Výstava nazvaná Žádný pocit netrvá věčně, kterou do 29. září pořádá Národní galerie v pražském Veletržním paláci, připomíná, co následovalo. Pětatřicet států na Valném shromáždění OSN požádalo, aby se pomoc pro postiženou zemi stala prvním bodem jednání. Necelý rok po kubánské krizi, jež téměř rozpoutala jadernou apokalypsu, rozdělený svět hleděl na obrazy zkázy a rozhodl se Skopje podpořit.
Polsko tam vystavělo Muzeum současného umění, jemuž svá díla darovali autoři a instituce z celého světa. Například malíř Pablo Picasso věnoval metropoli vstávající z trosek obraz. Ten je patrně nejznámější položkou takzvané sbírky solidarity, která vznikla napříč tehdejšími ideologickými hranicemi. "Nešlo o solidaritu bez ohledu na geopolitiku, v případě bývalé Jugoslávie to bylo spíš právě naopak," upozorňuje Rado Ištok, jeden z kurátorů mezinárodní skupinové přehlídky, jejíž verzi před Prahou hostila vídeňská Kunsthalle.
Podcast s Radem Ištokem si lze poslechnout zde:
"Krátce před karibskou krizí byla Jugoslávie spolu s Kubou, Indií nebo Egyptem u založení Hnutí nezúčastněných zemí. Pro OSN a další aktéry tehdejší doby bylo geopoliticky důležité, že obnova probíhala právě v Jugoslávii," vysvětluje kurátor historický kontext. Hnutí nezúčastněných zemí založené v roce 1961 existuje dodnes, sdružuje více než stovku států.
Kvůli zemětřesení ve Skopje bezprostředně zemřelo přes 1000 lidí, dalších více než 3000 bylo zraněno a zhruba 200 tisíc osob skončilo bez domova. Do umělecké sbírky na pomoc poničenému městu přispělo v roce 1965 i Československo.
Rado Ištok upozorňuje, že oficiální dar od nás přišel v přelomové době. "Na konci předchozího roku se předsedou Svazu výtvarných umělců stal Adolf Hoffmeister, politický karikaturista a kulturní diplomat. Jednak byl spojkou mezi Československem a zahraničím, a to nejen se Západem, ale i se zeměmi jižní nebo střední Ameriky, zároveň ale i mezi tehdejší tuzemskou oficiální a neoficiální výtvarnou scénou," vysvětluje kurátor, jak se ve sbírce pro Skopje ocitl například obraz Mikuláše Medka.
Ten se teprve díky novému vedení svazu mohl po desetiletích komunistické nepřízně stát řádným členem. "Kdyby se československý dar organizoval o rok dříve, asi by vypadal úplně jinak," odhaduje Ištok.
Výstava, která dále zahrnuje díla Emila Filly, Jindřicha Štyrského či Jana Zrzavého, předkládá svědectví o vzájemné mezinárodní umělecké solidaritě. Ta se zemí bývalé Jugoslávie znovu dotkla při válce v 90. letech.
Samotnou sbírku je však možné vnímat i jako časovou kapsli pozdního modernismu, jehož ideály později v Makedonii vystřídal nacionalismus a snaha proměnit město k antické velikosti doby Alexandra Velikého. Dnes se 11 metrů vysoká socha starověkého vojevůdce tyčí ve středu hlavního města země, která si - k nelibosti sousedního Řecka - nárokuje dědictví významné postavy helénského starověku.
Ironií je, že současné Skopje nemá dost prostředků na to, aby svou sbírku solidarity zabezpečilo. "Do Vídně a do Prahy mohla putovat hlavně kvůli tomu, že část muzea, kde je vystavená, momentálně čeká na rekonstrukci, jelikož do ní zatéká," konstatuje kurátor.
Sbírka pro Skopje připomíná i samotný pojem solidarita, v minulosti vyprázdněný komunistickou propagandou. "Přichází a odchází v generačních vlnách, které jsou přirozené. V určitých obdobích je větší zájem o blahobyt jednotlivce. Jindy si znovu uvědomíme, že je dobré investovat do hromadné dopravy nebo veřejných uměleckých sbírek," soudí Ištok, rodák z Velkého Krtíše na Slovensku.
Slovo znovu přichází na přetřes v souvislosti s aktuálním děním, kdy současná slovenská ministryně kultury nedávno odvolala ředitele tamního národního divadla a galerie. Solidaritu s nimi projevili mimo jiné kolegové z pražské Národní galerie. "Už jen gesto vyjádření podpory, kterou ředitelka galerie Alexandra Kusá dostala od svých kolegů z mnoha jiných muzeí a galerií v Česku i v dalších zemích, je velmi důležité," soudí kurátor. "Člověk se v takové chvíli necítí osamělý v tom, co prožívá. V Česku nejsme izolovaný ostrov imunní vůči dění v Evropě a v sousedních zemích. I to pro nás může být varování, jak dokáže jediná vláda za určité období změnit veřejný prostor," dodává.
Vítejte u podcastu Na dotek. Hostem Petra Viziny je kurátor Rado Ištok. K poslechu na platformách: Soundcloud, Spotify, Apple Podcasty a Spreaker.
