Pro mnohé je Guernica univerzálním symbolem válečných hrůz, inspirovaným bombardováním stejnojmenného baskického města nacistickým letectvem, při němž zahynulo na 1600 lidí.
Pro Basky má ale Guernica ještě jiný význam, protože toto město je považováno za kolébku jejich identity. Baskický kabinet proto požádal ústřední španělskou vládu, aby plátno zapůjčila pro expozici v Guggenheimově muzeu v Bilbau u příležitosti 70. výročí masakru v Guernice.
Ale plátno Guernica, které umělec vytvořil na objednávku španělských republikánů pro světovou výstavu v Paříži v roce 1937, už od doby svého vzniku cestovalo příliš mnoho. Než se v roce 1957 dostalo do Muzea moderního umění v New Yorku, putovalo světem po výstavách, jejichž cílem bylo shromáždit prostředky pro republikány rozdrcené frankistickými pučisty po občanské válce z let 1936 až 1939.
Teprve před 25 lety se obraz vrátil do Španělska a nyní je umístěn v Muzeu královny Sofie v Madridu. Pro ředitelku této instituce Anu Martínezovou de Aguilar je odpověď Baskům obsažena v jediném slově: "Nikdy." Guernica, obraz o rozměrech 3,5 na 7,7 metru, se ze svého současného útočiště "ani nehne, protože jeho stav je velice křehký".
"Převoz vůbec nedoporučujeme," dodává šéf restaurátorského oboru Muzea královny Sofie Jorge García, podle něhož bylo plátno mezi lety 1937 a 1957 nejméně padesátkrát srolováno, zase rozvinuto a vypnuto.
Někteří experti soudí, že by obraz mohl být znovu převážen ve schránce s ochranou proti vlhkosti, změnám teploty a vibracím. Podle Garcíi však není možné předvídat škody, které by mohla způsobit vibrace, a je nemyslitelné obraz znovu srolovat. Pokud si to někdo myslí, je podle něj blázen.
