Recenze: Pot, strach a slzy. Terminátor 2 je i po pětadvaceti letech skvělý blockbuster

Martin Svoboda Martin Svoboda
Aktualizováno 24. 8. 2017 22:37
Pětadvacet let po premiéře jde do českých kin v nové, 3D verzi zásadní dílo režiséra Jamese Camerona Terminátor 2: Den zúčtování. 3D konverze je nevýrazná, jak se však ukazuje, samotný film i dnes patří k tomu nejlepšímu, co mezi blockbustery kdy vzniklo.
Terminátor 2.
Terminátor 2. | Foto: 1991 TriStar Pictures

Blockbustery většinou bývají spotřební zboží určené k jednorázovému uspokojení publika. Rok po premiéře si na ně vzpomene málokdo. Ostatně dnes, kdy se plánuje hned několik pokračování dopředu, by bylo přímo nevhodné, aby se diváci vraceli ke "starým" filmům: i v případě spokojenosti je nutné lákat spíš na další díly než opakovaná zhlédnutí.

Terminátor ve 3D

Terminátor 2

3D konverze filmu Terminátor 2 je sama o sobě nevýrazná a při sledování filmu se na ni snadno zapomíná, přesto díky bohu za ni. Byla totiž záminkou ke znovuuvedení jednoho z nejlepších filmů do kin. Sice zamrzí, že nejde o režisérskou, dnes obecně známější verzi, v níž Cameron detailněji rozvádí několik dějových motivů. Takto ale budou mít diváci stejný zážitek jako ti před pětadvaceti lety, kdy měl jeden z největších a nejlepších blockbusterů premiéru. 

Existují samozřejmě případy, kdy se blockbuster stane "klasikou" a z letní mainstreamové produkce se zrodí nadčasový skvost. Takovým počinem je nepochybně i Terminátor 2: Den zúčtování.

Čas už ho od jeho premiéry v roce 1991 prověřil dost na to, aby mohl jít nyní do kin jako pevná součást filmového kánonu v restaurované 3D verzi. 

Začalo to jako noční můra, skončilo jako splněný sen

Prvního Terminátora natočil James Cameron inspirovaný jednou svou noční můrou v roce 1984 coby začátečník s velmi skromnými prostředky. Poté přišli bezchybní Vetřelci, vrcholný akční nářez osmdesátých let, a vizionářská Propast.

Začátkem devadesátých let už měl tento Kanaďan, svého času řidič kamionů, pověst schopného hitmakera a dokázal si (ne naposledy) vyjednat rekordní rozpočet, aby předvedl film, o jakém se divákům doposud leda snilo.

Platí to doslova. Pokud byla hororová jednička Terminátora oživlou noční můrou, dvojka je ve svém jádru hlavně splněným snem.

Nejde zdaleka jen o dražší výbuchy a bombastičtější akci, ale o posun ve vyprávění, kdy se z ústředního Terminátora s tváří Arnolda Schwarzeneggera stal místo zabijáka hrdinův ochránce, přítel a náhradní otec, aby se společně vydali na dobrodružnou cestu za záchranu světa. Zatímco v jedničce dva vyděšení smrtelníci unikali před nezastavitelným vražedným strojem, zde už skuteční hrdinové bojují za lepší zítřky.

Cameron dokazuje, jak klíčový je děj

Zní to, jako by Terminátor zhloupl, ale na to je Cameron až moc důmyslný scenárista. Ústřední motiv filmu totiž tvoří právě rozhodnutí protagonistů bojovat za více než jen své přežití. I když režisér spíš než strach a hrůzu užívá napětí a vzrušení, pořád si dává záležet, aby byla tíha nebezpečí všudypřítomná.

Záchrana světa není barvami hýřící zábava, skrývá se za ní hodně krve, potu a sebeobětování. A terminátor, jenž se sebeobětováním nemá problém, protože na něj byl naprogramován, se zase učí cenit si života a existence.

Kritici Jamese Camerona tvrdí, že u něj forma často vítězí nad obsahem. Pokud by však něco takového bylo vůbec možné, blockbusterům by k úspěchu stačilo v podstatě jen postupně navyšovat rozpočty. A nic takového se samozřejmě neděje.

Terminátor 2: Soudný den

Americký akční sci-fi film, 1991, 137 minut
Režie:
James Cameron
Scénář: 
James Cameron, William Wisher Jr.
Hrají:
 Arnold Schwarzenegger, Linda Hamiltonová, Edward Furlong, Robert Patrick, Michael Edwards a další
Hodnocení Aktuálně.cz: 100 %
Česká premiéra ve 3D: 7. 9. 2017

Cameron naopak zas a znovu dokazuje, jak klíčový je i u filmu za stovky milionů dolarů kvalitní děj. Ten není objemný a komplexní v literárním slova smyslu, je ale nosný, promyšlený, propojený se všemi situacemi, lokacemi i akcí a film aktivně prostupuje od začátku do konce.

V Cameronových snímcích není jediná scéna, která by neměla pevnou funkci a nesdělovala relevantní informaci o postavách, jejich schopnostech, názorech nebo vývoji situace.

Když na konci Dne zúčtování diváci všech kategorií stěží zadržují slzy, je nesmyslné tvrdit, že zde forma vítězí nad obsahem. Jsme totiž svědky skvěle odvyprávěného příběhu, který došel k silné katarzi, v níž se zužitkovaly všechny charaktery a jejich konflikty.

 

Právě se děje

Další zprávy