Není to další vůz či prostředí, co nakonec zachraňuje nejnovější příspěvek akční franšízy stojící na legračně klišovitých řečech o důležitosti rodiny a v těch nejlepších dílech také na nápaditých honičkách i bojových sekvencích. Žolíkem, který po zhlédnutí zůstane v paměti, je herec Jason Momoa v roli rozverně psychopatického padoucha Danteho. Ten dává nový "drajv" každé scéně, v níž se objeví.
Rychle a zběsile 10 se neustále ohlíží do minulosti. Především k pátému dílu, kde má původ právě Dante. Touto částí z roku 2011 se původně závodnická série přerodila v monumentální akční film, povolávající do boje největší hvězdy žánru.
Novinka připomíná tehdejší nápaditou honičku dvou silných automobilů, jež táhly na řetězech uloupený sejf městem. Svého času tato scéna ukázala hrdě vztyčený prostředníček všemožně sofistikovaným lupičským filmům postaveným na chytráckých plánech. A ukázala, že tvůrci Rychle a zběsile naopak upínají veškerou energii k radostné, trochu starosvětské, choreograficky pečlivé akci.
Jenže známé scény z pátého dílu dnes ve skutečnosti spíše připomínají, že staré dobré časy jsou ty tam a divák má pocit, že by si raději pustil zbytek tohoto snímku.
Novinka, jejíž režie se ujal Francouz Louis Leterrier, občas celkem vtipně variuje osvědčené postupy - třeba využitím bomby v podobě obří koule, která se valí ulicemi a svou vahou ničí vše, co jí stojí v cestě. Bohužel i tato bomba má větší mimiku "v obličeji" než hlavní hvězda a zároveň producent ságy Vin Diesel.
Je to problém mnoha posledních dílů, v nichž se do týmu automobilových výtržníků, kteří se postupně stali svéráznou jednotkou schopnou zachraňovat svět nebo alespoň sebe sama, přidávají další a další postavy. A všechny do jedné mají větší charisma než Dieselův Dominic Toretto - tedy ten, o kterém se pořád mluví, kolem nějž se vše točí, ale kdo zároveň už vůbec nemá schopnost přitáhnout publikum.
V poslední části je kontrast absurdní. Z rozšafného psychopata Danteho sálá nakažlivá energie, byť je to šílenec, který v jedné scéně popíjí drinky se dvěma mrtvolami nainstalovanými na lehátkách a hovoří s nimi.
John Cena v roli Dominicova bratra dávno našel osvědčenou, lehce komediální polohu, o schopnosti Michelle Rodriguez hrát zábavnou drsňačku ani nemluvě. Zato Dieselův Toretto neustále opakuje věty o rodině, což byl nechtěně komický prvek mnoha předchozích dílů. Tentokrát jejich kadence hraničí s mánií. A hlavně si jen těžko představit, že by s tímto homunkulem bez mimiky a emocí chtěl kdokoli zůstat v jakémkoli příbuzenském stavu, ať už skutečném, či metaforickém.
Rychle a zběsile 10 ale především definitivně přestává předstírat, že jde o film. Tvůrci se neustále ohlížejí za tím, co bylo, ovšem věnují pramalou péči tomu, co je a bude.
Nejde jen o vypravěčské konstrukce, ty byly vždy vachrlaté a více či méně toporně poháněly od akce k akci. Ale lenivě jsou často vystavěné i akční scény - působí podobně jako představení nového modelu auta na přehlídce. Tedy stylem: chceme oslnit, ale je to jen nablýskaná bída a povinná show bez nápadu.
Na některé se hezky kouká, avšak vyskočit autem z letadla či sjíždět takřka vertikální silnici - to vše už jsme viděli. Leckdy v lepším podání.
Původně mělo být Rychle a zběsile 10 první polovinou závěrečného dvojfilmu. Nyní to vypadá, že půjde spíše o třetinu trilogie. Jenže není dobrý nápad dělit na tři díly zrovna příběh postavený na atrakcích, který představuje opak jakékoli epiky a proti němuž je průměrná marvelovka shakespearovským eposem.
Autoři tentokrát opouštějí hrdiny doslova uprostřed akce. Platformy jako Netflix už nás naučily přijmout tento model, kdy jedna řada seriálu vyvrcholí podobně otevřeně. Jenže k tomu se obvykle váže i dramatický oblouk: silně vystavěné dějové linie končí uprostřed a nutí nás těšit se, čekat dlouhé měsíce, co bude dál.
Rychle a zběsile 10 pouze vrací do hry staré známé tváře, které se v budoucnu zapojí do akce. Pak nesourodá přehlídka akčních scén skončí doslova ve chvíli, kdy vše exploduje. Jenže komu se bude chtít čekat, co bude, až tlaková vlna dorazí k protagonistům?
Film stále umí potěšit pár povedenými akčními sekvencemi. Dříve však bylo cítit, že přemrštěnost je vědomá a tvůrci si ji užívají. Mysleli jste si, že auto nemůže skočit z jednoho mrakodrapu na druhý? Dívejte se. Mysleli jste si, že auto nemůže "jet" do vesmíru? Nyní to vypadá, že už žádné nové limity a výzvy nejsou a že se cit pro absurdnost akce vytratil. Že se z něho stala zcela prázdná manýra, jak ukazuje třeba závěrečná scéna na hrázi přehrady.
Až divák zapomene na skopičiny a potměšilý výraz padoucha Danteho, převládne pocit, že by už všichni měli někde zaparkovat.
Film
Rychle a zběsile 10
Režie: Louis Leterrier
CinemArt, česká premiéra 18. května.
