A přestože ani jeho hudba není nijak převratná, jen ignorant v pondělí v pražském Lucerna Music Baru nestrávil příjemný večer.
Zajímavá skladba obecenstva se tu na zdejšího debutovém koncertě jednatřicetiletého sešla, jen co je pravda: intelektuálové, umělci, punkáči, popaři, folkaři. Ti, co byli zvědaví, i ti, co tušili a celkem se těšili, nebo ti, co už předem věděli, jak ho zdrbnou.
ČTĚTE TAKÉ
Přišli teenageři, mladí, starší i ještě starší. A baže taky nemálo beatlesáckých fanoušků a fanynek školaček s portréty "brouků" na plackách i těch starších a veřejně známých (Meky Žbirka a Karel Plíhal).
A všichni se předháněli, kdo toho o tom plachém obrýleném chlápkovi s kytarou, co je svému slavnému tatínkovi podobný víc než nápadně, něco ví.
Sean Lennon byl celebritou ještě dávno před tím, než v roce 1998 započal svou sólovou nahrávací kariéru. Už jako osmiletý býval viděn ve společnosti Michaela Jacksona (sic!), a tak neunikl pozornosti fotografů... A samosebou nemohl chybět v celovečerním dokumentu Imagine John Lennon z roku 1988, kde na svých necelých třináct hovoří o otci nečekaně dospěle a chytře.
Jablko skutečně málokdy padá od stromu daleko, a tak se dalo čekat, že i Sean to jako potenciální hudebník zkusí. Budiž mu však ke cti, že nejspíš uposlechl moudré rady své matky Yoko Ono, nevyužil slavného příjmení a neucházel se o přízeň některého z vydavatelských kolosů, které by se jistě s nabídkami předháněly bez ohledu na předložený demo-materiál.
Sean se nejprve schoval se za téměř anonymní noise-kytarové trio IMA a rovněž jako řadový člen se připojil k alternativní kapele Cibo Matto své tehdejší (a snad prý opět nynější) přítelkyně Yuko Hondy - která ostatně stále figuruje jako klávesistka Seanovy současné doprovodné kapely.
Sean Lennon se pod svým jménem veřejnosti představil až po té, co jej v podstatě přemluvil Adam Yauch, známý jako MCA z kapely Beastie Boys, a nabídl mladému Lennonovi vydat sólovou desku na beastiovském labelu Grand Royal.
Díky výše zmiňovanému (a především velmi slušnému materiálu) se vyhnulo album Into The Sun (1998) předem odsuzujícím "recenzím" i přílišnému srovnávání se slavným taťkou, "který to Seanovi už jen tím jménem pěkně usnadnil". Junior se dočkal i ocenění kritiky na prestižním festivalu South By South West v texaském Austinu...
Od vydání debutového alba však uplynulo dlouhých osm let a Sean Lennon krom několika experimentálních remixů a reduxů (Half Horse, Half Musician, 1999) nic svého za celou dobu nevydal...
Ne že by se úplně flákal: stačí se podívat na výčet kreditů instrumentálního či producentského podílnictví na pracích jiných tvůrců: krom své matky Beck, Vincent Gallo, Money Mark, Soulfly a spousta dalších.
Ale až loni se konečně přihlásil s vlastní kolekcí Friendly Fire. A právě zadumané až smutné skladby pochopitelně tvořily páteř pondělního příjemného koncertu v Praze, kde se jeho tvůrce jevil plaše jen zpočátku.
Publikum jej přijalo vřele a uznale. Jeho zpěv i kapela působily přesvědčivě a vcelku silné Seanovy melodie občas daly zapomenout na... I když pravda z publika zaznělo i obávané "Imagine, vole! Zahraj tatu, né! - ale bylo to jen jednou a bylo to spíše milé.
Naopak; zdálo se, že Sean cíleně dělá všechno pro to, aby nezněl jako táta. Když už, byla jeho melodika spíš mccartneyovská a sólové vstupy druhého kytaristy občas daly vzpomenout na George Harrisona. To ale člověk nemusí být přímý potomek Beatla. Stačí si poslechnout desky Badly Drawn Boye či Sondre Lercha, že?
Naprostá většina diváků z Lucerna Music Baru nakonec musela odcházet s pocitem, že Sean Lennon stojí za pozornost sám o sobě. Dost dobrý důvod pořídit si jeho desku domů, nebo se příště na jeho koncert vypravit znovu.
