Když se vizuální umělec Eske Kath s hudebnicí Nannou Fabricius Ølandovou alias Oh Land stěhovali z Kodaně do New Yorku, poslali některé své věci do Ameriky zaoceánskou lodí.
Celý svůj dosavadní život zkrátka zredukovali, zabalili do nevelkého kontejneru a tak trochu nad ním ztratili kontrolu. Záhy je tato zkušenost inspirovala k prvnímu velkému společnému uměleckému projektu The Ship (Loď), který umístili do třetího největšího kodaňského kostela přetvořeného na výstavní prostor.
Přestože původním iniciátorem díla byla konkrétní zkušenost se stěhováním, umělci svou "loď" prezentují i jako zážitkový výlet do filozofických hlubin života každého člověka bez rozdílu věku.
Loď je jako dítě
Už po vstupu do kostela loď uchvacuje svou velikostí, komplexností i komplikovanými zákoutími. Vlny, které prostorem probíjí - na výstavě je představuje ztvrdlá hmota - demonstrují sílu i nevypočitatelnost.
"Loď je jako dítě. Posadíte ji na hladinu a doufáte, že si najde svou vlastní cestu," komentovala Oh Land projekt během vernisáže na konci srpna. "Můžete na ni naložit spoustu věcí, nikdy ale nezmírníte vlny. Sama si musí najít cestu," dodává zpěvačka, pro niž The Ship znamená ryze osobní záležitost.
Jako první vidí návštěvník výstavy strojovnu. Je sice zbarvená růžově, nic romantického ale nenabízí. Je to místnost plná kovu, trubek a kořenů, které prorůstají ze stropu. V klaustrofobickém prostoru zní elektronické a psychedelické ruchy, představující sílu a nekompromisní energii. Právě tady vše začíná, tady se loď dává do pochybu.
Zrcadlová místnost o patro výš se jeví jako bez konce. Odráží se v ní všechno, co se děje kolem. Řídicí místnost na samotném vrcholu je pak zahalená do jasného bílého světla. Monitory zobrazují svět, který probíhá za zády i v okolí.
Z malé terasy se pak dá zahlédnout horizont nebo zpola potopené kontejnery před lodí, arytmické zvuky svou výraznou témbrovou složkou evokují možné blížící se nebezpečí. Posádka je součástí něčeho velikého, co by teoreticky mělo dokonale fungovat. Jenomže nic nemůže ovládat ani měnit, a proto je v neustálém napětí.
Je to dobré, nebo se blíží apokalypsa?
Výstava Loď je ve srovnání s jinými výstavami pro všechny věkové kategorie méně interaktivní. Obsahuje jen minimum prvků, které by lákaly k ohmatání nebo otestování.
Přesto však intenzivně aktivuje všechny pocity ze životní cesty: kam plujeme? Tušíme, co se stane za pět minut, za tři dny? Jak se na lodi s různými místnostmi cítíme? Slyšíme harmonické tóny, nebo blížící se apokalypsu? Ve střehu návštěvníka drží i spletitá cesta vnitřkem lodi: tyče trčí ze zdí, v povinných šustících návlecích to po úzkých schodech do pater klouže.
Kostel Nikolaj Kunsthal byl ve 13. století zasvěcený patronovi všech námořníků, svatému Mikulášovi. Zvuk varhan jako odkaz k "sakrálním časům" připomíná, že i tento aspekt měla dvojice umělců při organizování projektu na paměti. Výstava potrvá do 7. ledna.
