Praha - Režisérovi činohry Národního divadla Davidu Špinarovi se podařilo seskládat vcelku smysluplnou mozaiku úvah, dojmů a postřehů pětice slavných hereček.
Vycházel při tom z dávných i novějších rozhovorů, které Iva Janžurová, Taťjana Medvecká, Eva Salzmannová, Jana Preissová a Johanna Tesařová v průběhu let poskytly tisku. Výsledkem je představení s názvem Křehkosti, tvé jméno je žena.
Nakonec se ale přesto jako scénicky nejúčinnější ukáže monolog ze hry Elfriede Jelinekové, jenž v závěru představení pronese jediný muž na scéně, chameleonsky proměnlivý Karel Dobrý.
Špinarův nápad nenechat herečky promlouvat prostřednictvím dramatických postav, ale vložit jim do úst jejich vlastní myšlenky, které kdysi prezentovaly v nejrůznějších časopisech, se jeví jako zábavný a originální. Jenže má své zákonité limity: novinářskou povrchnost, prchavost, nahodilost.
Vědom si jich, režisér vtiskl představení formu na pomezí kabaretu, kde se výstupy pětice hereček prolínají s tancem skupiny 420People, pěveckými čísly a dvěma monology charismatického muže-konferenciéra. Jednotlivé komponenty jsou ovšem spojeny velmi tenoučkou nití chvilkové inspirace, než aby zakryly, že spolu vlastně nijak hlouběji nesouvisejí.
Oslňující, vtipné, elegantní
Hned v úvodu večera to trochu zadrhne. Trojice sólistek skupiny 420People v trikotech tělové barvy tančí na zmodernizovanou verzi Debussyho klavírní miniatury Claire De Lune. Číslo je to poměrně dlouhé, nepříliš osobité, postavené na plastickém pohybovém slovníku s jemnými odkazy na Nižinského Faunovo odpoledne.
Poté vstoupí na scénu uhlazený konferenciér, tedy Karel Dobrý, aby přednesl autentickou úvahu českého filozofa přelomu 19. a 20. století F. V. Krejčího na téma Žena jako činitel kulturní.
Nekonečnou slovní tirádu, interpretovanou bohužel bez výraznější nadsázky, ukončí razantní zásah tří tanečnic, které překvapeného muže popadnou a odnesou do zákulisí.
Teprve pak se odklopí boční stěna obrovské nevzhledné bedny opatřené výmluvným nápisem Fragile a před zraky diváků se zjeví pětice očekávaných divadelních hvězd.
Jsou oslňující, vtipné, elegantní, dobře sehrané a mají slušivé kostýmy.
Iva Janžurová se vnese na scénu jako diva v secesní róbě s extravagantním čepečkem s pavími péry, Taťjana Medvecká v kalhotovém kostýmu cirkusové krotitelky s bičíkem v ruce, Johanna Tesařová v rouchu královny, Jana Preissová jako ohnivá Španělka a Eva Salzmannová proměněná v americkou star v přiléhavé blyštivé róbě.
Herečky mezi sebou "diskutují" prostřednictvím vlastních citací o tématech, která jsou jim blízká. Dozvíme se tak něco málo o jejich dětství, o tom, jak se vyrovnávají se stárnutím, o vztahu k mužům, o skloubení mateřských povinností s nároky profese, o cestě k divadlu a k rolím, o tom, jak vnímají sami sebe, svou povahu, temperament.
Ze záměrně teatrálního podání je patrná pobavená distance, osvobozující odhodlání nebrat se smrtelně vážně. Zároveň si herečky zachovávají sympatický respekt jedna ke druhé.
Místy nejde o víc než o banální postřehy, jindy se podaří nahlédnout prostřednictvím letmých úvah trošku hlouběji do herecké duše a vysmát se absurditám hereckého údělu. Nejvtipněji se to podaří Evě Salzmannové v komickém vzpomínce na to, jak jí režisér J. A. Pitínský způsobil šok, když jí po telefonu nabídl roli Emila Háchy.
Hravé, bez konfrontace s mužem
Celé představení je špinarovsky hravé, rozpohybované, dojde na nezbytné neony i na disko.
Všechny hvězdné protagonistky doprovázejí své mluvené slovo drobnými fyzickými akcemi i uvolněným tancem. Nápomocny jim přitom jsou tři sólistky 420People, i když v některých chvílích působí jejich přítomnost spíš rušivě.
Křehkosti, tvé jméno je žena
Nová scéna Národního divadla
Premiéra: 11. 5. 2017
Režie: Daniel Špinar, dramaturgie: Marta Ljubková, choreografie: Nataša Novotná, scéna: Lucia Škandíková, kostýmy: Linda Boráros
Hodnocení Aktuálně.cz: 60 %
Škoda, že se režisér nepokusil ani jedenkrát postavit do přímé konfrontace k pětici žen postavu jediného muže.
Výstupy Karla Dobrého se tak odehrávají zcela separátně a bez jasnější návaznosti na to, co jim předcházelo. Herec v průběhu představení zamění úvodní konferenciérskou uhlazenost za křiklavý háv kovboje, v němž zazpívá českou verzi dávného hitu Billie Holiday.
Osobitost talentu však může naplno rozezvučet až ve fragmentu z Královny duchů rakouské nositelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinekové.
Brilantně zrežírovaný i zahraný jedovatý monolog začíná zjevením se polonahého herce, který se vynoří ze záplavy smutečních kytic, aby svou provokativní zpověď odehrál, oblékaje se zvolna do ženských šatů.
Představení Křehkosti, tvé jméno je žena zaručeně nebude mít nouzi o diváky. Sama přítomnost pěti velkých heroin, skutečných legend českého divadla a televize, musí nutně zapůsobit jako silný magnet. Ale stejně: co tak nechat napříště herečky vedle sebe stanout v plnokrevném dramatu, kde by naplno rozvinuly všechny stránky svého umění? To by teprve byl ten pravý divadelní zážitek.
