Když si server Aktuálně.cz pozval na novoroční rozhovor fenomenoložku Annu Hogenovou, patrně doufal, že zazní nějaké to moudro po roce náročném a před rokem ještě náročnějším. Něco o tom, jak žít, jak nežít, jak být sobě blíže a jak se nenechat tempem doby usmýkat. Jak překonat strach ze smrti, jak se nebát samoty. Nějaká ta "ontologická nouze" a tu a tam "tišina duše". Anna Hogenová to nabízí na potkání.
Tentokrát však populární filozofka začala rozjímat také o tom, zda náhodou porevoluční kapitalismus není stejně nebezpečný jako předlistopadová totalita. Když novinář namítl, že dost lidí si dnes cení svobody, vylétlo z Hogenové, že jsou to "chudáci". Socialismus podle ní byl dobou nejen zlou, ale i režimem, který šel po "našem myšlení". Jenže současnost je ještě horší, protože jde po "pudu sebezáchovy". Kdo nechápe, že řešit otázky hmotného zajištění je mnohem horší než život v nesvobodě, je hlupák.
Podcast věnovaný historickým paralelám Anny Hogenové si můžete poslechnout zde:
Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Vesměs připomínaly, že vlastně nic zas tak překvapivého neřekla, jen si vzpomněla, co před Listopadem vyučovala na univerzitě v lekcích marxismu-leninismu. Kdyby jindy nevystupovala na různých dezinformačních platformách, nejspíš by na ní obratem ulpěla i populární nálepka neomarxismu. Jako se to před časem stalo historikovi Michalu Pullmannovi. Kontury Anny Hogenové jsou ale na takovou škatulku příliš rozostřené.
Ráda třeba říká, že zlom mezi komunismem a demokracií rozhodně nepředstavuje předěl mezi černou a bílou. Obratem ale přijde s kritikou konzumu z pozic původních neomarxistů, kteří byli k nastupujícímu komunismu kritičtí podobně jako k etablovanému kapitalismu. Při bližším pohledu si pak nelze nevšimnout, že si ve skutečnosti především stýská po časech, které nikdy nebyly. Případně rozhodně ne tak bezproblémové a alšovské, jak je maluje.
Když se minulost vykreslí jako barvotiskové retro, jistě už pak nepůsobí tak tíživě jako aktuální tlak exekucí a hypotečních splátek. Hogenová to názorně předvádí v jiném rozhovoru, kde sní o časech, kdy na tom lidé byli jistě lépe než dnes. "Když si vezmete třeba nevolníky ve středověku, ti dokázali prostě vytvořit lidovou slovesnost, pohádky, písničky. Něco takového, co se rodí jenom z hloubky a usebrání. To tam bylo přes všechny ty potíže, které známe z dějin a historie."
Jeden si není jistý, jestli si tu odpověď nevypůjčila od takového Vlastimila Vondrušky. Ano, nevolníci ve středověku, to byl život plný hloubky a usebrání. Kdeže by se dalo mluvit o nějakém tlaku na pud sebezáchovy, ten je vyhrazen hroznému dnešku. Středověk, to je taková tišina dějin.
Anna Hogenová zřetelně tápe. Když kritizuje kapitalismus, dělá to s nepřeslechnutelným levicovým zápalem. Který ji ovšem rychle opouští, jakmile si vzpomene na stav univerzit, jež jsou dnes "celé neomarxistické a Amerika, ta je neomarxistická už docela". Ochota podle potřeby rychle střídat pozice prozrazuje, že nejbližší budou jejímu vidění katastrofismus a konspirace.
Nejsmutnější na tom všem však nakonec je, jak rádi a nekriticky Hogenové naslouchají novináři, třebaže opakuje stále stejné věci, často doslovně. Někdy vlastně ani nezáleží na otázce. V odpovědi na jakoukoli otázku dokáže filozofka rozvážně pohovořit o krizi světa - a obratem nabídnout lék. Vždyť se přece stačí projít kolem řeky a hovořit sám se sebou…
Vítejte u nového dílu podcastu Přepište dějiny, k poslechu je na obvyklých platformách Soundcloud, Spotify, Spreaker, Google Podcast a Apple Podcast.
