu včetně nutných redukcí a schematizací teprve ustaluje.

Foto: Aktuálně.cz

Pomiňme fakt, že tuto "důvěrnost" lze přes nebezpečí psychologizace vystopovat až do počátků Magrittovy tvorby - přičemž malíř sám později reflektoval jisté juvenilní "erotické překvapení" (děvčátko na hřbitově - holt byla taková doba) jako motiv, kterého se od té doby držel jako majáku.

Magrittovy obrazy si udržují fascinaci zřejmě právě proto, že čerpají z postojů, které si pamatujeme coby děti, ale kterým můžeme plně kriticky porozumět až jako dospělí. Jeho obrazy jsou tím pádem tak trochu jako horká kaše, která ne a ne vystydnout, takže jediné, co zbývá, je chodit kolem ní se lžičkou a Wittgensteinem v ruce.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 2 hodinami

Summit EU se shodl na dosažení klimatické neutrality do roku 2050

Lídři zemí Evropské unie se dnes po dlouhém vyjednávání shodli, že EU bude do poloviny století klimaticky neutrální. Informoval o tom předseda Evropské rady Charles Michel. Podle informací ČTK obsahují závěry zmínku o jaderné energii jako součásti energetického mixu, kterou prosazovalo Česko. Dočasnou výjimku si podle diplomatických zdrojů vyjednalo Polsko.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Summit projednal víceletý rozpočet EU, shodu nenašel

Evropští lídři ve čtvrtek na bruselském summitu projednali návrh příštího víceletého rozpočtu Evropské unie. K textu předloženému finským předsednictvím má většina unijních zemí připomínky a k jednání se chtějí vrátit počátkem příštího roku. Podle informací ČTK uvažuje předseda Evropské rady Charles Michel o svolání mimořádného summitu na únor.

Prezidenti a premiéři se k otázce rozpočtu na období 2021 až 2027 dostali po neúspěšném podvečerním vyjednávání o klimatických závazcích. Na stole měli návrh, který již po zveřejnění sklidil kritiku od Evropské komise i většiny členských států. Finský text počítá s celkovým objemem rozpočtu ve výši 1,07 procenta hrubého národního důchodu (HND) EU. Zatímco komisi, která navrhovala 1,11 procenta, se nelíbí snížení celkového objemu rozpočtu, státy střední a jižní Evropy jsou rozladěny zejména poklesem peněz pro strukturální fondy. Západoevropské země pak namítají, že by se měl rozpočet i vzhledem k odchodu Británie jako čistého plátce snížit až na jedno procento.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Lídři EU se shodli na prodloužení sankcí vůči Rusku

Prezidenti a premiéři zemí Evropské unie se dnes jednomyslně shodli na půlročním prodloužení hospodářských sankcí vůči Rusku. Oznámil to mluvčí předsedy Evropské rady Barend Leyts. Podle unijních lídrů Moskva stále nedodržuje mírové dohody z Minsku, které se týkají východu Ukrajiny ovládaného od roku 2014 separatisty a jejichž naplnění je podmínkou pro zrušení postihů.

Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron informovali své kolegy o výsledcích pondělní pařížské vrcholné schůzky. Takzvaná normandská čtyřka tvořená ještě ruským prezidentem Vladimirem Putinem a jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským se v Paříži nedokázala shodnout na ukončení konfliktu na východě Ukrajiny. V oblasti Donbasu za více než pět let bojů mezi vojsky prozápadní vlády v Kyjevě a separatisty podporovanými Kremlem zemřelo na 13 000 lidí.

Zdroj: ČTK
Další zprávy