Co je podstatného na jednom dni?

Pavel Turek
7. 3. 2008 16:25
Výstavní síň Mánes prezentuje dvě výstavy v jeden čas
Foto: Pavel Šmíd

Recenze - Vztah fotografie k času vždy představoval jednu z jejích klíčových hodnot. Ať už šlo o zaznamenávání vzpomínek jednotlivce nebo o přesah na jakousi kolektivní paměť.

Médium z podstaty samo vybízí k projektům, jež staví na jeho pádné schopností svědčit a znovu zpřítomňovat zobrazený okamžik.   

Dvě takové polohy, jimiž fotografie může filtrovat tok času, prezentují na sobě nezávislé fotografické výstavy v pražském Mánesu. První toporně a otrocky, druhá jaksi mimoděk, a proto elegantně.

Foto: Tomáš Třeštík

Jeden den České republiky nepřináší na tuzemské a nutno dodat, že už vůbec ne na světové scéně nic nového. Pouze obnovuje projekt Adolfa Ziky z roku 1999.  Jeho iniciátor i nyní patřil mezi poradce happeningu, který uložil 135 českým fotografům zadání nafotit momentku České republiky v rozmezí od pravého poledne 28. října do poledne následujícího dne.

Koncept je zcela jistě atraktivní pro zúčastněné fotografy, když ho přijmou jako táborovou bojovku: vyrazit do terénu a nasbírat co nejvíce fáborků. Ovšem přitažlivost se vytrácí ve chvíli, kdy výběr takřka tří set snímku ulovených na den vzniku Československa podrobíme otázkám: Co je ústřední výpovědí té nespojitelné sumy jednotlivostí? Co říká o čem a pro koho?  

Foto: Alena Dvořáková, Viktor Fišer
Čtěte zde: Informace o projektu a další snímky

Jaká idea vyvstává z fotografií promítačů brněnského kina Lucerna, které sdílejí prostor s portréty signatářů Charty 77, kteří sousedí s výjevy z chatařské osady, které sousedí se zátiším osamělého basketbalového koše ve zvlněné krajině, který sousedí s černobílou reportáží z domu s pečovatelskou službou, který sousedí s Holomíčkovým autoportrétem, který sousedí s prezidentem Klausem konajícím na ten den obligátní státnické povinnosti?

Co to má vše společného? Něco víc než snahu vyvolat údiv nad podivnou synchronicitou dějů? Ať jsme prezident nebo matka na mateřské dovolené, spojují naše paralelní osudy jediné dva faktory, které jsme si nemohli zvolit a které výstava oslavuje: národnost a čas.

Foto: Jiří Tondl
  

A jestli je to ono, není trochu moc málo? Je. 

Ze všech dějů, jež by mohly být rozpracovány, zdůvodněny ve svém kontextu a dopracovány do souvislostí, se stávají vyprázdněné, nic neříkající formule smířlivého všelidského pinožení na té zdejší malé hroudě.      

K tomu ještě přidejme, že většina autorů odevzdala svým kompozičním i tematickým rukopisem zatížené standardní snímky. Holomíček dal "holomíčkárnu", Cudlín "cudlínovinu" a Alena Dvořáková s Viktorem Fišerem pro jistotu část souboru Největší Čech, s kterou obeslali Czech Press Photo.

Výsledek se podobá samoúčelnému stroboskopu, který někdo zapomněl včas vypnout a všichni si mezitím zkazili oči. Co by v normálním světle vypadalo jako pohyb, rozložilo se do okének, která jsou od sebe vzdálená natolik, že už si je nejste schopni složit do nějaké rozumné návaznosti. 

Eva (To ne-podstatné)
Eva (To ne-podstatné) | Foto: Joahana Pošová

A pochybnost, že pojítko vyvstane samo od sebe při plánované výstavní repríze Jednoho dne České republiky v roce 2038, je poměrně oprávněná. Spíš se dá čekat, že se po třiceti letech společně zasmějeme, jak směšný hadry se tehdy nosily.  

Jeden den České republiky v tomhle ohledu vytváří falešnou paměť, která by měla jaksi být společná nám všem, ale ve skutečnosti nepatří nikomu a těžko se k ní vztáhnout. 

Jako meditace v sousedství diskotéky pak působí druhá výstava v Mánesu, jež pod titulem To ne-podstatné shromáždila práce mladých fotografů, absolventů nebo toho času ještě studentů fotografického ateliéru VŠUP.

Jen schodiště dělí třeštivé delirium jednoho dne od přehlídky se striktními mantinely a pevnými kurátorskými otěžemi Ivana Pinkavy. A to by se od prezentace mladých fotografů dal čekat pravý opak.

To ne-podstatné staví na ukázněných, střízlivých a tichých fotografiích. Převažuje černobílá; pokud dojde na barvu, stejně působí monochromaticky. I když zobrazují nahranou válku jako v případě tria Patrik Borecký, Štěpán Pech a Lukáš Prokůpek, děje to subtilně, k invazi do prostoru galerie nedojde. 

Bez názvu (To ne-podstatné)
Bez názvu (To ne-podstatné) | Foto: Michal Ureš

To ne-podstatné je výstava se zuby zakousnutými do udidla a kočí křičí Pr! Všichni autoři jsou tu - což je prosté konstatování -  kroceni, aby v tom zpomalení vyniklo něco, co je postihnutelně trvalejší (i když rozhodně ne věčné).

Něco, co přetrvá jediný den: byť by to měl být nejvýznamnější státní svátek.

Jeden den České republiky, Výstavní síň Mánes, Praha. Výstava se koná do 29. března. - To ne-podstatné. Kurátoři Ivan Pinkava, Lucie Mlynářová, Michal Hladík. Výstavní síň Mánes, Praha. Výstava se koná do 29. března. Profil výstavy najdete ZDE.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 3 hodinami

Bayern i v oslabení zvládl bundesligový zápas ve Fürthu a vyhrál 3:1

Fotbalisté Bayernu Mnichov porazili v předehrávce 6. kola německé ligy Fürth 3:1, přestože proti nováčkovi hráli takřka celý druhý poločas v oslabení. Po úvodní remíze vyhráli v sezoně páté utkání za sebou a vedou neúplnou tabulku o tři body před Wolfsburgem, který má sobotní zápas k dobru.

Skóre otevřel v 10. minutě Thomas Müller, po půlhodině hry zvýšil na 2:0 Joshua Kimmich. Tři minuty po začátku druhého poločasu ale dostal za ostrý faul červenou kartu Benjamin Pavard a bavorský tým se v deseti na výhru ještě hodně nadřel. Ve vyhrocené atmosféře dostal žlutou kartu v 64. minutě i trenér Bayernu Julian Nagelsmann.

Uklidnění úřadujícím šampionům přinesl v 68. minutě vlastní gól Sebastiana Griesbecka, po němž Bayern vedl už o tři branky. V závěru už jen zkorigoval stav přesnou hlavičkou Cedric Itten.

Aktualizováno před 4 hodinami

Brabec vnímá po debatě o Turówě posun, příští týden se sejde s polským ministrem

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) vnímá po pátečním jednání expertních týmů významný posun v některých bodech ohledně polského hnědouhelného dolu Turów. Příští týden, pravděpodobně v pondělí, bude jednat s polským protějškem Michalem Kurtykou, později opět zasednou i odborné týmy.  Polský prezident Duda ke sporu řekl v televizi, že se Polsko nemůže připravit o 7 procent energetického trhu a že vybízí k dialogu.

Podle Česka důl Turów u česko-polské hranice mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v českých obcích. Soudní dvůr Evropské unie v pondělí uvalil na Polsko pokutu půl milionu eur denně (asi 12,7 mil. Kč) za neuposlechnutí předchozího soudního příkazu k přerušení těžby v dole.

Unijní soud už v květnu vydal na základě české žaloby předběžné rozhodnutí o zastavení těžby v dole. Polská vláda reagovala oznámením, že důl zavřít nehodlá, a stejné stanovisko zaujal také generální ředitel společnosti PGE, vlastníka dolu. Náhlé zastavení těžby by podle Polska ohrozilo energetickou bezpečnost země a tisíce pracovních míst. Soud následně vyměřil Polsku zmíněnou pokutu.

Polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro v pátek podle agentury PAP řekl, že Soudní dvůr Evropské unie neměl v dané etapě sporu o důl Turów právo uložit Polsku pokutu. Spor o Turów před unijním soudem ještě nedospěl k verdiktu. 

Brabec nechtěl být ohledně možné dohody konkrétní. "Dokud není domluveno všechno, není domluveno nic. Nicméně bylo několik bodů, které byly významně sporné celou dobu. Dnes po jednání vnímám posun v některých a uvidíme. Nechci konkretizovat," řekl v pátek. "Jsem rád, že se i po dnešním jednání přiblížil kompromis, který snad bude přijatelný pro obě strany, který snad budou umět schválit obě vlády," doplnil liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).

Zdroj: ČTK
Další zprávy