Praha - Hra Plukovník Pták byla podobenstvím o posttotalitní východní Evropě. Tentokrát se známý dramatik Christo Bojčev vydal ještě dál: Celý svět je Titanic, na kterém se všichni plavíme, a jediným únikem je fantazie.
To je motto jeho hry Orchestr Titanik, která má dnes premiéru v pražském Divadle Bez zábradlí.
Tou lodí je na nádraží, kde roky nestaví vlaky a kde žijí čtyři bezdomovci naložení v alkoholu. Provozují jen zábavu, kterou si krátí prázdné dny: zkouší si potenciální přepadení soupravy, kdyby náhodou přece jen ve stanici zastavila. Opuštěné a nudné nádraží i hra jemně parafrázuje bezvýchodnou situaci potápějící se slavné lodi.
Jenže jednou se jejich hra stane skutečností a zastaví zde mezinárodní rychlík a z něj vystoupí zbloudilý iluzionista. Člověk, který umí přičarovat druhým lidem fantazii, a obrátí tak životy čtyř trosečníků zcela jiným směrem.
"Hra, která od svého vzniku před pěti lety obletěla celý svět, je sondou do odcizeného světa dnešních lidí, ve kterém není nouze o zasmání ani zamyšlení, ale především údiv, ke kterému nás autor přivádí s neobyčejnou lehkostí a kreativitou," uvedl už dřív pro MF Dnes režisér Josef Ciller.
V jeho režii hrají Zdeněk Žák, Bohumil Klepl, Karel Heřmánek, Vanda Konečná a Oldřich Navrátil. O překlad se postaral Stojan Černodrinski.
Bulhara Bojčeva, který je původním povoláním strojař, teatrologové řadí mezi nejzajímavější dramatiky současnosti. Jeho první hra Ta věc (That Thing) měla premiéru v roce 1984, o pět let později získal titul Dramatika roku 1989. V druhé polovině 90. let dokonce kandidoval na bulharského prezidenta.
V roce 1997 vyhrál jeho Plukovník pták hlavní cenu mezinárodní soutěže Britské rady, o rok později bizarní hru o pokusu skupiny pacientů blázince vstoupit do NATO uvedl Na zábradlí Petr Lébl.
Titanik Orchestra měl v pondělí předpremiéru v Karlových Varech; do konce měsíce ho uvidí diváci v Divadle Bez zábradlí ještě dvakrát: v sobotu a neděli. V listopadovém programu ho pak najdou třikrát.
Hru má na repertoáru i amatérské Divadlo Bez záruky ve vlastním překladu režiséra Davida Slížka.
