Virginia Woolfová jednu ze svých nejznámějších próz naspala v roce 1928. Fiktivní životopis syna anglického šlechtice vysokého postavení provádí čtenáře dějinami od dob alžbětinské Anglie až po spisovatelčinu současnost, tedy 20. století. Téměř nesmrtelná bytost Orlando nejdříve jako muž, později jako žena hledá smysl života. Touží po vznešeném citu, lásce, slávě, nesmrtelnosti, vášni.
Zhruba od šestnácti do třiceti let věku jeho život ubíhá v "normálním čase". Po zbytek románu si pak už postava své stáří víceméně udržuje a mění se jen doba. Jak prochází staletími, Orlando se stává básníkem, princeznou, milenkou, umělkyní na volné noze a nakonec svobodnou matkou.
Kniha rozebírá otázky genderu, identity, tvořivosti i proměny společenských mravů, stejně jako povahu jednotlivých historických údobí a literární dějiny. Bývá považována za mistrovské dílo anglického modernismu. "Pokusit se v pár větách pojmenovat, čím se Orlando vztahuje k dnešku, je podobně složité, jako kdyby se člověk pokusil dostat celé moře do sklenice na víno," přirovnává režisér Marek David. "Je to román, který zkoumá identitu člověka, lásku v různých podobách, potřebu lidské blízkosti, sexuální identitu, pozici žen ve společnosti, snahu něco po sobě zanechat, autorsky se vyjádřit," vyjmenovává.
Podle něj Woolfová krásně ironizuje samotnou potřebu pojmenovávat věci, dávat jim jasný tvar, uzavřít je do škatulky. "A to je myslím něco, co dnes vídáme. Bojíme se věcí, které jsou na první pohled nejasné, abstraktní, nepojmenované. Věcí, které nás nutí vystoupit z komfortní zóny," dodává režisér.
Dle dramaturgyně Anny Zindulkové Hlaváčkové příběh přináší filozofická témata, která zprostředkovává stravitelnější formou. "Fascinuje mě, jak je kniha napsaná a jak pojímá témata, která jsou i dnes současná," zmiňuje.
Literární text čtenáři znají z českého překladu Kateřiny Hilské. Pro divadelní potřeby ho však bylo nutné upravit. Inscenace nemá hlavní dějovou linku, důležitější je vizuální zážitek, naznačuje režisér.
Knihu Virginie Woolfové lze dnes nalézt v seznamech literatury o transsexualitě. Podle režiséra se tam i toto téma objevuje, není ale potřeba ho zvlášť zdůrazňovat. V inscenaci účinkují Veronika Malá, Ludmila Mecerodová, Karolína Šafránková, Petr Borovec a Josef Láska.
Režisér David je čerstvým absolventem brněnské JAMU, s pardubickým divadlem spolupracoval již na úspěšném scénickém čtení Skoncovat s Eddym B. podle stejnojmenné předlohy Édouarda Louise. Tento oceňovaný román popsal autorovo dětství na chudém venkově a jeho postupně odhalovanou homosexualitu. "Režisér si rád přizpůsobuje literární texty k obrazu svému," dodává na to konto dramaturgyně.
Virginia Woolfová žila v letech 1882 až 1941. Pocházela z Londýna a vyrůstala v intelektuálním prostředí. Koncem 20. let minulého století již patřila mezi uznávané autorky. Bojovala proti společenským konvencím a předsudkům. Stala se inspirací pro představitelky ženského hnutí.
Od dětství trpěla psychickými problémy, až její depresivní stavy kulminovaly. Spáchala sebevraždu, utopila se v řece Ouse blízko svého venkovského domu v Rodmellu.
Ke zdejším čtenářům se její knihy dostávaly od druhé poloviny 60. let minulého století, kdy česky vyšly tituly K majáku a Mezi akty. Mohutnou vlnu zájmu pak v celém západním světě vzbudil román Hodiny Američana Michaela Cunninghama z roku 1998, který byl volně inspirován jak autorkou, tak její prózou Paní Dallowayová.
Spisovatelčina vrcholná díla se záhy dočkala nových překladů a pozornost se začala věnovat i těm relativně méně známým. Naposledy takto Odeon předloni vydal Roky, poslední román, který vyšel ještě za autorčina života.
