Přehlídka mimo jiné srovnává ženský i mužský pohled na roli žen v minulém století. V první řadě však připomíná slezskou umělkyni, spisovatelku a etnografku Helenu Salichovou, od jejíhož narození v dubnu uplyne 130 let a jež se stala výraznou osobností zdejšího společenského života. Měla silné sociální cítění. Například její cyklus Slezské Sibyly zachytil stařenky z Kyjovic a Polanky, zatímco jiný nazvaný Budujeme Slezsko ukázal válečné škody ve zdejších městech a vesnicích.
Prostřednictvím postav na obrazech autorka vyjadřovala nejen tíhu dobového života, ale také svou životní pouť. "Salichová je zatím opomíjený unikátní element tuzemského uměleckého prostoru," věří galerista Jan Světlík. "Byla první ženou ze Slezska, která studovala na Akademii výtvarných umění v Praze. Nejdříve v ateliéru Vojtěcha Hynaise, později Maxe Švabinského. Přes vliv velkých učitelů si ale našla svébytný styl výtvarného vyjadřování, což jsme se snažili zvýraznit právě srovnáním s díly Švabinského," doplňuje.
Špičkou mezi vystavovanými pracemi je podle Světlíka soubor 180 grafických listů, které autorka vytvořila v letech 1960 až 1973 pod názvem Tvary skryté ve dřevě. Jedná se o dřevořezy zpracované s mimořádnou fantazií.
Z děl Maxe Švabinského, jenž patřil k nejznámějším malířům a grafikům české výtvarné scény 20. stol, jsou v Gongu k vidění například portréty F. X. Šaldy a Josefa Mánesa. Jeden zachycuje i Sidonii Nádhernou, šlechtičnu a patronku umění, která byla Švabinského múzou. Vystaven je i cyklus Rajská sonáta, jejž malíř vytvořil během osobní krize ve 20. letech.
Cesty Maxe Švabinského a Heleny Salichové se poprvé protnuly roku 1919 na Akademii výtvarných umění v Praze. Salichová byla přijata za složitých okolností. Musela nejprve absolvovat šestiměsíční soukromé studium aktu. Teprve poté ji rektor Max Švabinský pustil do druhého ročníku.
Zpočátku působila v ateliéru Vojtěcha Hynaise, zaměřeném na portrét a akty. V tomto prostředí se však Salichová setkala s konzervativními přístupy k výuce, které se neslučovaly s jejími modernějšími uměleckými ambicemi. Nesoulad se projevil například v jejím protestním zátiší, jež vytvořila coby reakci na zastaralé způsoby výuky. V provokativním díle zachytila nakrájenou cibuli, slanečky a sklenici s jogurtem. Po Hynaisově smrti v roce 1925 přešel ateliér do rukou Švabinského.
"Výstava představuje nejen odlišné umělecké světy Švabinského a Salichové, ale i dialog mezi těmito dvěma pohledy. Je dokladem, jak různé přístupy a osobní prožitky významně obohacují českou výtvarnou scénu. Výstava je příběhem uměleckého hledání, dialogu a inspirace," doplňuje mluvčí Dolních Vítkovic Eva Kijonková.
