Jaro 1951. Na zasedání krajského výboru komunistické strany v Jihlavě překvapivě přicházejí zástupci armády, Sboru národní bezpečnosti a politické policie. Hlavní tématem se rychle stává zakládání Jednotných zemědělských družstev na Vysočině a boj proti soukromým zemědělcům, podle tehdejší komunistické terminologie "vesnickým boháčům".
Jihlavské stranické noviny Jiskra pak otiskují článek nazvaný Důsledně vést boj proti vesnickým boháčům, ve kterém se mimo jiné píše: "S nimi socialismus v naší zemi nevybudujeme!"
Podcast věnovaný babickým procesům si můžete poslechnout zde:
O pár měsíců později, 14. července 1951, praská sál dělnického domu v Jihlavě ve švech už v devět hodin ráno. Stává se místem zinscenovaného představení, při němž rudý soud rychle vynese sedm ortelů smrti a ukončí tak první z monstrprocesů, pro něž se vžilo souhrnné označení babické. V těch následujících byly později odsouzeny další bezmála dvě stovky lidí. Část k smrti, část na doživotí, část k desítkám let žaláře.
Brutální decimační kampaň nemá v novodobých českých dějinách mnoho obdob. Desítky rodin z Třebíčska a Moravskobudějovicka dostaly cejch "babických boháčů a vrahů". Byly vystěhovány z rodných vsí, jejich společenství rozbito, děti nesměly studovat a majetek, který postupně budovaly celé generace, stalinisté zabavili a zničili.
Jednou z klíčových osobností tragického příběhu byl sedlák a otec tří dětí Antonín Plichta ze Šebkovic, ročník 1894. Když byly za války na Moravskobudějovicku vysazeni parašutisté ze skupiny Spelter, dva její členové přežili jen díky Plichtově velkorysé a velice riskantní pomoci.
Později se právě kolem výsadkářů a nepoddajného sedláka zformovala odbojová partyzánská skupina Lenka-jih, která na konci války přijala několik leteckých zásilek zbraní. Pro komunistickou Státní bezpečnost to byl jeden z hlavních impulzů, proč po uchvácení moci v místě tvrdě zasáhnout. Tím dalším pak byli soukromí zemědělci jako takoví - osobnosti svých obcí, které za války osvědčily charakter a nebyly ochotny se sklonit před násilnou kolektivizací venkova.
Roli ovšem hrál i silný vztah místních ke katolické církvi a skutečnost, že první poválečné volby v regionu nevyhráli komunisté, nýbrž religiózní lidová strana. Proto byli do babických procesů zataženi také katoličtí kněží, mezi nimiž byl nejvýraznější osobností Jan Bula, vzdělaný mladý muž, básník, výtvarník i zdatný organizátor. A také gymnaziální spolužák nejtemnější postavy babické kauzy, Ladislava Malého.
Ten se v kraji budoucí tragédie objevil v únoru 1951. Na rokytnické faře navštívil právě Bulu a představil se mu jako agent americké tajné služby CIC. Žádal o úkryt pod smyšlenou záminkou, že z domácí internace unesl pražského arcibiskupa Josefa Berana, kterého chce převést přes hranice na Západ.
Malý sice v Rakousku nějaký čas pro CIC skutečně pracoval, měl na starosti vyplácení agentů-chodců. Peníze ale zpronevěřil a jako defraudant se spěchal ukrýt zpátky do Československa, kde platil za alkoholika a hochštaplera, jenž utekl od rodiny se dvěma dětmi.
Po Vysočině v roce 1951 zlověstně bloudil od února až do začátku července a každá jeho návštěva hrozila přinést důvěřivým hostitelům, kteří chtěli bojovat proti komunismu, trest smrti či přinejmenším doživotní kriminál.
Vítejte u podcastu Na cestě. Na babické procesy v něm vzpomínají Ladislav Brabenec, odsouzený na 25 let; Ludvík Stehlík, odsouzený společně se svým otcem na 41 let; synovec Antonína Plichty Jindřich Nahodil, odsouzený na 23 let; kněz Josef Valerián a také soudruh František Hons, tehdejší předseda krajského národního výboru v Jihlavě. K poslechu na platformách SoundCloud, Spreaker, Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.
