Finalisty za rok 2006 vybrala mezinárodní porota už na začátku června. Teď je na place šest vyvolených: Barbora Klímová, Jan Jakub Kotík, Dominik Lang, skupina Rafani, Dušan Skala a Tomáš Svoboda. Rafani jsou ve finále podruhé (2004), ostatní jsou v prvním vrhu.
Oproti minulým letům je zřetelný další posun ke konceptuálnímu umění. Malby v Brně nehledejte. Víc než obrazy oslovují vystavující dokumentacemi svých akcí; někdy ani tím ne. Ale věci to neubírá. Naopak, možná vám tato prezentace ulpí v paměti víc než mnoho klasičtějších před ní.
Skvadra je mladší, práce v kalibru, přesvědčivosti a působivosti vyrovnanější, rozhodování bude těžší. Nejvíc čelem, respektive zády, se k věci postavili Rafani. Nepřátelé kompromisu a muži výrazných postojů se tentokrát postavili před Dům umění a opět ukázali, zač je toho loket.
Týden před vernisáží denně vyvařovali čaj a teplá jídla, které venku za doprovodu hudby rozdávali lidem. Dům umění posloužil jako zázemí a zdroj energie. Na společnou výstavu nedali nic, ani dokumentaci akce; prostor věnovali dětem. Rafani nechodí kolem horké kaše a Punk is not dead.
Naopak nejvíc asi vyšel vstříc divákovi jeden z nejmladších účastníků Dušan Skala s citlivě sestříhanou, téměř poetickou projekcí Morning Glory, která ale bohužel trochu připomíná práce Michala Pěchoučka. Argument, který musí Skala slýchávat poměrně často, se v konečném zúčtování může objevit i dnes.
Další pán na holení je Dominik Lang, který zcela v intencích dosavadního působení přispěl do expozice věcí, která jako by ani nebyla. Do prostoru prostě přidal dvě stěny navíc. Prázdné, čisté, bílé zdi té správné síly, barvy a nenápadnosti. Co na tom? Nic. Jen že občas jako mašinka po kolejničkách pomalu popojedou o pár metrů dál, než byly. Že věci nemusí být takové, jakými se zdají? Přesně tak.
Čechoameričan Jan J. Kotík vsadil i tady na angažované umění. Zaměřil se na propagandu jako nástroj politických stran - tentokrát v rukou mediálních firem, které ji produkují maskovanou za objektivní zprávy. Na zdech se v nízkém obrysovém reliéfu kromě amerického republikánského slona objevují třeba ptáci ODS nebo býk jako symbol agresivity finančního trhu, odvozený z bronzu Artura di Modica na Wall Street.
K tomu nástěnky s výstřižky z novin a lakonická hláška: Lidé často mylně považují to, co slyší ve zprávách, za zprávy (J. A. Liebling). Rozhodně stojí za zamyšlení, minimálně každý večer mezi sedmou a osmou.
Jediná žena - Barbora Klímová - na vlastní kůži opakovala pět akcí pěti umělců ze 70. a 80.let, aby zjistila posun jejich kontextu a významu v dnešním světě. Programově se seznamovala jako v roce 1977 Jiří Kovanda, prodávala na tržišti předměty, které jí připomínaly přátele, jako druhdy Jan Mlčoch, nebo po třech dnech a nocích beze spánku trávila tu čtvrtou na stromě jako v roce 1975 Petr Šembera. Vznikl působivý záznam doplněný neméně působivým komentářem s autory.
Tomáš Svoboda, poslední z finalistů, zase oslovil sto firem a nabídl jim product placement na "rodinných" fotografiích. Pár jich zareagovalo a tak vznikl projekt, který dotváří jeho akci z loňska, kdy pro změnu nabízel umístění reklamy v rámci vlastního bytu, a to od vypínačů po záchod. Není od věci uvést, že kromě něj a jeho partnerky nikdo nic netušil. Víceméně obvyklé věci, ale naruby; zkrátka vetřelec, jak má být.
Všechny vystavené práce mají něco společného. Odkazují k prostředí, ve kterém žijeme, a nějak se týkají veřejného prostoru. Jsou velmi civilní, někdy by mohly mít dokonce nálepku home art. Pracují s opakováním, změnou a zkoumáním vztahů a kontextu. Výtvarná estetika a tradiční projev jde stranou.
Nejsou prvoplánové a povrchní. Naopak, zamýšlejí se. A snad i proto, že mluví podobným jazykem, poprvé po dlouhé době drží celá expozice pohromadě. Celá prezentace včetně rafanského příspěvku, přestože má mít z podstaty věci individuální charakter, disponuje jednou nečekanou a podstatnou kvalitou navíc. Dohromady je to dobrá výstava, dokonce velmi dobrá.
A můj soukromý tip? Tomáš Svoboda, ale s čistým svědomím říkám, že ať to letos dostane kdokoli, není proč remcat. Cenu si zaslouží všichni - když za nic, tak za tuhle výstavu určitě.
Cena Jindřicha Chalupeckého, finále 2006. Dům umění města Brna. Výstva trvá do 26. listopadu, vyhlášení vítěze bude 16. listopadu.
