Poslední noc svého pozemského života, z 26. na 27. června 1950, strávila Milada Horáková v pankrácké cele. Už se asi nedozvíme, jestli jí bachaři splnili poslední přání - vydání utišujícího léku, šunku k večeři a k ránu černou kávu a sklenku červeného vína.
Skloněna nad posledními dopisy - píše je inkoustovou tužkou, pevným, čitelným písmem a bez škrtů. Oslovuje otce, sestru Věru a švagra, tchyni, přítelkyně ze Sadské, dceru Janu, svého muže. Poslední z nich napíše tři hodiny před popravou. Rodina je zvůlí komunistického režimu dostane až po roce 1989.
Podcast o Miladě Horákové si můžete poslechnout zde:
Červen 1950. V rozlehlé síni na pražském Pankráci probíhá jedno z nejhanebnějších soudních přelíčení našich novodobých dějin. Zmanipulovaná fraška v režii soudruhů z Ústředního výboru KSČ (s ruskými poradci v zákulisí), při které padnou čtyři hrdelní rozsudky.
Tisíce rezolucí z celé republiky masírované zrůdnou propagandou žádají smrt především pro Miladu Horákovou, vnitřně pevnou ženu, která otevřeně vystupovala proti mocenské brutalitě komunistické strany. Na Hradě tou dobou sedí zbabělý prosovětský prezident Gottwald, který si klade jedinou otázku: "Když nepodepíši rozsudek smrti, co tomu řeknou v Moskvě? Řeknou, že jsem slaboch a liberál."
Právnička a politička Milada Horáková není souzena poprvé. V roce 1944 stanula společně s manželem pro svoji protinacistickou činnost před německým soudem v Drážďanech. Říšský žalobce tehdy požadoval absolutní trest. Bránila se bez obhájce. Konečný rozsudek bylo možné pokládat za mírný: osm let vězení.
Milada pak byla i se svým mužem osvobozena z bavorského vězení americkou armádou a kolem 20. května 1945 se dostala zpět do Prahy. Začala zařizovat nový domov na Smíchově, v Zapově ulici č. 3. Starala se o nemocného manžela a vrátila se k veřejné činnosti.
Velice aktivně působila v ženském hnutí, především v Radě československých žen, a Československá strana národně socialistická ji delegovala do Prozatímního a následně Ústavodárného národního shromáždění.
Politička Milada Horáková byla komunistickými kreaturami popravena před 70 lety, brzy ráno 27. června 1950. V podcastu na tuto vzácnou ženu vzpomíná její dcera Jana Kánská, spoluvězeňkyně z Terezína Věra Žahourková, vězni nacistických a komunistických kriminálů Jakub Čermín a Antonín Sum. A také novinář Jiří Ješ, jehož otec byl poslaneckým kolegou Milady Horákové.
Dosud podrobněji neprobádané protikomunistické činnosti Milady Horákové se pak věnuje také nová kniha historika Jana Synka nazvaná Mám klid ve svém svědomí. Milada Horáková ve střetu s komunistickým režimem, kterou právě vydal Ústav pro studium totalitních režimů.
Vítejte u podcastu Na cestě s Milošem Doležalem. Poslechnout si jej můžete na platformách SoundCloud, Spreaker, Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.
