Typické pro historickou paměť je, že postupně redukuje událost na ni samotnou a oslabuje stopu motivů, které k ní vedly. V roce 1989 by například asi jen málokdo opomenul fenomén Anežky České, která byla 12. listopadu svatořečena ve Vatikánu. Dnes si na to vzpomene málokdo. Přitom šlo o bezprostřední symbol zlomu.
Do Říma se tehdy díky obřadu dostaly tisícovky československých poutníků, včetně babiček a maminek z Moravy. Odnesli si odtamtud nejen jedinečnou vzpomínku, ale také pohled na západní realitu, což doma samozřejmě nesmlčeli.
Podcast věnovaný sametové revoluci si můžete poslechnout zde:
Mýtotvornou sílu má i představa, že celý listopad 1989 se odehrál v režii Státní bezpečnosti. V tomto případě nejde ani tak o ztrátu paměti, jako spíš o snahu jedněch rozmlžit obecně sdílený výklad události a neinformovanost druhých, z níž může pramenit sklon popřávat sluchu "alternativním" teoriím.
Ostatně do jisté míry si to, že ho StB podvedla, myslel i komunistický generální tajemník Miloš Jakeš. Tomu šéf politické policie Alojz Lorenc telefonoval 17. listopadu 1989 někdy po půl desáté večer s tím, že se to v centru Prahy "trochu zamotalo", ale už je klid. Přišla ovšem revoluce.
Spikleneckým teoriím napomohla i kauza údajně mrtvého studenta Martina Šmída, již si ale komplet vymyslela vrátná z vysokoškolských kolejí, která byla zraněna při zásahu na pražské Národní třídě. A roli sehrál i fakt, že v čele osudného studentského průvodu se objevoval agent StB Ludvík Zifčák pod krycím jménem Milan Růžička.
Kritický pohled však odhaluje prostší obraz: tajné, kteří přestávali věřit schopnosti politických elit vést zemi. Sami přitom na hektický vývoj reagovali až 28. listopadu, kdy svým lidem nařídili infiltrovat revoluční Občanské fórum na všech úrovních a připravovat kompromitující materiály na jeho představitele. Už o pouhé dva dny později ale vydávali rozkazy nové: skartovat operativní svazky. Hektičnost revoluce zkrátka dohnala i do té doby všemocnou Státní bezpečnost.
Pokud bychom však přece jen hledali nějaký zajímavý a zároveň ne zcela jasný okamžik revoluce, bylo by to nejspíš setkání Václava Havla a komunistického aparátčíka Mariána Čalfy mezi čtyřma očima dne 15. prosince 1989. Čalfa tehdy Havla informoval, že je připraven zařídit jeho volbu prezidentem ještě do konce roku. Co všechno si na Úřadu vlády řekli - mimochodem místnost, kde jednali, byla speciálně zbavena odposlechů - a co za to Čalfa požadoval, zůstává dodnes obestřeno tajemstvím. Každopádně byl Václav Havel 29. prosince 1989 zvolen hlavou státu a hektická sametová změna tak dostala symbolickou tečku.
Pro mnohé může zůstávat nepochopitelným, jak se mohl režim zhroutit za pouhých 40 dní. Takový pohled ovšem opomíjí fakt, že už roky byl vnitřně bezradný.
Mýty se každopádně se 17. listopadem 1989 - podobně jako s jinými epochálními daty - pojit nepřestanou. A budou se pohybovat někde mezi svatou Anežkou a generálem Lorencem.
Vítejte u podcastu Přepište dějiny. Jeho dnešní díl Martin Groman a Michal Stehlík věnovali sametové revoluci z listopadu 1989. K poslechu na platformách Soundcloud, Spotify, Spreaker, Google Podcast a Apple Podcast.
