Gary Oldman v něm ztvárnil epizodní roli melancholického amerického spisovatele Johna Cheevera, který žil v letech 1912 až 1982. Ve snímku se ale pouze mihne životem smyšlené postavy, antropoložky Parthenopé. Ta v jedné chvíli potká právě Cheevera na dovolené a začne s ním konverzovat o kráse a mládí.
Parthenopé, kterou hrají v mládí Celeste Dalla Porta a ve stáří Stefania Sandrelli, vždy okouzlovala muže ve svém okolí. Film sleduje celý její osud od narození v Neapolském zálivu až do chvíle, kdy jako profesorka antropologie odchází do důchodu.
Nápad ukázat jednu postavu v různých životních obdobích dostal režisér Paolo Sorrentino na základě vlastní zkušenosti. "Když jsem se přehoupl přes padesátku, začala mě fascinovat představa, že by člověk mohl zachytit všechny melancholie, stesky a naděje, které přináší plynutí času," říká. "Od téhle úvahy jsem postupně došel až k příběhu ženy, kterou sledujeme od narození do současnosti," dodává.
Hrdinčin vývoj úzce spojil s proměnami své rodné Neapole. "V první části filmu je Parthenopé mladá a stejně jako tehdejší Neapol plná záhad," ilustruje. "Ve druhé části dospívá ve svobodomyslnou, spontánní ženu, která nikoho nesoudí. Stejně jako město," přirovnává filmař.
Analogii vetkl už do názvu. Na místě, kde se rozléhá Neapol, původně existovala řecká pevninská kolonie zvaná Parthenopé. Jmenovala se po mytické siréně, jíž se nepodařilo zlákat Odyssea svou písní, a tak se v sebevražedném pokusu zklamaně vrhla do moře.
Třiapadesátiletý přední italský režisér Paolo Sorrentino je znám jako autor filmů Velká nádhera, který v roce 2013 získal Oscara pro nejlepší cizojazyčný snímek, či z poslední doby Boží ruky, rovněž nominované na Oscara. Tento film se též odehrával v Neapoli, akorát v 80. letech minulého století. Právě při jeho natáčení se Sorrentino seznámil s šestadvacetiletou Celeste Dalla Porta, kterou nyní obsadil do hlavní role.
"Castingová agentura mi nejprve zařídila, že jsem se v Boží ruce objevila jako komparzistka. Pak mi zavolali, jestli nechci s Paolem Sorrentinem natočit reklamu pro Bulgari," vzpomíná herečka. Později se agentura ozvala potřetí a nabídla jí účast v konkurzu na roli Parthenopé. Herečka souhlasila a uspěla.
Film vnímá nejen jako alegorii k Neapoli, ale také ke svému životu. "Než jsme začali točit, byla jsem taková hodně lehkovážná. Herectví pro mě byl spíš sen," vysvětluje. "V průběhu natáčení jsem na sobě pozorovala, jak se měním a přestávám být tou mladou holkou," dodává.
Snímek na festivalu v Cannes vzbudil rozpačité reakce, například podle britského deníku Guardian místy sklouzává do sebeparodie.
Podle serveru Indiewire.com se režisér už poněkolikáté nechal strhnout mládím a krásou, tentokrát však do takové míry, že se jeho opulentně skvostné výjevy utápějí v abstraktních myšlenkách. "Sorrentino se ptá, zda jsou lidé schopni plně docenit jak mládí, tak krásu. Výsledkem je bohužel jen rozvleklý film stárnoucího režiséra, kterého málem přivedlo k šílenství, když si představoval, jak mohl vypadat život jedné neuvěřitelně sexy ženy," píše web, podle nějž je hrdinka v prvé řadě zhmotněním mužské fantazie.
Také časopis The Hollywood Reporter filmu vyčítá okázalost a rozvleklost, přestože jinak je podle něj na co se dívat. Po řemeslné i výtvarné stránce snímek působí nesmírně živě a obsahuje pro Sorrentina typické extravagantní výjevy, jež připomenou tvorbu dnes již dávno nežijícího Federica Felliniho. Bohužel čím déle divák Parthenopé sleduje, tím víc se mu hrdinka vzdaluje a zůstává obestřena záhadou. Film podle kritika vrcholí obskurně. "Přes všechnu tu pastvu pro oči je uvnitř nakonec prázdný," konstatuje.
Parthenopé je jedním z 22 titulů, které na festivalu v Cannes soutěží o hlavní cenu, Zlatou palmu. Vítěz bude znám v sobotu večer.
Video: Ukázka z filmu Parthenopé
