Recenze - Compagnie XY je zjevení. Ať už si pod termínem nový nebo současný cirkus představíte cokoli, akrobatická choreografie Le grand C vám určitě tuto představu hodně zpestří.
Akrobacii spojujeme s rizikem, adrenalinem, napětím, výkřiky úžasu a obdivu. Le grand C to všechno nabízejí jako povinnou výbavu. Jeho jedinečnost spočívá v přidané hodnotě, jíž je lyrika, meditativní nostalgie a něha. Díky tomu na konci show všech osmnáct umělců nejen obdivujete, ale milujete!
Le grand C stojí na síle, pružnosti a odvaze akrobatů. Díky počtu aktérů si užijeme také zážitek ze skupinové synchronizace, který je celkem vzácný; většina nezávislých projektů je personálně značně úsporná. Žádné zvláštní efekty a technická kouzla přitom v inscenaci nenajdete: je to poctivá, čistá fyzická práce a spousta fantazie. Členové skupiny jsou různého věku, výšky, proporcí. Jsou mezi nimi mladí hoši, útlí, ale i svalnatí, starší prošedivělý Bretonec a několik slečen - roztomilých karkulek, z nichž některé, jak se ukázalo, měly sílu, že by vlka v dlaních slisovaly.
Kouzlo Le Grand C spočívá (mimo jiné) v rafinované gradaci čísel, která jsou předváděna rezervovaným, neexhibičním způsobem. Aktéři se pohybují tiše, komunikují pouze očima a letmými doteky. Náročnými zdvihy budují ze svých těl neuvěřitelné živé konstrukce, skáčí, někdy i létají … stále jsou však uzavřeni do svého světa, pohrouženi do svého skupinového rituálu.
Je to pochopitelné - některá čísla jsou skutečně mimořádně nebezpečná a chvilková ztráta koncentrace může být fatální. Jejich soustředění je podmanivé a publikum je od prvních okamžiků zajatcem každého hmatu, flipu, silové výdrže.
Značná část představení se odehrává v tichu, hudba se ozve jen tu a tam. Rytmus je určován organizací těl v prostoru, střídáním skupin a jednotlivců - všechno probíhá hladce, plynule, řekli bychom fyziologicky příjemně. Často se na jevišti odehrává i několik akrobatických „dějů" najednou, takže diváci nevědí, kam se dívat dříve, nebo nechápou, čemu se vlastně tleskalo a jsou sladce dezorientováni.
Díky simultaneitě akcí a jejich plynulosti vzniká dojem mnohosti, rozmanitosti, nepředvídatelnosti. Jakoby Compagnie XY byla samostatný živý organizmus, jehož projevy nejsme schopni v jejich komplexnosti ani zachytit, ani pochopit, natož předvídat. Tím vším dávají XY najevo, jak nás (jejich) svět přesahuje.
Až ke konci představení se bariéra mezi jevištěm a hledištěm prolamuje. Impulsem je nejspíš moment, kdy artisté začnou zpívat jednoduchý lidový popěvek, který trochu zní jako milostná písnička a trochu jako zpěv plebejců na francouzských barikádách.
Tím se poněkud změní atmosféra - z pokorných neokázalých kejklířů, kteří pro naše pobavení poslušně plnili nebezpečné úkoly, vytvářeli stereometrické i planimetrické obrazce, se stávají sebevědomí uvolnění umělci, kteří se s námi ochotně dělí o radost z pohybu, z úspěšně završeného skoku či pádu, z důvěry, kterou jeden druhému poskytují.
Dramaturgie festivalu Letní Letná přináší do českého kulturního kontextu důležité impulsy. Zařazením Compagnie XY na program letošního ročníku jsme v Praze zbohatli o zážitek z precizních výkonů, rafinované formy i sympatického lidského společenství.
|
|
|
