Americký režisér, scenárista a představitel jedné z hlavních rolí Jesse Eisenberg vystavěl svůj druhý autorský film, který od minulého čtvrtka promítají kina, na základě vlastního výletu s bratrancem do Polska. Sám se vydal po stopách rodiny, jejíž osud tragicky poznamenal holokaust. V podobných lokacích se odehrává jeho novinka, mísící nadhled se zármutkem a pokoušející se vyprávět bez přílišného patosu o nepřenositelné bolesti.

Eisenberg v roli Davida je ten pragmatický, spořádanější a také nervóznější z dvojice protagonistů. Doma má práci, ženu i syna, na výlet vyrazil především proto, že to bylo velké přání Benjiho, který sice působí jako ztřeštěný, vtipný a bezprostřední chlapík, ale stačí se mu podívat do očí, aby bylo jasné, že je ztělesněním melancholie.

Zobrazit 10 fotografií

Benji svou bezprostředností neznervózňuje jen bratrance, s nímž vyrazil navštívit místa, kde žila a zemřela jejich babička. Výlet je součástí turistického zájezdu, jímž provází nadšený Brit. Ten sice není Židem, ale na Oxfordu prý propadl kouzlu židovské kultury, jež je podle něj i přes všechny tragické dějinné etapy překrásná. Dále se jí účastní postarší manželé, kteří se uvedou slovy "Jsme nudní", rozvedená žena, která nechce jen vysedávat na drahých obědech, a muž původem z Rwandy, jenž přežil genocidu a v Kanadě konvertoval k judaismu.

Eisenberg napsal a natočil drobnou nezávislou dramedii neboli komediální drama. Nesnaží se dělat velké "haló" okolo velkých témat, o nichž pojednává. Stojí na chemii mezi dvojicí hrdinů, obzvláště Kieran Culkin v roli Benjiho působí jako rozbuška. Okamžitě mění atmosféru v místnosti. Je až nemístně upřímný, nezáleží mu na tom, co si o něm myslí okolí. A pokaždé těžko říci, nakolik se na jeho očích podepsal balík marihuany, který do Polska propašoval, a nakolik bezbřehý smutek, jejž neumí překonat.

Opravdová bolest je v jádru epizodická road movie. Více než na hledání dávné minulosti vlastní rodiny stojí na smíření se současností. Kdysi zjevně velmi blízcí bratranci se pokoušejí obnovit dřívější vztah, k čemuž pomáhá jak pokuřování jointů na střechách místních hotelů, tak návštěvy míst, v nichž se bolavá historie otiskuje, aniž by bylo třeba slov.

Kieran Culkin v roli Benjiho je jako rozbuška. | Foto: Searchlight Pictures

Jessemu Eisenbergovi se daří měnit náladu i náhled na jednotlivé aktéry uvnitř jediné scény. To, co začíná jako podivné znevážení pohnutých událostí druhé světové války, končí jako terapeutická a radostná záležitost. Snímek sice stojí na očekávatelných tématech, jako potřebě zvolnit a vnímat důležitost přítomného okamžiku, ale umí je podávat dostatečně nenásilně a s nadhledem.

Takových nezávislých amerických komedií už samozřejmě vznikla spousta. A místy je Opravdová bolest napsaná trochu modelově, aby každý charakter měl svou drobnou, ale podstatnou roli. Eisenberg však umí režijně a vedením herců vytvořit nahořklou, přesto v jádru optimistickou atmosféru a spolu s polským kameramanem Michałem Dymkem hledí na lokace od Varšavy přes Lublin až po koncentrační tábor Majdanek se zvláštní úsporností, tvořící opak nabízejících se turistických pohlednic.

V neposlední řadě se Opravdová bolest mimoděk dotýká těžkých otázek: jak se vztahovat k minulosti vlastního národa, kterak vnímat bolest či hořkost, jak se vyrovnat s činy, jež svou děsivostí a rozměry přesahují lidskou představivost. Film to vše zvládá, aniž by téma přehnaně vystupovalo do popředí. Naopak se schovává v pár slovních výměnách.

Jinak snímek pojednává o přítomnosti a bolesti, která existuje tady a teď. Benji je v jádru tragická postava, byť tvůrci nikdy nedají tragédii prostor, aby plně ovládla plátno.

Opravdová bolest není předurčená k tomu být velkým "feel good" hitem, na to se drží až příliš zpátky. A pro mnohé znalce nezávislé americké kinematografie zase může být jen jedním z mnoha snímků, který si trochu půjčuje třeba z bezprostřednosti děl Richarda Linklatera, ale chybí mu výraznější styl. Jesse Eisenberg nicméně dokázal to, co se nepodaří mnohým autorům vyjadřujícím se k velmi osobním věcem. Intimní, niterná témata přenáší na publikum a nachází správný poměr odstupu i schopnosti vtáhnout diváka.