Zlato Rýna a Soumrak bohů mají být k vidění v budově Národního divadla, Valkýra a Siegfried pak ve Státní opeře. O projekt se podělí oba operní soubory. "V Praze se uskuteční nová inscenace Wagnerova Prstenu, a to 100 let po poslední a jediné inscenaci celého cyklu realizované v Praze," oznámil umělecký ředitel pražské opery Per Boye Hansen.
Pražané nicméně celou sérii mohli vidět v roce 2005, kdy Prsten Nibelungův v koprodukci s Německou operou na Rýně sídlící v Düsseldorfu a Duisburgu uvedl na české první scéně šéfdirigent düsseldorfského divadla John Fiore.
Představení s pražským orchestrem a německými pěvci vycházela z podoby, v jaké německé scény hrály Prsten Nibelungův počátkem 90. let v režii Kurta Horrese a Tobiase Richtera. Národní divadlo tehdy poskytlo orchestr, statisty, sbor a několik sólistů. Kvůli rozdílným rozměrům jevišť také musela německá strana některé části kulis, dovezených ve 14 kontejnerech, vyrábět pro Prahu znovu. Záznam posléze Národní divadlo vydalo v neprodejné sadě 14 alb a jednoho DVD obsahujícího i dokumentární film. Za projektem stáli tehdejší šéf opery Jiří Nekvasil a bývalý ředitel divadla Daniel Dvořák.
V posledních letech rovněž do Prahy zavítal projekt The Wagner Cycles. Inicioval jej Drážďanský hudební festival a sbližuje akademiky s hudebníky, kteří každý rok koncertně uvádějí jednu část tetralogie Prsten Nibelungův s využitím historických nástrojů a přihlédnutím k vokální i řečové praxi doby vzniku díla. Naposledy letos takto v Praze pod taktovkou Kenta Nagana zazněla Valkýra.
Sérii čtyř oper Prsten Nibelungův vytvořil Richard Wagner v letech 1848 až 1874 volně na motivy starogermánské mytologie, zvláště pak islandských ság a rytířského eposu Píseň o Nibelunzích, pokládaného za nejslavnější dílo německé středověké literatury. Autor tetralogii zkomponoval na vlastní text. Opery Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů dohromady čítají asi 16 hodin hudby.
V době, kdy Prsten Nibelungův vznikal, byl Wagner nejen uznávaným skladatelem, ale měl také dobré finanční zázemí. S pomocí mecenášů mohl proto začít uskutečňovat neskromný sen. Byla jím výstavba divadla, na jehož scéně by byly uváděny výlučně jeho vlastní hry. Stalo se. Práce v bavorském Bayreuthu začaly roku 1873, tři roky nato zde byla provedena premiérově celá tetralogie. Bayreuthské hudební slavnosti dodnes v tradici uvádění Wagnerových oper pokračují.
Režie připravované pražské inscenace cyklu se ujme slovenská rodačka Sláva Daubnerová ve spolupráci s výtvarníkem Borisem Kudličkou. Hudební nastudování bude mít na starosti Robert Jindra.
"Na díle pracoval Wagner celých 26 let. Každá z částí je zcela originální a vytváří rozdílnou atmosféru, i hudební. Realizují je ty největší operní scény světa, ale také soubory, které nepatří mezi vyhlášené domy a nepyšní se tak výsostným renomé. Uvedení tohoto velkolepého díla však vždy provází velká očekávání a je obrovskou výzvou," říká Jindra, který je od roku 2022 hudebním ředitelem pražské opery.
Podle režisérky Daubnerové představuje Wagnerův Prsten Nibelungův klenot, jenž v sobě nese univerzálnost fungující v každé době. "Je to mimořádný typ zážitku, kdy si více než u jiných hudebních děl můžeme uvědomit význam umění jako něčeho, co přesahuje naši existenci, a to díky monumentalitě díla a jeho časovému rozsahu," míní.
Držitelka slovenských divadelních cen Dosky už v Praze režírovala Straussovu Ariadnu na Naxu, Výlety páně Broučkovy od Leoše Janáčka nebo Romea a Julii od Charlese Gounoda.
Per Boye Hansen připomíná, že Praha bývala wagnerovskou metropolí. I navzdory skladatelově antisemitismu za jeho zdejším kladným přijetím stálo židovsko-německé publikum. "Všichni legendární ředitelé Nového německého divadla od roku 1888 byli Židé: Angelo Neumann, Alexander Zemlinsky, Wilhelm Steinberg," připomíná.
Neumann patřil k Wagnerovým nejbližším přátelům. V 80. letech 19. století zakoupil provozovací práva na Prsten Nibelungův a cestoval s jeho provedením po celé Evropě, čímž přispěl ke skladatelově popularitě.
"Když Neumann přišel v roce 1885 do Prahy, začal okamžitě inscenovat Wagnerovy opery, přičemž taktovky se u Zlata Rýna a Valkýry ujal tehdy mladý a neznámý dirigent Gustav Mahler. Bylo to ve Stavovském divadle, ještě před otevřením Nového německého divadla v roce 1888, které bylo otevřeno Wagnerovými Mistry pěvci norimberskými," připomíná Hansen.
Dnes v původní budově Nového německého divadla působí Státní opera Praha.
